After years

-4-

Lokiho pohled

Ach jo. Nikdy od ní nedostanu pořádnou pusu. Odtáhla se. ,,A třeba ještě jednu a lepší nedostanu?" zeptal jsem se s nadějí. ,,No to asi ne, ale taky jsi mi chyběl." řekla a usmála se na mě.

Annabellin pohled

Usmál se na mě a odešel. Já se vrátila zpátky do své ložnice. Růži jsem dala na stolek a lehla si na postel, kde jsem si začala trošku hrát se svými kouzly. Ano umím kouzlit, ale nikdo to o mně neví. Nikdy jsem to nikomu neřekla, protože jsem se bála, že kdyby se to nějak dozvěděl ten tyran, tak by to mohl využít ve svůj prospěch. 

Někdo mi zaklepal na dveře. ,,Dále." řekla jsem a dotyčný vstoupil. Byla to Sif. ,,Ahoj, nechtěla bys jít se mnou a  klukama jen tak na procházku?" zeptala se. ,,Ne díky." řekla jsem a myslela si že odejde, ale nestalo se. ,,No tak Ann, bude sranda." přemlouvala.

,,Vážně Sif, já nepůjdu." řekla jsem jí. 

,,Tak jinak. Víš potřebuju, abys šla se mnou a odvedla Lokiho, abych mohla být sama s Thorem." řekla. 

,,Vy jste se s Thorem dali dohromady?" zeptala jsem se jí.

,,No zatím ještě ne, ale doufám, že brzy ano." řekla,¨.

,,No tak dobře, ale jenom proto, že vím, jak dlouho už po Thorovi jedeš." řekla jsem a ona mě hned obejmula. 

,,Děkuju." řekla 

Došli jsme před bránu, kde na nás už čekali kluci. ,,Ahoj." pozdravili jsme je se Sif. ,,Ahoj." odpověděli nám. 

,,Tak kam půjdeme?" zeptal se Thor.

,,Co takhle na tu louku, kde jsme si jako malí hráli?" navrhla Sif.

Nevěděla jsem jakou louku myslí, protože jsem si s nimi nikdy nehrála.

,,No já nevím mně se tam moc nechce. Co tobě Annabell? Nechtěla by si se jít třeba projet na koni?" podíval se na mě Loki.

,,No mně se tam taky zrovna nechce, ale já na koni jezdit neumím." odpověděla jsem mu.

,,No tak já tě to naučím." řekl a než jsem stačila něco namítnout rozešel se ke stájím, takže mi nezbývalo nic jiného, než ho následovat.

Byli jsme u stájí a podkoní Lokimu sedlali jeho koně. ,,Já nepojedu na koni, já na tom neumím." řekla jsem. ,,Neboj nic se ti nestane." uklidňoval mě.

,,To říkáš teď, ale co když přece jenom spadnu a něco si udělám?" docela jsem hysterčila, ale měla jsem důvod, nikdy jsem na koni nejela. 

,,Neboj nespadneš." Lokimu přivedli krásného černého koně. Loki si vzal od podkoního uzdu. ,,Tak nasedat." koukl se na mě. ,,Ani náhodou. Já jsem ráda, že jsem nohama pevně na zemi. A navíc jsem si vzpomněla, že si ještě musím něco nutně zařídit." snažila jsem se nějak vymluvit.

,,To ti tak budu věřit." řekl a začal se ke mně přibližovat. ,,Loki vážně já na tom koni nepojedu." řekla jsem, ale měla jsem smůlu, došel ke mně, přehodil si mě přes rameno a hned na to mě posadil na koně. Potom se taky vyhoupl do sedla, takže jsem cítila, jak je jenom kousek ode mě.

,,Okamžitě mě dej na zem." cítila jsem, jak panikařím. 

,,Hm, tak až se projedeme." pobídl koně a on se dal do kroku. 

,,Ale no tak." chtěla jsem ho ještě nějak přesvědčit, ale nic mě nenapadalo. 

Jeli jsme chvíli, když najednou Loki promluvil: ,,Nějak potichu ne? Došli ti výmluvy?"