Girl with guitar

1.kapitola - nehoda co vše změnila

Minulost..
Nešťastná nehoda...

Nedávno mi bylo 15 let. Začali letní prázdniny a já s bratrem a rodiči, jsme jako každé léto vyrazili na naší chatu u jezera. Cestou jsem poslouchala písničky a neuvěřitelně jsem se těšila na koupání v jezeře a na domek na stromě, ale na co jsem se těšila nejvíc bylo moje každoroční vystoupení před rodiči a bratrem Kylem.

Každý rok jsem měla připravenou novou písničku, kterou jsem naučila rodiče a doprovázela je k tomu na kytaru. Bylo to skvělé zahájení dvou týdnů na chatě. S Kylem jsme se dost často hádali a nebylo tomu jinak ani v ten den nehody.

Byli jsme před chatou a nosili věci dovnitř, když mi bratr pustil na nohu chladící box, okamžitě jsem na něj vyjela. ,,To si děláš srandu, víš jak je to těžký?" bratr se na mě překvapeně podíval a pronesl spíš sám pro sebe než ke mě. ,,Ne, asi nevím." odfrkl si a znovu popadl chladící box. Já se vrátila do auta pro poslední věci už tam zůstal jen můj batoh a kytara. 

Toho dne večer jsme grilovali já pomáhala mamce v kuchyni s přípravou masa. Táta s Kylem byli na zahradě a připravovali gril.
S mamkou jsme donesli připravené maso na stůl a táta začal grilovat. Já vytáhla kytaru z pouzdra a snažila se jí naladit. Bratr házel na koš jelikož příští rok chtěl být opět nejlepším hráčem školy.

Kytaru už jsem měla skoro naladěnou, když mi jí Kyle vyrazil míčem z ruky, okamžitě jsem jí zvedla a kontrolovala jí. Po tom co jsem zjistila, že má naštěstí jen prasklou strunu. Naštvaně jsem se otočila na Kyla.,, Nemůžeš být dneska opatrnější?! Pustil jsi mi na nohu chladící box, v autě jsi mě utiskoval celé dvě hodiny jízdy, a teď po mě hodíš míč a málem mi rozbiješ kytaru. Možná to bylo omylem, ale stejně, co ti dneska sakra je, víš jak je pro mě kytara důležitá a blbneš tu s míčem a nedáváš pozor!!" Vyjela jsem na bratra. Ten se na mě s úšklebkem podíval.

,,Ježiši ty toho naděláš, by si hned dostala novou, tak nevím co hned vyšiluješ, máš přece vždy vše hned, tak se uklidni." Nevěřícně jsem se na bratra koukala a máma s tátou zrovna tak, ale to by nebyl táta aby se za Kyla nepostavil. "Kyl má pravdu nemusíš hned křičet strunu si umíš vyměnit ne?" Jen jsem se na tátu podívala. ,,Jasně." Pak jsem se zvedla od stolu a mířila pryč, bratr za mnou pořád volal, ale já ho ignorovala nakonec mě doběhl jenže já už došla k jediné silnici v široko daleko a snažila jsem se to rozdýchat.

Kyle ke mě doběhl a chytil mě za paži. Já se mu vysmekla a udělala jsem dva kroky do silnice a to byla chyba, ze zatáčky se vyřítila motorka a já už nestihla ani uskočit. Slyšela jsem jak bratr křikl.,, Sky!!!" Motorka mě odhodila několik metrů a já se bouchla do hlavy a upadla jsem do bezvědomí. Předtím jsem jen ucítila křupnutí ruky a zaslechla jsem bratrovo křik. Pak nastala tma.

Ještě než jsem otevřela oči slyšela jsem pravidelné pípání a klapání. Neměla jsem tušení kde jsem a co je to za zvuky. Taky jsem cítila smrad desinfekce. Pomalu jsem otevřela oči, byla jsem v nemocnici. Nad mojí postelí stála máma a po podrobnějším prozkoumání nemocničního pokoje jsem zjistila, že táta sedí v křesle v rohu pokoje. Bratr právě vešel do pokoje s dvěma kelímky kávy. Když uviděli, že jsem otevřela oči všichni ke mě přišli.

Vyděšeně jsem se podívala na svojí ruku, protože jsem zjistila, že s ní nemohu hnout. Byla v sádře a já chtěla pohnout aspoň prsty, ale nešlo to. Oči se mi zalili slzami a hlava zaplnila jedinou myšlenkou. Proč nemůžu hýbat prsty? Panika v mé hlavě narůstá když si nakonec uvědomím. Co moje kytara, co když už na ní nikdy nezahraju?! Vyděšeně jsem koukala na mámu a střídavě na tátu s bratrem. Všichni hned poznali nad čím přemýšlím a začali mě uklidňovat.

