,, Co děláš? " Zeptal se mě, když jsem do něj znovu strčila. ,, Co já dělám?! Co já dělám?! Si ze mě děláš srandu ne?! Podívej jak vypadám. " Křičím na něj a pořád do něj strkám už ani nevím proč jsem s tím ještě nepřestala.
,, No jsi pořádná kočka ne? " Zasmál se a stoupl si. Ve mně se vařila krev a začínala jsem vidět rudě. ,, Děláš si ze mě srandu? Vždyť se dneska ani nemůžu ukázat na tom plese. Ne takhle."
,,Není to třeba maškarní?" odmlčel se, ,,Mohla bys jít třeba za kočku. " A pak udělal něco, čím mě naprosto odzbrojil. ,,Mňau. " Tak tohle opravdu přehnal. Ani nevím jak, ale prostě jsem na něj skočila. Opravdu jsem na něj skočila. Nečekal to. Ostatně já taky ne. Ale musím uznat, že mám sílu, protože povalit ho dá zabrat. Takže jsme tam teď leželi na podlaze uprostřed chodby. ,,Okamžitě to ze mě dostaň." Koukal se na mě s pobaveným výrazem. ,, No tak to asi nepůjde, protože ti to zmizí samo, a taky se mi nechce. " ,, Jak jako nechce? No tak dělej. " ,, Ehm... Ne" ~~~
Co budu dělat? On mi nechce pomoc, vodou mi to smýt nejde a na ten ples chci. Jedině si vzít nějakou masku, ale není to maškarní. No něco hold vymyslím. Budu muset.
Pohled Lokiho
Páni, ta je ale naštvaná. No co, ona provokovala taky a to bych nebyl já, kdybych se jí nějak nepomstil. A docela se mi to i povedlo.
Jdu do knihovny a cestou se pro jistotu dívám za sebe jestli na mě ještě nebude chtít Annabell skočit. Naštěstí ne. Otevřel jsem dveře a šel k polici, kdyby by měli být informace, které potřebuju.
~~~
Jsem tu už několik hodin a na můj seznam nepřibylo žádné další jméno. Vzdávám to. Zaklapnu knihy, vrátím je zpátky do polic a vyjdu z knihovny směrem k mému pokoji. ~~~
Právě se připravuji na ples, na který se mi ale vůbec nechce. Kouknu se do zrcadla a zjistím, že mi to fakt sekne. Holky budou ze mě omdlívat. Vyjdu z pokoje a zamířím přímo do Velkého sálu, kde se ta šaškárna koná. Vejdu tam a zjistím, že bál je již v plném proudu. Rozhlednu se a v tom zahlédnu Annabell. Páni. Jako kdyby neměla ty vousy, tak vypadá skoro líp než já. Ona se na mě taky koukne, ale pak hlavou naštvaně otočí někam jinam a odkráčí pryč.
Pohled Annabell
Měla jsem hrozný problém vybrat si šaty, ale nakonec jsem si vybrala modré bez ramínek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ale největší kámen úrazu byl obličej. Samozřejmě jsem s tím nic neudělala, protože to ani nešlo, tak jsem to prostě tak nechala.
Prodírám se davem, abych se dostala ke stolu s občerstvením, když v tom najednou do někoho vrátím. Už už padám na zem když v tom mě najednou zachytí něčí silné ruce. Postavím se a kouknu se na svého zachránce. ,, Slečno jste v pořádku? " Zeptal se. No doufám, že až se k němu otočím, tak než drhne, až mě uvidí. Otočila jsem se a chtěla mu odpovědět, ale on mě předběhl: ,, Ou, víte, že máte na obličeji... " Skočila jsem mu do řeči a řekla: ,, Ano vím. A děkuji, že jste mě zachytil. " Po tomto jsem se otočila a odešla ke stolu.
