Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

20.

Pohled Erena

Ráno proběhlo tak rychle a já stál před dveřmi mého, našeho, bytu s rohlíkem v puse. Hrozně se bojím, že něco zkazím, ale co můžu dělat, když jsem se sám nabídl. Povzdechl jsem si a vyrazil na autobus, který by mě měl dostat k zoo. Nasedl jsem do snad správného autobusu a usadil jsem se na jedno ze zadních sedadel. Začal jsem si v hlavě promítat, co mám dneska v plánu, jelikož mám dnes opravdu nabitý program, který zvyšuje mou natěšenost na prázdninový klid. Takže dojedu do zoo, kde mě Hanji, propašuje dovnitř nebo alespoň v to doufám. Potom se prý dostanu k Leviho spolupracovnici, která mi dá další pokyny a nakrmím s ní delfíny, na což se docela těším. Další problém, kromě dostání se dovnitř, bude dostat se ven, s čímž by mi taky měla pomoct Hanji. Nakonec nasednu na další autobus do školy. Ve škole... Sakra! My píšeme test, na který jsem se nenaučil, když jsem se staral o Leviho, a to jsem mu ještě říkal, jestli mi nepomůže s přípravou, ale pak se mu udělalo zle. Proč se moje plány na učení vždycky pokazí? Možná je mi souzeno být debil navždy.
Ale zase jsem rád, že se Levimu udělalo líp, protože sám bych nevěděl, co dělat a mrtvolu bych uklízet nechtěl. Díky bohu za Hanji, která byla tak ochotná okamžitě přijet a pomoct nám. Zajímalo by mě, jestli by byla ochotná mi pomoct skrýt tělo... Ale myslím si, že by na ni měl být Levi trochu milejší. Řekl bych, že toho pro něj v poslední době docela dost udělala a on je na ní stále hnusnej. Chudák Hanji se začala kamarádit se špatným člověkem.

Tak dál... Až totálně poseru skoro nejdůležitější písemku tohoto roku, tak přetrpím zbytek dne a po obědě se zase vydám do zoo, kde jak to vypadá, mají málo lidí na to, aby jim nakrmili pár delfínů. Nebo se o ně Levi tak moc bojí, že je nechce nikomu svěřit. Nevím, ale myslím, že něco mezi tím. Každopádně doufám, že Levi dá alespoň vědět šéfovi, že tam přijdu. Nechci se dostat do nějaké nepříjemné situace.

Zahlédl jsem hlavní bránu zoo, tak jsme se začal připravovat vystoupit z autobusu. Začínal jsem být nervozní. To jsem teda byl i před tím, ale s blížícím se místem činu to ještě zesílilo. Vystoupil jsem a začal se rozhlížet kolem, jestli náhodou nezahlédnu Hanji. Měl jsem trochu smůlu a musel jsem jí hledat aktivně, namísto pasivně. Rozešel jsem se doprava směrem od parkoviště a autobusové zastávky, která se nacházela na již zmiňovaném parkovišti. Přede mnou bylo pár stromů, které stály asi metr od nefrekventované silnice. Zahnul jsem za roh, takže jsem se od autobusové zastávky posunul o pouhých 20 kroků přibližně, když jsem zahlédl hnědý culík a brýle s gumičkou dozadu. Nositel těchto brýlí se ke mně přibližoval. Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Hanji s veselým úsměvem vepsaným ve tváři. ,,Ahoj, Erene. Koho by napadlo, co ten náš Levi zase vymyslí?" položila na mě ihned, nejspíš řečnickou otázku, protože mě nenechala ani odpovědět, ač jsem se nadechoval. ,,Máš strach? Nevím, co to Leviho napadlo tě sem jen tak poslat, aniž by to ohlásil šéfovi, ale co už," dopověděla a já jsem jí konečně mohl odpovědět, dokud se zase nezačne ptát. ,,Vlastně to byl můj nápad, ale Levi hnedka souhlasil, až jsem ho nepoznával,"svěřil jsem se a Hanji se na mě překvapeně podívala, a potom se usmála.
,,Za to asi bude moct ta včerejší horečka. A teď pojď máš docela hodně práce. A Petra, Leviho spolupracovnice, si s tím sama nevystačí," hnala mě hned Hanji dovnitř. Než jsem se nadál, tak jsem šel chodbou určenou pro zaměstnance. Můj strach, či tréma nebo co jsem to zrovna v tu chvíli pociťoval, mě odprostila od Hanjina mluvení. To neznamená, že byla zticha, ale že jsem byl jako na jehlách tak moc až jsem ji nevnímal, což jsem do teď považoval za téměř nemožné.