,,Neboj za chvíli přijde doktorka a všechno ti poví, nemusíš se bát, ještě ti budou ruku jednou operovat a pak to bude všechno dobré. " Máma domluvila a pak začal mluvit Kyle. ,,Moc mě to mrzí. Je to moje vinna neměl jsem se s tebou zase hádat. Kdybych se s tebou nehádal, tak by jsi neutekla k té silnici." Kyle domluvil a sklopil hlavu. Podívala jsem se na něj, sice se slzami v očích, ale s vřelým úsměvem. ,,Ty za to nemůžeš, kdybych nebyla tak výbušná, tak se nic z tohohle nemuselo stát. Takže mlč! Není to tvoje vinna, ale jenom moje a navíc jsi můj bratr. Tobě bych odpustila kdykoliv a cokoliv. "znovu jsem se usmála a znovu koukla na dveře ze kterých před chvíli vyšel Kyle.

Znovu se otevřeli a vešla mladá doktorka s tmavými vlasy zapletenými do mohutného copu. Se štosem papírů v ruce a svraštělým obočím se k nám blížila. Pak zvedla hlavu, podívala se mým směrem a usmála. Celou dobu co se k nám blížila na mě koukala s lítostí ve tváři. Zastavila se u mámy něco jí řekla, tak aby jí slyšela jen ona. Po jejích slovech se podívala na mě a řekla. ,,Měla by to slyšet taky, jedná se o její ruku." posadila jsem se na posteli a pozorně naslouchala paní doktorce, která se mi představila jako paní Banks. ,,Takže Skylar, kosti jsme ti srovnali a zasádrovali, ale s nervy to už tak jednoduché není, podstoupíš ještě jednu operaci, která proběhne zítra, při které se pokusíme ti zpravit i nervy od zápěstí k prstům.

Vypadá to slibně, ale je tu problém, rehabilitace bude dlouhá. Je tu možnost ,že to bude trvat několik měsíců, ale také několik let, než zase budeš plně hýbat rukou. Vím jak je pro tebe v tomhle věku být "normální" důležité, tedy moct se zapojovat a nijak se neodlišovat, ale po dobu té rehabilitace musíš mít speciální ortézu, ale až po tom co ti srostou kosti. Takže to je asi všechno, máš nějaké otázky?" vytřeštila jsem na ní oči a nevěděla jsem kde začít. A tak jsem položila otázku, která mě trápila nejvíc.,, Co když se vám nepodaří mi ty nervy v ruce spravit?" Paní doktorka se nejistě podívala na mamku a čekala jestli jí přikývne nebo ne. Mamka se pomalu otočila na mě a přikývla. Paní doktorka se na mě smutně zadívala a začala mluvit velmi pomalu a smutně.,, Pokud by se to nepodařilo, ale to je šance 1 ku 100 000, tak bychom byli nuceni ti ruku vzít. Ale budeme dělat vše co je v našich silách, aby se to podařilo podle plánu." usmála se a vyšla z pokoje.
Noc v nemocnici byla nekonečná a bezesná. Nemohla jsem usnout ačkoliv jsem se opravdu snažila. Zůstal tu semnou jen táta, protože bratr a mamka byli unavení a jeli se vyspat. Už jsem neusnula.

Ráno jsem šla na operaci uspali mě a po probuzení jsem měla opět na ruce sádru kterou mi před operací sundali, ale změnou bylo to, že v mojí ruce bylo několik šroubů a u prstů byla zavázná. Když mě po několika dnech pustili domů pořád jsem ještě věřila slovům paní doktorky.,, Je tu 50% šance že si zase zahraješ i na kytaru." věřila jsem tomu dlouhé 2 roky.

A teď po dvou letech s nimi stále nehnu. Kosti tedy srostly a rány se zhojily, ale moje ruka od zápěstí k prstům nereaguje. Po tomhle zážitku mi zbylo několik jizev a nehybná ruka.

Tak tohle byla první kapitola tohoto romantického příběhu. Bylo to seznámení s příběhem. Tento příběh nenavazuje na žádný z dříve vydaných a také to není fantasy. Potřebovala jsem si odpočinout od fantasy příběhů tak snad mi to odpustíte a i tenhle příběh vás zaujme stejně jako ty předchozí. Moje ilustrace budou jen sem tam a přijdou až trochu později.

Co myslíte, splní si Sky do konce knihy svůj sen? Zahraje si ještě na svůj milovaný nástroj? Pokud se to chcete dozvědět tak čtěte dál.

Napřečtenou!

Vaše Elizabeth. ❤️