Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

1.

Náš příběh začíná u kluka jménem Eren (který byl bezpochyby hodný kluk). Ten chodil na střední školu s jeho nejlepšími kamarády, Arminem a Mikasou.

,,Erene. Neříkal jsi, že se k tobě má nastěhovat tvůj nevlastní bratr?" zeptal se Armin zničeho nic Erena.
,,No...jo, včera přijel." řekl Eren a nervózně si prohrábl vlasy. Eren bydlel sám, teda do včerejška, kdy se k němu přistěhoval syn jeho nevlastního otce. ,,Jak to s ním jde? Tys ho už předtím někdy potkal?," zeptala se Mikasa. ,,Jo, byl u nás párkrát na večeři," řekl, ale při vzpomínce na včerejšek se zarazil.  ,,Erene, jaký teda je?" vyzvídal netrpělivě Armin a poskakoval na místě. Eren se zamyslel. ,,Řeknu to asi takhle,"dramaticky si odkašlal a mluvil dál: ,,Přišel jsem ze školy a bylo otevřeno, tak jsem si řekl 'jo, tak tady už asi bude' a šel jsem dál. Když jsem přišel do obýváku, seděl na gauči a pil čaj neskutečně divným způsobem, pak se na mě podíval chladným pohledem, až mně z toho přeběhl mráz po zádech. Zvedl se a přišel ke mně 'Musíme si promluvit' řekl, sedl si zpátky na gauč a naznačil mi, abych si sedl vedle něj. Potom se se mnou začal bavit o tom, jak tam mám hroznej bordel, že si tam musím občas uklidit. Já mu to odkýval, ale on nadlidskou rychlostí vystartoval kamsi ke svým věcem a po 10 vteřinách stál přede mnou s rouškou přes pusu, šátkem na hlavě a jeho dokonalost uklízečky doplňovalo koště v jedné ruce a jakýsi čistící přípravek v druhé. Začal to tam všechno pucovat, a tak jsem ho nechal. Neuklízel jsem tam snad staletí, vždyť víte, jak to tam vypadá, takže pozvat si uklízečku bylo už načase. Já si udělal večeři, jeho porci jsem mu odložil, asi spíš že slušnosti stranou se vzkazem, vysprchoval jsem se a šel spát...

V noci mě vzbudil nějaký hluk, tak jsem se šel podívat. Uviděl jsem míhat se nějaký barvy a lekl se, že je to duch, začal jsem křičet a lítat po celým bytě. Když jsem se zastavil, zjistil jsem, že ty čmouhy byly on. Právě douklízel a chystal se jít jíst večeři. Po tom co jsem se takhle ztrapnil jsem šel spát. (P.S. byla asi 1 ráno XD), " dořekl Eren svůj dlouhý příběh. Armin se řechtal jako osel, asi byl na drogách, pomyslel si Eren. Dorazili ke škole, kde se chlapci museli rozloučit s Mikasou, jelikož holky a kluci mají oddělené třídy.

Den uběhl jako voda a tři přátelé šli spolu domů. ,,Erene, pomož mi! Jean na mě zase něco zkoušel, " řekl plačtivě Armin a zavěsil se na Erena. ,,Já nevím, proč si na tebe furt ten koňskej ksicht dovoluje,"přidala se podruhé za den do hovoru Mikasa. ,,Neboj Armi, já se o něj příště postarám. Prostě mu dám jednu do držky až se mu z toho ten jeho koňskej ksicht odletí na Filipíny, " řekl hrdě Eren a Armin se tomu tiše zasmál.

Eren se pomalu ploužil domu, potom co se rozloučil na odbočce se svými přáteli. Nechtělo se mu domů, ani trochu. Obzvlášť potom, co se včera tak ztrapnil. Ale i tak šel, sice pomalu, ale šel. Až dorazil na místo činu, vzal za kliku...

Takžeeee první kapitolka na světě. Jsem hrozně ráda, že jsem se k tomu dokopala. Jakože nečakam že to bude nějakej velkej úspěch, ale prostě jsem to chtěla napsat😂. Takže asi tak...

Zdravím z roku 2020, trochu jsem to poupravila, snad i opravila chyby, ale kdybyste tam něco našli, tak napište ;).
-7. 11.2020

Papa Suzukii❤❤❤