❤ LECUS ❤

6 💛

Probudila jsem se už v šest hodin. Tak jsem se oblékla. Vzala jsem si černé kraťasy s vysokým pasem k tomu jsem si vzala bílé tílko a přes to jsem si vzala mikinu od adidasu. Zip jsem si rozepla a vyhrnula rukávy mikiny. Potichu jsem vyšla před chatku a sedla jsem si. Chtěla jsem ještě zapracovat na našem textu, ale vyrušila mě Emma myslím.

,,Emma že?"

,,Jo přesně tak, Emma Gunnarsen, sestra Marcuse a Martinuse, ale kvůli tomu tady nejsem..."

,,A kvůli čemu teda?"

,,Víš ten tvůj náhrdelník jsem už někde viděla" trochu jsem se zarazila, protože jsem se s Emmou nikdy neviděla, takže není možné, že by viděla můj řetízek, který se mi třpytí na krku.

,,Není to možné, protože tenhle je jedinečný" byl to měsíc a z druhé strany byl napsán můj datum narození.

,,Aha... možná jsem se spletla" zakroutila hlavou.

,,Emmo pojď" zavolal na ní Martinus. Mávla mi a šla za ním.

Chvíli jsem seděla a přemýšlela nad životem, dokud se neozvaly dveře, ze kterých vyšel Marcus. Rychle jsem se schovala za roh chatky.

,,Tati to nemyslíš vážně"
..........
,,Zase se k nám bude někdo stěhovat! Jak to bude vypadat?!
........
,,Jasně zase nějakou zlatokopku, jako ta poslední!"

Marcus položil telefon a hodil s ním o zem.

,,Můžeš vylézt. Viděl jsem tě" koukl se mým směrem.

,,Promiň nechtěla jsem tě poslouchat" omluvila jsem se.

,,Však v pohodě" řekl smutně a odešel do chatky. Bylo mi líto, že je smutný, ale tak co jsem mohla dělat. Když bych se v tom vrtala, tak by mě seřval a to já nechci, a proto jsem šla do chatky, kde se oblékala Nina.

,,Kde jsi byla takhle brzo ráno?" Zeptala se

,,Projít se" mykla jsem rameny.

,,Tak jdeme na snídani" řekla, a tak jsme šli, ale když jsme šli do jídelny tak jsem si všimla osoby, která seděla pod stromem u řeky. Byl to jeden z Gunnarsenů. Myslím, že Marcus.

,,Ehm... Nino donesla by si mi prosím snídani?" Zeptala jsem se a poukázala na Marcus. Hned pochopila, a tak kývla na souhlas.

,,Ahoj" sedla jsem si vedle něj.

,,Co tu děláš?" Zeptal se trochu zoufale

,,Něco tě trápí, poznám to" zahleděla jsem se před sebe.

,,Jo máš pravdu" podíval se na mě ,,Jen nechápu proč jsi tady, když ti na mně nezáleží"

,,To není pravda. Záleží mi na tobě, protože kdyby ne, tak bych tady teď neseděla"

,,Díky" usmála se

,,Takže co se ti stalo?"

,,Ehm... můj táta si našel přítelkyni, která se k nám má stěhovat až z druhé strany Norska"

,,A co je na tom tak špatného?" Nechápala jsem to

,,Řeknu ti to, když slíbíš že to nikomu neřekneš"

,,Slibuju" usmála jsem se.

,,Dobře takže... můj táta s tou ženskou podváděl mámu, která se s ním rozvedla, a pak se na ni z nějakého důvodu táta vykašlal a našel si nějakou zlatokopku. Teď se k sobě zase vrátili a mám strach, že je s ním jenom kvůli penězům" zahleděl se před sebe.

,,Víš ne každá je stejná"

,,I kdyby byla jiná pořád mi na ní bude něco vadit..."

,,Já chápu, že tvoje máma to není, ale myslím, že by si ji tu šanci měl dát. Každý si tu šanci zaslouží a nezapomeň, že i já jsem ti tu šanci dala"

,,Možná máš pravdu" usmál se na mě a vpil se mi do očí, stejně jako já do těch jeho....