Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

7.

,,Pojďte už, ať vám nevystydne čaj!" zahulákala po nás mamka. V tom jsem si uvědomil, že pokud tu budu jen tak postávat, tak mě nachytaj, jak je špehuju. Levi sice o mně věděl, ale Erwouš ne. Začal jsem sprintovat do obýváku, kde jsem si sedl na gauč a dělal, že jsem tam byl celou dobu. Mezitím se Obočák zul a přišli s Levim do obýváku.
,,Dobrý den pane učiteli. Nikdy bych nečekal, že přijdete na návštěvu," slušně jsem pozdravil, protože jsem slušný chlapec samozřejmě. Všichni kolem mě vypadali udiveně. Mamka, že je to můj učitel(nebo to asi všichni z tohohle důvodu). Levi, že znám tuto otravnou osobu. Táta, z podobného důvodu jako Levi. A Erwin, protože mám něco společného s Levim. ,,Erene. Tebe bych taky nečekal při návštěvě Leviho," řekl zmateně Erwin a podíval se s úsměvem na Leviho, který udělal náznak znechuceného výrazu.
,,No, pane učiteli. Levi je můj nevlastní brácha," usmál jsem se na něj perličkovým úsměvem. Erwouš vykulil oči. Plesk! Levi se plácnul do čela. A měl nejen červený čelo, ale i tváře. Jeminkote, on se stydí. Asi ho budu oslovovat 'brácho', třeba ho to začne štvát a řekne mi svou práci. Hahah, jakýto ďábelský plán.😈

Oba dva se nakonec posadili, Erwouš se ihned zapojil do rozhovoru. Kecali hodně dlouho a probrali snad všechno od mého učení po správné vybavení kumbálu, do čehož se s vervou zapojoval i Levi. A tak pro mě únavné a nudné odpoledne skončilo a my se s Levim pomalu vydávali na cestu. Erwin odjel už před hodinou a my nejspíš až za hodinu, protože mamka nám furt něco přibaluje a není tomu konec. Mám takový pocit, že se nám to do toho auta nevejde. Nakonec se to tam vešlo všechno, i když jsem si myslel, že tam mamka chtěla nastěhovat celý dům. A tak jsme opravdu po té hodině vyjeli.

,,Spratku! Kam si myslíš že jdeš? Pomož mi s tím!" zakřičel na mě Levi při mém pokusu o útěk domů. Šibalsky jsem se usmál. ,,Jistěže bráško," zamrkal jsem a poskokem se vydal k Levimu. Levi zrudnul jak rajče. Takže oslovení 'bráško' a 'brácho' je jeho slabina. ,,Dělej! Už to dlouho neudržím... A neřikej mi tak. Zní to..." řekl Levi ,,Jak to zní?"
,,Zní too..." zamyslel se, jak to správně říct. Já jen tiše čekal jeho odpověď.
,,Zní to divně a úchylně," vylezlo z něj nakonec a radši se vydal pro další věci. Když si Levi nepřeje, abych mu tak říkal. Budu mu říkat jestě hůř. Mód řízené provokace nastaven a spuštěn.
,,Rozkaz bráško Levi!" Potom co jsem to dořekl, kolem mě prolítla celá krabice, kterou předtím držel v rukou. A pak že to neudrží. Houby! Ještě s tím může házet. Otočil jsem se, sebral tu krabici ze země a vydal se radši dovnitř, aby po mě ten rozzuřenej prcek nemohl nic hodit. O půl hodiny dýl bylo už všechno harmpádí uvnitř našeho bytu.

Mezitím, co já jsem si uklízel "skromné dárečky" z od mamky, se Levi stihl osprchovat. Teď byla řada na mně.
,,Spratku, pojď sem. Chci ti zkontrolovat ty obvazy," řekl a začal se sápat po mém triku, nezbývalo mi než mu pomoct. On však pokračoval v řeči: ,,Přece ses s nima nechtěl sprchovat. A to ani nezmiňuju, jak moc tu sprchu potřebuješ. Smrdíš alkoholem, potem a nevím čím vším ještě, což mi připomíná, že takhle se opíjet nebudeš. I když za to nesu vinu i já, ale já to pohlídám," dořekl, na něj nezvykle dlouhý proslov, a při tom mi odmotával obvaz z těla. Zbýval už jen kousek obvazu a bylo by to hotové. Teda pokud by se mi nenalepil konec obvazu na dezinfekci, která nebyla zaschlá v době, kdy se na ní přiložil obvaz. Levi se na tuto prekérní situaci jen zkoumavě díval. Až po chvilce se rozhodl tento problém vyřešit a odstranit obvaz z mých zad. Přišel ke mně ještě trochu blíž. Vzal kousek přilepeného obvazu do ruky a začal ho opatrně odtrhávat. Asi vám nemusím říkat, že to bolelo jako čert a potom mi jen nakázal, ať jdu do sprchy... Jaký to necitlivý člověk. Ani neví jak to teď bude štípat.

Vylezl jsem ze sprchy v snad ještě horším stavu než předtím. Měl jsem pravdu, když jsem říkal, ža to bude štípat. Bylo to hrozně unavující, že jsem se zmohl jen na zasednutí na gauč a puštění televize. V tom se na mě znovu vrhl Levi a začal mi to nanovo dezinfikovat, a potom i obvazovat. Myslím si, že v tom hraje roli jeho špatné svědomí. Prostě si za to bere plnou zotpovědnost.

V posteli jsem si uvědomil, jak moc byl dnešek unavující. V hlavě se mi přehrál celý dnešní den, až jsem při tom usnul.

Ahojky guyz. Máte tu novou kapitolku o naprostým hovně, ale to si člověk uvědomí až když to má skoro napsaný.
Asi na tom budu muset zapracovat, ale už mám trochu nápad na příští kapitolu, kde by se mohlo něco dít.

Jinak vám všem chci hrozně poděkovat za nějakej 308 přečtení😮😚
Asi se radši nebudu ptát jestli se vám tahle hovnová kapitola líbila...😂😂

Suzu❤