Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

23.

Když jsem se ho zeptal, v očích se mu objevil velice zvláštní, nový pohled. Hned na to se ale změnil na jeho normální výraz. ,,Hmmm... no jo," řekl a rozpažil ruce. Srdce mi štěstím poskočilo a já se nemohl udělat nic jiného, než uvěznit mého nevlastního bráchu v objetí. Bradu jsem si zabořil do jeho ramene.
,,Děkuji," zašeptal jsem a nasál jeho osobitou vůni, která mi připomínala vanilkový koktejl. Měl jsem ho asi před měsícem, ale jeho vůni jsem doteď nezapomněl, natož chuť, ta byla galaktická. Zajímalo by mě, jak chutná Levi. Na jeho chuť bych určitě taky nezapomněl. (👁👅👁)
,,Proč?" zeptal se z ničeho nic.
Nechápal jsem Leviho otázku.
,,Cože?"

,,Ale nic...jen.. Proč děkuješ?"

,,Protože jsi mě objal... Dlouho jsem přemýšlel nad tím přemýšlel, víš," řekl jsem a zabořil moje červené tváře ještě více do jeho ramene.

,,Aha," jeho odpověď mě pevně trochu zmátla. Udělal jsem špatně?

,,Jsem rád, že jsi to udělal," řekl potichu svým hlubokým hlasem, zatímco já dneska už asi po páté procházel infarktem. Když jsem se vzpamatoval, tak jsem se jen pro sebe usmál, což Levi nemohl vidět a stiskl jsem ho ještě o trochu víc. Nevím jestli to ještě šlo, Levi musel být rozdrcený stejně, jako když ho objímala moje mamka. Takhle jsme tam stáli ještě pár minut a užívali si přítomnost toho druhého nebo alespoň já si jeho přítomnost užíval úplně maximálně a přál si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil. Ale potom nám začali kamenět ruce a odtáhli jsme se. Podíval jsem se Levimu do jeho šedých očí, které byly normálně tak ledové, ale teď to vypadalo, že v jeho duši skončila doba ledová. Nemohl jsem tomu odolat. V tuhle chvíli vypadal ten normální rozzlobený, ledový Levi tak roztomile a nevinně, že jsem to musel udělat. Znovu jsem ho zajal do pevného objetí. Levi se trochu zavrtěl, asi se mu nelíbila představa být udušen znovu, ale obětí mi oplatil. Ani jeden z nás neřekl ani slovo, ale oba jsme věděli, že ten druhý myslí jen na to, co se zrovna děje a jak je to příjemné být v objetí toho druhého.  Tohle objetí však nebylo tak dlouhé, jelikož ho Levi po pár vteřinách zničil.

,,Půjdu udělat čaj. Dáš si taky?" zeptal se ještě furt docela potichu a jemně. ,,Hmm, tak jo," přikývl jsem a sedl si na gauč, kde jsem čekal až přijde Levi s čaji.  Mezitím, co jediný zvuk v našem bytě byl zvuk rychlovarné konvice vařící vodu, zapl televizi, aby pak nebylo takové ticho a rozplácl jsem se na gauč jako palačinka. Přehrával jsem si v hlavě všechno, co se za dnešek stalo. Jaké jsou moje city k Levimu, bylo stále otázkou, ale jestli zamilovaný člověk se cítí tak, jak se teď cítím já, tak jsem ho Leviho zamilovaný. Možná už jsem si to uvědomil dřív, ale ne plně. Nikdy jsem nikoho nemiloval, takže jsem nevěděl, jestli to cítím správně. Ale teď už si přiznám, že ho mám rád. Radši než nevlastního bráchu a dost možná bych s ním chtěl něco mít. Uculil jsem se pro sebe, ale můj úsměv dlouho nevydržel. Měl bych mu to říct? Myslím si, že by měl vědět o mých citech k němu, přemýšlel jsem. Když jsem se rozhodl mu to říct, protože tím bych nic skazit neměl, když to řeknu nějak jednoduše, tak Levi přišel s čajem. V tu chvíli, co jsem ho spatřil, tak na mě něco spadlo. Nebyla to věc, ale pocit. Strach z jeho reakce, odmítnutí a taky o to, jestli by se náš vztah zhoršil. Proto jsem zavřel pusu, která byla otavřená a připravená mu vše říct. Zamkl jsem ji prozatím má dva západy a klíč pomyslně hodil delfínům. Levi si mezitím v tichosti sednul. Celou dobu jsem ho pozoroval. Je tak strašně krásný, že se ani nedivím, že jsem se do něj zamiloval, ale zatím se budu držet zpátky. Zamilovaná puberťačka mood nastaven.

