Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

28.

Potom odešel dál po pláži jakoby nic, hrál mu na rtech malý úsměv a sem tam sebral mušličku. Já tam trčel jako péro z gauče a přemýšlel jaký typ "mám tě rád" to bylo... Ale pak jsem si uvědomil, že on vlastně řekl jen : Já tebe taky. Sice to nebylo plnohodnotné, ale pousmál jsem se a dohopkal za Levim, který se posunul o značný kus po pláži.

Teplota vzduchu stoupala, až to začalo být k nevydržení. Rozhodli jsme se odnést naše přímořské úlovky do pokoje, potom se vrátit a skočit do chladivé vody... Náš plán vyšel a my se za chvíli koupali a šplouchali v příjemné mořské vodě. Jen já, Levi a dalších asi 200 návštěvníků pláže. Romantika, co? Ale na druhou stranu jsem se mohl koukat na Leviho tělo, aniž by to bylo nějak moc divné a dokonce se ho i dotýkat. Bohužel v ne zrovna příjemné situaci, neboť mě topil, pak topil já jeho, a pak jsme dělali kraviny. Levi vypadal, že se baví, takže jsem byl šťastný taky.

Když nastal čas oběda, uráčili jsme se odejít z pláže. Na obědě se u stolu, kde jsme vždycky předtím seděli,  zjevili "naši" rodiče, najedli se a stejně rychle jako se objevili, tak zase zmizeli. Bůh ví, kde jim je teď konec, ale radši to ani nechci vědět.  My jsme však na rozdíl od našich zaneprázdněných příbuzných neměli co na práci, takže jsme se šli projít do města. Koupili jsme si tam zmrzlinu a poklidně si ji lízali, když jsem zahlédl opravdu hezkou restauraci. V mé hlavě se začal rodit nápad. A to pozvat Leviho na večeři. Musím ale konat rychle. Ale zas to nechci nějak uspěchat nebo se ho zeptat v nevhodný situaci... Kašlu na to! Jdu se ho zeptat teď hned.   

Přišel jsem sebevědomě k Levimu, který si fotil přístav, různé domky a všechno, co jsme viděli, na mobil. Když jsem stál těsně za jeho zády, navalila se na mě nervozita, ale bylo pozdě. Levi si mě všiml, takže teď nebo nikdy. Ruce se mi potily, v krku jsem měl knedlík, ale musím to udělat. Erene pochlap se! 

,,Ehm...Levi..n-nechtěl bys dne-ska se mnou na v-večeři?" vykoktal jsem na něj a sklopil pohled. Krása Erene, ty už i koktáš. Opět... Jestli to tak půjde dál, tak se to za chvilku stane součástí mé osobnosti. Nevím, od kdy jsem tak stydím. Levi asi trochu nechápal, protože se na mě tak divně koukal, ale pak jeho pohled zjemněl a on prostě v klídku řekl: ,,Vždyť spolu jíme večeři každý večer." Asi půl minuty bylo ticho, protože jsem si snažil srovnat myšlenky a vysvětlit, jak to myslím, aniž bych vybuchl tím ztrapněním. ,,No...  Zvu tě do restaurace," řekl jsem poměrně potichu a podrbal se na hlavě jako to dělají postavy v anime, když jsou nervózní, protože teď jsem se přesně jako nějaká nervózní anime postava cítil. ,,Klidně," odpověděl Levi ,,ale platíš ty, protože jsi mě pozval." Levi se otočil a začal si fotit nějaký dům a já tam stál. Chvilku jsem nemohl uvěřit, že to bylo docela snadný. Ale, když jsem si plně uvědomil, že mi to vyšlo, tak se mi na tváři zrodil šťastný úsměv.  Začal jsem skákat kolem stromu. Musel jsem vypadat jako idiot, neboť kolemjdoucí lidé na mě divně koukali, ale to mi v tu chvíli nevadilo. Já, Eren Jeager, jdu s Levim na večeři. Chce se mi křičet, ale to by na mě někdo zavolal doktory, takže můžu křičet jen vnitřně. Zastavil jsem se, protože jsem z toho hupkání a dupkání už nemohl. Vydýchával jsem jako bych běžel maraton. Všechna nervozita ze mě spadla a já se rozhodl připojit zpátky k Levimu. Otočil jsem se, abych se po něm podíval, ale on stál přímo za mnou. Strašně jsem se ho lekl, asi tak jako ten první den, co se ke mně nastěhoval. Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou. ,,Nelekej mě," řekl jsem k Levimu naoko naštvaně, ,,málem jsem dostal infarkt." Levi se ušklíbl a oddálil se ode mně. Až teď jsem si uvědomil, že stál tak blízko u mě. Skoro jsem ho mohl políbit, ale nepolíbil, protože jsem si v tu chvíli ani neuvědomil, že stojí tak blízko. Ach, taková šance a já ji promarnil. ,,No jo skrčku. Já ti jen chtěl říct, jestli už nepůjdeme na hotel, začíná se to tu zalidňovat," oznámil mi, načež jsem jen kývl hlavou na souhlas a společně jsme se vydali na hotel.