Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

8.

Ráno mě vzbudil jakýsi hluk. Vycházel z obýváku, takže to musel být Levi. Ale co když není? Co když to jsou zloději? Vzal jsem do ruky kapesní nožík, který jsem měl v pokoji a plížil jsem se ke dveřím. Ano, jsem dramatický hned po ránu. Vzal jsem za kliku, pomalu otevřel dveře a vykouknul jedním okem do místnosti. Nikoho jsem neviděl, tak jsem vylezl ze dveří. Nikdo tu nebyl. Bouchly dveře. Už už jsem se k nim chtěl hnát a zjistit, jestli to byli zloději nebo jako co. Když jsem na stole uviděl papírek. Stálo tam: Dneska jdu do práce na 7 takže si udělej snídani a ukliď si pokoj. Je tam hrozný bordel!
Levi

Podíval jsem se na hodiny. Bylo 6:10, takže to byl Levi. Vzbudil mě tak brzo a ještě si odešel. Co je tohle za způsoby? Lehl jsem si zpátky do postele. Zavřel jsem oči a pokoušel jsem se usnout.
Převaloval jsem se ze strany na stranu, protože mi to nešlo.
Prudce jsem se vystřelil do sedu.
Zanadával jsem na Leviho a vylezl z vyhřátého pelechu. Začal jsem si dělat snídani. Nejdřív jsem se rozmýšlel mezi chlebem a rohlíkem, ale nakonec jsem si dal tousta. Podíval jsem se z okna, naproti kterému jsem seděl. Bylo krásné počasí. Slunce svítilo, obloha bez mráčku a za oknem stojí Mikasa a čumí na mě. Celý krásný výhled zkazila. Došel jsem k oknu, zatáhl za kliku(u okna), čímž jsem ho otevřel.
,,Ahoj Erene, co tu děláš?" řekla tiše.
,,Co já tady dělám? Tohle je můj dům, takže bych se měl ptát spíš já," odpověděl jsem rozmrzele. Levi to ráno posral tím, že mě vzbudil a teď nemám na nic náladu. Dneska bude teda úžasná neděle. ,,Vylez Armine, je vzhůru," řekla malému bloňdáčkovy, který vykoukl zespodu parapetu. To to snad ne, ona tam schovávala ještě chudáka Armina. Promnul jsem si čelo.
,,Ahoj Erene," pozdravil a já mu odpověděl kývnutím hlavy a dál si třel čelo.
,,Erene, máš dneska volno? Nás s Mikasou napadlo, že bychom spolu mohli jít do zoo. Co ty na to?" pokračoval Armin s nadšeným výrazem.
,,Hmmm," zamyslel jsem se.

Po chvíli přeprošování z jejich strany jsem s nimi nakonec vyrazil do té zoo. Na takovéhle jejich akce mě tahají už půl roku. Po tom, co mi zmizel táta. Měl jsem ho moc rád. A pak jsem se z toho zhroutil. Nechodil jsem do školy, nic jsem nejedl a vyčítal si tátův odchod. Potom co jsem byl doma asi týden mamka každý den volala Arminovi a Mikase, aby za mnou chodili a dělali mi společnost. Pomohlo to a jsem jim za to vděčný. I za tyhle "výlety", ač to vypadá, že mi lezou na nervy.

V tomhle městě v zoo jsem nikdy nebyl, takže jsem se těšil. Armin mě nadšeně tahal od jednoho výběhu k druhému. A Mikasa za námi spokojeně klusala. Z ničeho nic se rozezvučel rozhlas: ,,Za patnáct minut se bude konat vystoupení delfínů v delfináriu." Armin zalapal po dechu.(P.A. nadšené zalapání po dechu) To už držel mou ruku a štrajdoval si to k delfínímu bazénu.

Před námi spočinul velký bazén s průzračně modrou vodou. Kolem bázénu bylo hlediště, které už bylo skoro celé plné. No vlastně bylo úplně plné, jen veprostřed bylo pár sedaček. Zamířili jsme k nim a stihli jsme to jen tak tak, protože už se tam hnali jiní lidé. Pohodlně jsme se usadili a po chvilce do bazénu připlavali dva nádherní delfíni, kteří vesele skotačili ve vodě. Ozval se potlesk a do bazénu přišel i jejich trenér. Nějakou chvilku jsem se jen koukal na delfíny, ale pak jsem zaregistroval známou tvář. A to konkrétně delfíního trenéra. Jeho havraní vlasy se lehce mihotaly ve vánku, ledově šedé oči a na sobě černý neopren s bílými a modrými pruhy.
Co tu dělá? On tady pracuje? Proč mi to normálně neřekl? V hlavě jsem měl plno otázek, ale jedno jsem věděl jistě - Levi mě tu nesmí zahlédnout. Zvedl jsem se z místa. Armin a Mikasa na mě koukali, ve smyslu 'co se děje?'.
,,Promiňte, pro dnešek musíme končit. Vzpomněl jsem si, že ještě musím doma něco udělat." Zvedli se taky. Ještě, že ho nikdy neviděli. To by mně ještě scházelo.