After years

Prolog

Byla tma a já se snažila dostat z tohoto domu plného strachu a utrpení. Tedy aspoň toto pro mě představuje tento dům. Pro mou sestru Sif ne. Možná je to tím, že jí od mala nebije její otec a nemusí pořád sloužit. Můj otec to ale není, a tak musím sloužit. A když neuposlechnu jediný příkaz, tak vezme bič a bije mě. Někdy dokonce zajde tak daleko, že mi Sif musí sešívat záda.

Ale ode dneška je s tím konec. Právě běžím lesem k jeskyním, které mě přenesou na Midgard, kde se snad budu mít dobře. Snad mi to Sif odpustí. Mám jí ráda, ale prostě jsem dál nesnesla tu bolest, kterou jsem musela snášet. A doufám, že mi to odpustí i Loki. 

Vlastně nemám skoro žádné kamarády kromě Lokiho a Heimdalla. S Heimdallem se znám už když jsem byla malá. To jsem jednou našla tajnou chodbu, která vede od našeho domu až k Bifrostu. S Lokim jsem se seznámila taky jen náhodou, ale to vám vysvětlím někdy jindy.  

Už jsem u jeskyní, když se najednou za stromem něco pohne. Kouknu se pořádně a zjistím, že je to nějaká postava. ,,Já vím že jsi tam, tak vylez a neschovávej se, ať jsi kdo jsi." řekla jsem a koukala se na tu postavu. 

Postava vyšla a hned jak jí ozářil úplněk, poznala jsem Lokiho. ,,Loki? Co tady sakra děláš?" zeptala jsem se ho. ,,Utíkáš?" zeptal se mě místo odpovědi. Jenom jsem pokývala hlavou. ,,Kam?"  ,,Promiň, ale to ti neřeknu." smutně jsem se na něj usmála. ,,A vrátíš se?" podíval se mi do očí. ,,Nevím." odpověděla jsem prostě. Pokýval hlavou.

Už jsem se chtěla otočit a jít, ale jeho ruka mě zastavila. ,,Myslíš, že bys.....že bys mi......že bys mi mohla dát pusu na rozloučenou?" zeptal se. Usmála jsem se, přiblížila se k němu a dala mu pusu na tvář. ,,Jenom na tvář?" postěžoval si. ,,Přesně tak. Jenom na tvář." potvrdila jsem.

,,Hm, tak dobře, ale až se vrátíš dáš mi pořádnou pusu." řekl. ,,Ehm, dobře." usmála jsem se na něj a teď už  doopravdy šla vstříc novému životu.