❤ LECUS ❤

7 💛

Má krásné oči. Takové čokoládky. Líbí se mi. S Marcusem jsme se k sobě přibližovali, a když nás dělilo pár milimetrů...

,,Ehm.. neruším?" Ozval se za námi hlas, který patřil Martinusovi.

,,Ehm... Jasně že ne. Jdu na snídani" stoupla jsem si a odešla směrem do jídelny. Panebože co jsem to chtěla udělat? Kdyby nepřišel Martinus tak by jsme se možná políbili. Že by se mi Marcus líbil? To je blbost, vždyť je to egoista. Nic mě k němu netáhne.

,,Nějaké rychlé" zasmála se Nina.

,,No jo no, ale stalo se mi něco divného. Seděla jsem před chatkou a přišla... Emma"

,,Jakože od Gunnarsenů?" Přerušila mě Nina

,,Jo, ale říkala něco divného. Prý už viděla můj náhrdelník, ale to není možný, protože je jedinečný. Mamka mi ho nechala vyrobit, když mi byli tři roky"

,,A nemohla se splést?"

,,Já nevím. Opravdu nevím, ale říkala to tak jistě"

,,Zkusím to nějak prověřit. Jinak ti mám vzkázat, že se budou cvičit ty písničky ve dvojicích, takže pokud možno, tak běž za Marcusem"

,,Jo dobře" kývla jsem a zvedala se od stolu.

,,Ty nebudeš snídat?"

,,Co? Jo jasně" vzala jsem si rohlík se šunkou do ruky a šla jsem do chatky.

Vzala jsem si papír, tužku a šla jsem za Marcusem. Zaklepala jsem na jejich chatku a vešla.

,,Co potřebuješ?" zeptal se Josh docela dost slizkým hlasem.

,,Hledám Marcuse" Řekla jsem. Docela mě znervozňoval. Možná protože jsem nevěděla, kam až je schopný zajít.

,,Vidím jak jsi nervozní" pošeptal mi do ucha a jeho ruce se objevili na mém pasu.

,,Joshi dej si odchod" přišel Marcus a já se začala konečně cítit v bezpečí.

,,Je jenom tvoje, ale taky by si mi ji mohl někdy půjčit"

,,Ne díky" chytl mě za ruku a vedl mě k menšímu podiu.

,,Nechoď tam když nemáš jistotu, že je tam někdo s Joshem" spustil na mě

,,A jak mám vědět že tam je jenom Josh?" oplatila jsem mu stejným tonem

,,Nevím, ale dávej si na Joshe bacha. Kdybych přišel o 5 minut později bůh ví jak by to dopadlo"

,,Dobře myslím, že radši půjdeme skládat"

,,Myslím, že už máme začátek" řekl Marcus a začal hrát na kytaru

,,Možná, že skončím na odlehlým místě, s knihama, se psem a jinak sám.

Až pak mi dojde - můj život byl plnej, ambice zmizej a pocítím ráj.
Možná to přijde, já budu vděčnej za příběh, co jsem mohl psát.
Možná mi dojde, že chvíli mít všechno, ještě neznamená mít opravdu rád.
Budu pít portský, vzpomínat jen, jak jsi byla nejkrásnější z žen.
Kolem mě ticho, hrst věrnejch přátel, tak jsem to cítil, tak jsem to chtěl.
Až pak si odpustím, že jsem to nedal, že nejsem otec a rodinu nemám, že není to cesta, která je třeba, hlavní je tu cestu nikdy nevzdat"

,,I love you
You love me
You and me
This is love

I love you
You love me
You and me
This is love" zazpívala jsem a Marcus začal mně neznámou část.

,,Zahodím hudbu, popřu svý ego, jen kvůli nám dvoum, jen pro naše teplo.
Pro to, co bylo, pro to co bude, co žili jsme léta, teď nenechám hladem.
Možná, že budu ten dobrej táta, co jsem si vždycky přál tak být.
Možná, že seberu všechnu svou odvahu, přijmu pomalu ten křehkej cíl.
Možná, že konečně prožiju tu sílu vlastní pokory, kdy pokora znamená vidět ty křehké limity vlastní osoby.
Až pak si vzpomenu, že jsem to nedal, hudba je ticho, songy už nemám, že není to cesta, která je třeba, hlavní je tu cestu nikdy nevzdat" dal mi pokyn, ať zazpívám tu svojí část znovu.

,,I love you
You love me
You and me
This is love

I love you
You love me
You and me
This is love"

,,I když jsi daleko, já pořád jsem s tebou, trochu to trvalo a teď to vím.
I když jsem daleko, ty pořád jsi se mnou, přejem si dobro, tak to chci." přestal zpívat a hrát, takže dál asi už nic nemá.

,,Ehm si vymyslel ty?"

,,Kdo jiný? Napadlo mě to, když jsem myslel na tebe, jak mi říkáš, že jsem egoista" zasmál se.

,,Vlastně jsi docela fajn" Mykla jsem rameny.

,,Docela?" Povytáhl pobaveně obočí.

,,Hele zas tak moc si nevěř" bouchla jsem ho do ramene.

,,Dobře" zvedl ruce do obraného gesta

,,Hele ještě jsem se tě chtěla zeptat, jestli si můj řetízek neviděl u někho jiného než u mě"

,,Já asi ne proč?"

,,Dneska za mnou přišla Emma a říkala, že už ho někde viděla"

,,No když o tom tak mluvíš tak je mi povědomí, ale nevím jestli od tebe nebo někoho jiného"

,,Aha"

,,Ale blíží se konec tábora. Máme poslední tři dny, v podstatě jen dva"

,,Takže?" zeptala jsem se ho.

,,Je načase tě někam vzít" usmál se na mě. Mé tváře se zbarvili do růžova, a tak jsem si nechala spadnout prameny vlasů do tváře.

,,Takže dneska po večerce?"

,,Jo, ale myslím, že by jsme měli jít skládat" kývla jsem na souhlas a vymýšlela text.

Tohle je věnované LencaCZ k jejím narozeninám. Všechno nejlepší hodně štěstí, zdraví a lásky. ❤