Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

27.

Klaply dveře od koupelny, čímž jsem zjistil, že se Levi blíží. Začal jsem zmatkovat. O čem si budeme povídat? Jasně nějakou dobu spolu bydlíme, takže by to neměl být problém. Ale on tu je. Od té doby, co jsem si k Levimu přiznal nebratrské city, je to těžší, ale zároveň se bavíme víc. Levi vkročil do pokoje, nevěnoval mi jediný pohled a začal si dávat mokré oblečení, co se mu nevešlo na sušáček v koupelně, na opěradlo od židle. Zvedl jsem se z lehu do sedu, ale zůstal jsem na posteli. Levi nic neříkal, ale když pověsil ten zbytek oblečení, se otočil a sedl si na svou půlku postele. Teď už šlo do tuhého, protože tady přece nebudeme sedět v tichosti jako dvě plesnivá hovna. Musel jsem něco říct...
,,Tak kam jsi došel?" zeptal jsem se. Levi si lehl na záda na svojí půlce postele. ,,Do města," odpověděl stručně a nevypadal, že by mi k tomu chtěl dát podrobnější popis cesty nebo proč tam vůbec šel. ,,Já se o tebe bál," vyřkl jsem do ticha. ,,Já vím, to už jsi říkal," mi bylo odpovědí. Podíval jsem se na Leviho, který si zrovna v ten okamžik zívl, zalezl si pod slabou přikrývku. Vypadalo to, že šel opravdu daleko a že je unavený. Nucenou konverzaci tady vést nechci, ale Levi ještě nic neřekl o tom, že by chtěl spát. Hned na to se Levi otočil na bok zády ke mně a zhasl lampičku na nočním stolku u jeho strany. ,,Půjdu spát," řekl jako by mi četl myšlenky, co se mi před půl minutou honily v hlavě a zachumlal se víc do přikrývky. Doufám, e doopravdy neumí číst myšlenky. Nic víc ale neřekl. Žádné dobrou, ale to bych asi chtěl až moc. Zhasl jsem i svou lampičku, přikryl se dekou a potichu, tak abych Leviho nějak nevzbudil, řekl: ,,Dobrou Levi..." Pak jsem zavřel oči. 

Začal jsem se budit. Už ani nevím, co se mi zdálo, ale vím, že to byl hezký sen, protože mi vadilo být probuzen. Z říše snů mě vytrhl známý hlas říkající moje jméno. To bylo taky docela hezké. Teda ne tak jako ten sen, ale bylo. Na tom všem mě nejvíc štvalo, že Levi nejen mluvil dost nahlas, ale ještě se mnou třásl. Pomalu jsem rozlepil oči a snažil se připravit na ten šok z denního světla, ale ono na mě nesvítilo. Dostavil se však větší šok v podobě Leviho obličeje poněkud blízko u toho mého. Začal jsem rudnou, čehož si Levi musel všimnou, protože se na mě koukal. Jeho šedé oči mě přímo probíjely.

Polib mě. Křičela má mysl, ale já se k ničemu nechtěl mít, a tak jsem tam jen ležel jak trubka, Levi seděl ani nevím jak. Jeho obličej byl asi 15cm od toho mého a já jen čekal, co udělá. Srdce mi bušilo tak rychle a hlasitě, až jsem si myslel, že to uslyší. Levi se nadechl a já se začínal bát, co se stane. Moje představy však byly zmařeny, když se Levi zvedl z postele stoupl si před okno, koukal se na pláž ozařovanou horkými letními paprsky. Já se jen ve zmatení vzepřel na loktech, abych tam neležel jako leklá ryba. Levi se otočil zpátky čelem ke mně a poprvé za dnešní ráno mi něco řekl. On mě sice už budil, ale to nepočítám. 
,,Carla říkala, že někam jdou. Odpoledne se prý vrátí, takže mě nenapadá nic jiného než jít na pláž tady před hotelem," řekl a podíval se mi do očí jako by mi chtěl číst duši. Dost mě překvapil. Nikdy bych totiž nečekal, že by on se mnou plánoval nějaké trávení času, proto jsem se usmál a řekl: ,, Klidně," i když uvnitř mě se slavila velká slavnost.

Písek se leskl od slunce, které zářilo o sto šest. Vypadalo to, že včera vůbec žádná bouře nebyla.  Jediná věc, co mě utvrzovala o tom, že se tudy prohnal slejvák, byly všechny ty věci, jenž vyplavilo moře. Zrovna jsem se s Levim procházel po pláži. Sbírali jsme mušličky, protože do vody jsme kvůli značnému ochlazení její teploty nechtěli. Měli jsme plavky připravené na sobě a tak nějak jsme čekali, jestli se voda trochu ohřeje nebo zůstaneme jen u chození a sbírání mušlí. Levi se zdál být opravdu dobře naladěný, v čemž mě utvrdilo už jen to, že mi ráno tuhle aktivitu nabídl. Včera si asi hlavu provětral opravdu kvalitně.
Sehnul jsem se k zemi pro malou béžovou mušličku a dal ji do trička k ostatním, co jsem dneska sesbíral. Měl jsem tam i opravdu hezké kousky a Levi měl možná ještě lepší. To jsem si myslel, dokud jsem o pět kroků dál nenašel tu nejhezčí a nejroztomilejší mušli, co jsem kdy viděl. Byla menší než moje dlaň, z vnější strany světle růžová a z vnitřní perleťově duhová a její tvar připomínal srdíčko. Rozeběhl jsem se za Levim, který byl asi o 20 metrů daleko ode mě, přičemž jsem málem zakopl. Když Levi viděl mou, jeho směrem řítící se postavu, zvedl ke mně pohled a čekal, až k němu doskáču. ,,Koukej, co mám," natáhl jsem ruku s mušličkou směrem k němu. ,,Hezká a co s ní je?" zeptal se, přitom si mušličku prohlížel. Tohle je jedinečná šance mu ukázat, že ho mám rád. Nervozita stranou, jde se na to... ,,Má tvar srdíčka a přijde mi opravdu roztomilá..." zasekl jsem se. Nemůžu mu přece jen tak říct : hele Levi já tě asi miluju, vezmeš si ode mě tuto mušli jako zásnubní dar? To fakt ne. Ale i tak... Erene! Vzchop se!
Levi ke mně zvedl pohled a čekal, co ještě řeknu. Ale já si to musel promyslet, tohle není jen tak. ,,Hmm, je," řekl z ničeho nic Levi, asi nejspíš, aby mezi námi nebylo divné ticho. ,,Chtěl- chtěl b-bych ti ji dát," začal jsem koktat, což rozhodně nebylo v plánu, ale viděl jsem, jak se nad tím Levi pousmál, ale já ještě nekončil. ,,Protože...protože tě mám rád," vyklopil jsem ze sebe a sklopil hlavu. Nebylo to sice žádné srdceryvné vyznání lásky, ale stejně jsem v rozpacích. Měl bych se opravdu vzchopit.

Zaslechl jsem tiché uchechtnutí, a potom hlas. Krásný. Hluboký jako propast. Chladný, ne jako ledovec, ale jako chladný vánek v létě. Stejně příjemný.

,,No jo, já tebe taky spratku..."

~~

Tak je tu další kapitola, i potom mém menším problémkem s tou vymazanou částí kapitoly...😂

Musím říct, že jsem s touhle částí mnohem víc spokojená než s těma předchozíma, ale nevím...

Další kapitolu bych chtěla vydat příští týden. Uvidíme, jak to vyjde.

Luv you❤🔥

-Suzie👽