❤ LECUS ❤

8 💛

Byla jsem oblečená už jsem čekala jenom na Marcuse.

,,Jdeme?" Nakoukl dovnitř blondýn. Kývla jsem hlavou a následovala ho.

,,Kam to vlastně jdeme?" Zeptala jsem se, když jsme šli po vyšláplé cestičce nahoru.

,,Uvidíš"

Došli jsme na nějakou skalku. Sedli jsme si tam. Byl tam krásný výhled na tábor.

,,Je to tady krásný"

,,Já vím" zazubil se.

,,Marcusi proč nemáš rád tátu?" Zeptala jsem se na otázku, kterou mi zdělila Nina, před tím než jsem odešla.

,,Ne že bych ho neměl rád, ale opustil moji mamku"

,,Chápu ho. Nemůže tvé mámě dát něco co v sobě nemá. Nemůže ji dát lásku. Pochop trápili by se oba, ale je to tvůj táta měl by si mu přát štěstí"

,,Co ty o tom víš" uchechtl se

,,Víc než si myslíš. Žiju jenom s mamkou. Navíc ty máš aspoň dvojče. Já jsem sama"

,,Nejsi sama máš mě a Ninu" usmál se na mě.

,,Jo ale vy si odjedete do Trofors a já na druhý konec" povzdechla jsem si.

,,Baby můžeš mi kdykoliv zavolat nebo napsat" objala mě okolo ramen.

,,Proč nejsi takový vždycky" podívala jsem se na něj.

,,Když se naši rozvedli, tak jsem to snášel ze všech nejhůř. Uzavřel jsem se do sebe, aby nikdo nepoznal, že jsem slabý, tak jsem nasadil falešnou masku, která je taková, jak si mě poznala" sklopil zrak k sobě do klína.

,,Slabý je ten, kdo skrývá své city před ostatními, aby nepoznali jaký skutečně je" položila jsem si hlavu na jeho rameno.

,,Jak si to věděla?"

,,Co jak jsem věděla?"

,,Jak si poznala, že je to jen maska?"

,,Nevím prostě poznala" pokrčila jsem rameny.

,,Od doby co jsem tě poznal jsem měl pocit, jakoby si ve mě uměla číst. Jakoby si uměla vyčíst moje nejhlubší myšlenky, proto jsem se s tebou začal bavit. Něčím si mě zaujala. Jen tak s někým se nebavím, proto tě některé holky zabíjeli pohledem" usmála jsem se. Byla jsem ráda, že ho mám jako kamaráda, ale čím víc s ním trávím čas, tak se mi víc zamlouvá, možná až moc.

,,Ale co ty? Proč se vaši rozvedli" a je to tady. Nemluvím o tom. Uzavřela jsem tuhle část, když se o ní nemluví, tak to nebolí.

,,Nechci o tom mluvit"

,,To není fér já jsem ti taky řekl o našich"

,,Marcusi prosím" slzy mě štípali v očích.

,,Baby snad jsem toho tolik neřekl" objal mě. Hlavu jsem si zabořila do jeho hrudi a vdechovala jeho osobitou vůni, která se mísila s jeho kolínskou.

MARCUS:

Usnula tam. Nevím co jsem řekl, tak hrozného, že se málem rozbrečela. Vyhoupl jsem si ji do náruče a šel jsem zpátky do tábora. Otevřel jsem dveře od jejich chatky a hned na mě vykoukla Nina. Položil jsem Lenu do postele a zakryl ji. Byla roztomilá, když spala. Vlastně ona byla roztomilá i tak. Počkat co?

,,Ona brečela?" Podívala se na mě Nina

,,Skoro" pohladil jsem ji po tváři a otočil se na ni.

,,Jak to? Co si ji řekl?!" Podívala se na mě naštvaně.

,,Zeptal jsem se ji proč se její rodiče rozvedli" Nina si povzdechla a sedla si na postel.

,,Na to se ji neptej, až ti to bude chtít říct, tak ti to řekne. Je to pro ní dost citlivé téma"

,,Dobře, tak dobrou noc"

,,Dobrou" mávla na mě.