Po dobu, kdy jsme s Levim seděli na gauči jsme oba jen pili čaj a koukali na televizi. Nebo spíš Levi vypadal zaujatý něčím v televizi, pro mě to však bylo jen zvukovou kulisou při dívání se na anděla, kterého vykázali z nebe pro jeho nadbytečnou krásu. Levi si bohužel mého pohledu všimnul a ani bych se nedivil, kdyby o tom věděl už od začátku. Podíval se na mě. Mně tedy nezbývalo než otočit hlavu v rozpacích jiným směrem. Tak to bylo trapné. ,,Proč ses na mě koukal tak dlouho? Mám snad něco na obličeji?" zeptal se zničeho nic Levi. Já se ho lekl, až jsem trochu nadskočil. A taky jsem musel zčervenat, byl jsem přistižen při činu. Ne, nic tam nemáš. Jen jsi sakra krásný, že bych se na tebe díval po zbytek života, řekl jsem si v mysli. Nahlas bych to však nevyslovil. ,,No?" naléhal Levi a já nemohl dělat nic jiného než odpovědět.
,,Ne, nic tam nemáš...jen,"
,,Jen?"
,,T-ti to d-nes-ka s-sluší," vykoktal jsem ze sebe, přičemž jsem musel být červený až na prdeli.
,,Aha," Levi se na to ale malinko usmál a otočil hlavu směrem na okno s výhledem na další a další baráky za naším domem. Nad něčím přemýšlel, ale nad čím, to je mi záhadou. Někdy to jeho tajemné, nic neříkající ,,aha" nesnáším. Nevím totiž, co si mám myslet nebo jestli jsem něco pokazil. Dopil jsem čaj, zvedl se z gauče a odnesl prázdný hrnek do kuchyně. Máme menší, ale hezkou kuchyň, která je do písmene U, což znamená, že máme takový ten bar, který je směrem do jídelny. A celé to je spojené s obývákem.

Vydal jsem se do mého pokoje, protože Levi stihl za tu chvilinku, co jsem odnášel hrnek, vypnout televizi a začíst číst knížku. A ač jsem ho chtěl dál pozorovat, v tuhle chvíli by to působilo opravdu divně. Proto jsem hned, jak jsem vplul do mého pokoje, sebou seknul do peřin. Konečně konec školního roku. Celé dva měsíce prázdnin a dovolená s Levim. S těmito myšlenkami jsem z neznámého důvodu usnul. Bylo ještě docela brzo odpoledne a já si v klidu usnul, ale co, vždyť už jsou prázdniny.

Jaaaj, zase mi to hrozně dlouho trvalo, ale už jsme zase o kapitolu blíž k cíli, na který se těším a netěším zároveň😢.
Budou mi chybět skvělí čtenáři, jako jste vy, protože, ač jste si toho asi nevšimli, jste můj příběh dokázali dotáhnou k skoro 9K přečtení a 1K hvězdiček.😵 Chtěla bych vám za to poděkovat❤❤❤

Ale vylívání srdíčka si nechám až na poslední kapitolu nebo nějaké poděkování😘

Jak se vám líbí vývoj příběhu? Nějaké námitky, připomínky, pocity? Cokoliv, co budete mít na srdci, tak mi klidně napište do komentářů nebo do zpráv.😂❤

-Suziee💞🌸