❤ LECUS ❤

24 💛

,,Půjdu už spát" řekla Lisa, když se najedla.

,,Dobře, ale ještě si vem prášky" připomněla jsem ji.

,,Jsi jak babča" uchechtla se, ale prášky si vzala a šla spát. Jen co jsem měla jistotu, že už je v pokoji jsem začala s klukama probírat oslavu, kterou pro ní chystám.

,,Takže jak jste na tom s písničkou?"

,,Myslím že dobře. Je to zpívaný pouze v jedné osobě, protože ty si říkala, že ji celý ten den předáš" kývla jsem na souhlas a slova se ujal Martinus.

,,Občerstvení jsem objednal, aby jsme se s tím nemuseli dělat, taky jsem objednal její oblíbený dort, jak sis přála"

,,Dobře... bude to tady na zahradě. Byla bych ráda, kdyby jste to mámě zatím neříkali, protože to bude překvapení i pro ní, ale aby to pro ni nebyl takový šok, tak ji na to připravím. Budete tady vy dva, já, mamka, Nina, babča a Adam. Bude to skromný"

,,Dobře, takže až Lis odjede tak budeme pokračovat ve skládání"

,,To by jste byli hodní" usmála jsem se na ně.

,,Jdu tam" řekl Marcus když se rozezněl zvonek. Chvíli tam byl, a pak přišel s babčou do jídelny.

,,Ahoj" usmála se na nás.

,,Ahoj babi" objala jsem ji ,,Chceš čaj?" Zeptala jsem se a už jsem šla do kuchyně, protože jsem věděla, že ho chtít bude, tak jsem rovnou udělala všem.

,,A kde je Lisa?" Zeptala se.

,,Už spí" řekl Martinus.

,,Posaďte se" poukázal Marcus na židli, aby si babča sedla a šel mi pomoc s čajema. Odnesli jsme je na stůl a sedli si k babči.

,,Musím uznat, že je zvláštní pozorovat změnu v Marcusově chování, ale je to příjemná změna"

,,Jo to je" zasmála jsem se při pohledu nad Marcusem.

,,Babi vyprávěj mi o dědovi" prosebně jsem se na ni podívala.

,,Dobře tedy... S dědem jsem začala chodit už v mládí. Mohlo mi být tak 20 let. Děda byl okouzlující, mladý muž, kterého chtěla snad každá holka z širokého okolí. Chodili jsme se bavit na zábavy. Vždycky jsme spolu protančili celou noc a jak jsme se vždycky nasmáli. Chodili jsme domů až začalo svítat, i když jsme věděli, že přijdeme domů a budeme uklízet. No a pak, mě požádal o ruku, samozřejmě nejdříve šel za mým taťkem pro svolení, a přesně v ten samý den jsem mu oznámila, že čekám tvého tatínka. Byl tak šťastný, že mu všechno vychází. No a konečně nastal den svatby, ke které nedošlo. Měl autonehodu, když mířil do kostela, takže místo svatby se konal pohřeb" upila si ze svého čaje.

,,A jak to bylo semnou a s Lisou?"

,,Už od mala jste byly nerozlučná dvojka. Skvěle jste se doplňovaly. Byly jste tajemné jako měsíc, ale smáli jste se jako sluníčka. Byla jsem tak nadšená, že mám tak úžasné vnučky, a pak to přišlo. Lisa ti dělala škrábance, měla si od ní modřiny stejně jako ona od tebe, protože jste se přetahovali o babovičky na písek, teda dokud jsi se neuhodila do hlavy a neměla otřes mozku. To zapříčinilo, že Lisa zůstala u mě v Oslu a ty ses s rodiči přestěhovala. Věděla jsem, že nebude dobrý zůstat v Oslu, a tak jsme se přestěhovali sem, aby Lisa rychleji zapomněla. Nechali vám vytvořit ty medailonky, aby jste věděli, že k sobě patříte a dál už to nechali na osudu. Nakonec jsme se všichni sešli" chytla jsem ji za ruku a usmála se na ni...