,,Tak jsme tu," zakončila Hanji naší cestu chodbou a otevřením nějakých dveří. Místnost, spočívající za dveřmi, voněla lomeno smrděla chlorem a potem a vypadala jako šatna. Prošli jsme touto šatnou a vyšli jsme dveřmi naproti, čímž jsme spočinuli před asi osmi bazény, kde se chvíli od chvíle dal zaznamenat pod hladinou pohyb. U předposledního bazénu seděla nějaká holka nebo slečna, vypadala mladě, ale ne zase moc mladě. Měla na sobě dost podobné oblečení jako si pamatuji na Levim, když jsem ho vyděl na tom vystoupení. Černé přiléhavé tričko s krátkými rukávy a tmavě modrými a bílými pruhy pod rukama a tmavé přiléhavé kraťasy ke kolenům. Obojí bylo nejspíš z neoprenu.

,,Ahoj Petro," pozdravila Hanji Petru, která se na nás podívala a vstala. ,,Vedu ti pomocníka," usmála se žena vedle mě, nebo-li Hanji, a popostrčila mě dopředu. ,,Um...Dobrý den, " pozdravil jsem. ,,Já jsem Eren, Leviho brácha. Levi mě posílá, abych vám pomohl," představil jsem si a pořádně jsem si prohlídl zrzku, stojící asi dva metry přede mnou. Byla hezká, na rozdíl od Hanji, nic proti Hanji. Hanji mám rád, ale není tak hezká. Tahle měla hnědo-zelené oči, celkově jemný obličej a vypadala i menší než Levi, takže bych se ani nedivil, kdyby se mu líbila, nebo spolu dokonce chodili. Co když spolu doopravdy něco mají? Nad touto myšlenkou jsem trochu posmutněl. Ale co bych s tím nadělal? Je přece Leviho věc, s kým chodí nebo koho má rád. A já s tím nic nenadělám. A přeci jen, oni dva spolu pracují. Navíc v takových sexy přiléhavých oblečcích.

,,Hmm... Ráda tě poznávám, Erene. Já jsem Petra Rall. Jen...nepřijde mi, že byste si s Levim byli nějak podobní. Spíš vůbec," řekla Petra, potom co jsem se jí představil. ,,Jsme nevlastní bratři. Jeho táta je přítel mojí mamky," osvětlil jsem situaci, načež se Petra trochu zamračila a řekla:,,Ale, co vím, tak Levi nemá rodiče..."

Sorry prostě jsem to tu musela useknout😅. Jinak, jak vidíte, tak jsem se od minula moc nepolepšila s tou pauzou, za což se moc omlouvám.❤

Abych to krátce vysvětlila (vymluvila se), psát fanfikci je strašně složitý, obvzlášť, když nemáte nápad. Navíc se musí dodržovat charaktery postav, což mě trochu štve. Já osobně bych do tohohle příběhu chtěla dát něco svýho, něco ze sebe, ale to nejde, když musím dodržovat to z toho originálu.

To je taky důvod proč strašně ráda píšu můj druhý příběh Love can chnge us, ve kterým se můžu vyřádit, jestli mě chápete...❤❤❤

Pokud se někdo dočetl až sem, tak je to asi můj věrný čtenář, kterých já si strašně moc vážím. Vážím si celkově vás všech, co tento příběh čtou, protože jsem si nikdy nepředstavovala, že by mohl být oblíbený až do takových mětřítek.(Pro mě je tato trocha lidí strašně moc)❤❤❤😍😍

Děkuju Vám❤❤❤

-Suzu🌸🌟