❤ LECUS ❤

12 💛

Už je to měsíc od tábora. Chybí mi Nina, která odjela už před třemi týdnama, a Martinus. S Marcusem jsme se přestali nějak bavit, protože se z něj stal zase pěknej pitomec a co jsem tak slyšela, tak se z něj stal aji děvkař, ale tohle není jediné na co myslím. Moje mamka si našla přítele a chce aby jsme se za ním přestěhovali. Prý je to jenom na mě. Jet někam na druhou stranu Norska se mi moc nechce, ale zase co mě tady drží? Loren jsem ztratila a přítele taky.

,,Tak jak si se rozhodla?"

,,Ano" přikývla jsem.

,,A co že si se tak najednou rozhodla?" 

,,Vzpomněla jsem si na kamaráda, kterému jsem dávala radu, že si jeho táta zaslouží být šťastný a myslím, že všichni máme právo na štěstí... i ty" usmála jsem se nad tou vzpomínkou.

,,Fajn sbal se a zítra ráno odjíždíme" přikývla jsem a začala si balit všechny věci.

Měla jsem skoro všechno zabalené, až na fotky v rámečku. První byla s taťkem, druhá byla z tábora. Byli jsme na ní všichni čtyři a ta poslední byla s Marcusem. Po jeho tváři jsem přejela prstem.

,,Chybí ti, že?" Objevila se ve dveřích mamka.

,,Chová se jako debil" dala jsem fotky do krabice i s fotoalbama.

,,Mluv slušně!" Napomenula mě mamka ,,Ať se chová jak chce. Stejně cestu k tvému srdci si našel" usmála se mamka. Šlo vidět, že je šťastná.

,,Mám tě ráda mami" vklouzla jsem ji do objetí

,,Já taky, ale běž už spát" jak řekla, tak jsem udělala. Oblékla jsem si pyžamo a šla spát.

Ráno jsem se probudila a hned se oblékla do černých džínů a corp-topové mikiny, která měla červenou barvu. Vykonala jsem hygienu a zabalila si zbytek věcí. Pobrala jsem si věci a naposledy se rozhlédla po pokoji.

Sešla jsem schody a věci si hnedka dala do auta. Šla jsem zpět do domu a naposledy se rozhlédla po všech místnostech.

,,Bude mi to tu chybět" řekla jsem, když jsem uslyšela kroky.

,,Jo, ale i tam se ti bude líbit uvidíš" usmála se na mě mamka.

,,Doufám, ale teď už pojedeme" řekla jsem, protože kdybych tady zůstala, tak už nebudu chtít odjet. Sedla jsem si do auta na místo spolujezdce. Mamka se rozjela a já pozorovala ubíhající krajinu.

,,Jak vlastně vypadá ten tvůj Adam?" Zeptala jsem se mamky. Zajímalo mě jak vypadá můj nový "táta"

,,Je o půl hlavy vyšší jak já. Má hnědé vlasy a krásné hnědé oči. Je to podnikatel a má dvě, tři děti, ale bydlí s ním jen dvě" no super, takže nový "sourozenci"

,,Jak jste se vlastně poznali?" Zeptala jsem se.

,,Bylo to před dvěma rokami, ale rok jsme spolu. Bylo to v Oslu. Oba jsme tam měli nějaké schůzky no a Adam mě polil vodou" usmála se nad tou vzpomínkou.

,,Páni, to jste spolu tak dlouho a řekla si mi to až teď?!" Trochu jsem zvýšila hlas.

,,Nechtěla jsem ti to říkat dokud to nebude vážně, abych ti potom nemusela vysvětlovat, proč jsme se rozešli"

,,Chápu" přikývla jsem. ,,Co když si nebudeme rozumět?" Zeptala jsem se mamky, protože i tohle mě děsilo.

,,Vím, že jo. Možná ne od začátku, ale to se časem změní" krátce se na mě mamka podívala a pak jsme poslouchali rádio, které mě pomalu uspávalo..