❤ LECUS ❤

31 💛

Ležela jsem v posteli a kluci byli ve škole. Přemýšlela jsem o Lise. Chybí mi hrozně moc. Sešla jsem schody a zamířila do studia. Sedla jsem si za klavír a začala hrát. Před očima mi běhaly vzpomínky s Lis. Už jsem zase cítila jak mi slzy smáčejí tváře.

,,Leno" promluvil. Okamžitě jsem přestala hrát a otočila se na něj.

,,Já vím, že ti moc, moc chybí, ale-"

,,Jen jsem na ni vzpomínala, abych na ni NIKDY nezapomněla" na slovo nikdy jsem dala velký důraz. ,,A co tady vůbec děláš?" zeptala jsem se, protože má být ve škole.

,,Odpadly hodiny" pokrčil rameny a šel do kuchyně, do které jsem ho následovala.

,,A kde je Martinus?"

,,Vážně tě zajímá můj bratr víc než já?" zeptal se na oko ublíženě.

,,Zajímáte mě oba stejně. Vždyť jste mí bráchové"

,,Oba víme že to není pravda" přiblížil se Marcus k mému obličeji ,,Já tě zajímám víc" přiblížil se natolik, že naše rty dělilo pár milimetrů, ale jako vždycky nás Martinus vyrušil. Vlastně bych měla být ráda, vždyť je to můj bratr! Nevlastní hňupko!

,,Jsem doma!" Zakřičel.

,,Ahoj, nerušíme?" zeptala se Nina, která moc dobře věděla, že jo.

,,Samozřejmě jako vždy skvělé načasování" řekl Marcus a nalil si ananasoví džus. Martinus ho se smíchem poplácal po rameni a taky si začal nalívat pití. Zatáhla jsem Ninu do obýváku, protože poslední dobou mi ji Martinus pořád krade, když přijde za mnou.

,,Jestli mi tě Martinus zase ukradne tak ho vážně zabiju kreténa"

,,To by si mi neudělala, co bych bez něj dělala" zasmála se Nina.

,,Přesně tak, co by beze mě dělala?" ušklíbl se Martinus a sedl si vedle Niny. ,,Navíc ty ji budeš moc mít celou dobu, kdy budu ve Stockholmu" přitáhl si Ninu blíž.

,,Na jak dlouho?" zeptala jsem se, protože se mi moc nezamlouvalo, že bude pryč. Budou. Myslela jsem oba samozřejmě.

,,Na týden" odpověděl mi Marcus, který si sedl vedle mě.

,,Proč tak dlouho?"

,,V pondělí máme koncert, a pak budeme nahrávat písničku. Rozhodli jsme se tam zůstat, protože Stockholm máme oba rádi"

,,Jo, tak to je super"

,,Jo to je, ale potom ze Stockholmu míříme rovnou do Osla, a pak až domů"

,,Tak to tě pěkně dlouho neuvidím" Podívala se Nina na Martinuse.

,,Slibuju, že ti každý den budu psát" usmál se na ni Martinus.

,,Skvělý. Tak teď bych si dala zmrzlinu, kterou někdo sežral včera u televize" podívala jsem se na Marcuse, který se nevinně usmál.

,,V pokoji mám čokoládu, tak jestli chceš tak pojď, aspoň je tady necháme chvíli osamotě"

,,Hej se mnou si se nikdy nerozdělil!" postěžoval si Martinus.

,,Ona je vyjímka" chytl mě Marcus za ruku a táhl mě do svého pokoje.

,,Koukneme na film?" zeptal se Marcus s takovou tou obří čokoládou v ruce.

,,Jo!" vypískla jsem a vzala si od něj čokoládu. Zakroutil hlavou a vzal si svůj macbook.

,,Od kdy tady máš naši fotku?" podívala jsem se na něj.

,,Vlastně už dlouho, ale teprve teď jsem si ji vyndal ze šuplíku, protože Jessica by vyváděla a teď, když už s ní nejsem, mi to je jedno" pokrčil rameny.

,,Tak pojď" lehla jsem si k němu do postele a oba dva jsme svoji pozornost věnovali filmu. samozřejmě jsme nezapomněli jíst čokoládu.