Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

21.

,,Cože?" nevěřil jsem svým uším. Kdo je tedy ten člověk, se kterým moje mamka bydlí? ,,No, to je teď jedno.. Nemáme čas se tím zatěžovat, protože jsme ještě nic neudělali a ty máš jít za chvilku do školy, pokud vím," usmála se na mě Petra a já jí ještě poněkud zmateně úsměv opětoval. Budu se pak muset zeptat Leviho, jak to doopravdy je...

Petra mi úkázala jednotlivé bazény a delfíny v nich. Všechmy delfíny mi vyjmenovala, ale já jsem si je samozřejmě nedokázal zapamatovat, natož určit jaký delfín je jaký. Každopádně jsem došel k závěru, že delfíni jsou úžasná, fascinující zvířata. Krmení mě nesmírně bavilo, a tak jsem se ještě celý den potom musel usmívat, při myšlence, že tam dneska jdu ještě jednou. Test, který byl na dnešek hlášený, jsem snad zvládl, protože můj optimismus musel prosakovat i přes ten papír. A učitelé se nestačili divit, kolik dobré nálady ze mě v písemkovém období srší.

Jak jsem později zjistil, tak vedení zoo už o mě vědělo, a tak se na mě přišlo odpoledne, když jsem tam zrovna byl, podívat a seznámit, čímž jsem zjistil, že toto asi není zrovna nejlepší způsob zajišťování si brigády, či jak by se to dalo nazvat. Ale na druhou stranu jim teď chybí lidé, takže přimhouří oko už jen proto, že jsem Leviho brácha. Pomáhal jsem Petře a ještě jedné pracovnici z vedlejšího výběhu, která tam občas údajně pomáhá cvičit delfíny. Asi jsem se zamiloval. Ne do té pracovníce, ani do Petry, ale do delfínů. Po cestě jsem se na všechny usmíval a celkově jsem byl dosti komunikativní a dobrá nálada ze mě neopadla ani po příchodu domů. Jediná důležitá věc, na kterou jsem zapomněl bylo zeptat se Leviho na jeho rodiče. Levi se mě ptal, jaké to tam bylo, všechno jsem mu podrobně vylíčil, jak jsem se občas podíval na jeho obličej, tak to párkrát vypadalo, že se trochu pousmál. Další věc, co mi dnes udělala radost. Večer jsem skoro nemohl ani usnout z toho všecho nadšení, ale nakonec se mi to k 1 hodině ranní podařilo.

Další dva dny, ač byl víkend, jsem chodil pomáhat Levimu a Petře do zoo. Stejně bych neměl co dělat a nakonec bych skončil tak, že bych si celý víkend válel šunky. Armin chodí ven s Jeanem a pořád se někde muckají a objímají, takže by bylo docela nevhod, kdybych tam byl s nima. Navíc naprosto ignorují společnost a to, že jsou na veřejnosti, což jim nevyčítám, ale spíš závidím. Prostě se za to nestydí a tak to má být. Go gays go.
A Mikasa dělá bůhví co.Je poslední dobou taková záhadná, takže si třeba taky někoho našla. Nebo pašuje čokoládu. Je to čokoládovej dealer. Doufám, že mi zase nějakou přinese.
Večer jsem po dni v bazénu vždy tak utahaný, že jsem jen spadl do postele a usnul.

V neděli se mi podařilo dát povel jednomu z delfínů. Byla to nějaká otočka. Já jsem se z toho nadšení málem utopil, ale pak jsem vyskočil na Leviho, kterého jsem taky málem utopil. ,,Leviii. Mě se to povedlo!" zakřičel jsem mu přímo do ucha, takže musel být strašně nadšený a v tý chvíli bych se ani nedivil, kdyby mě skopal do malý kuličky a hodil delfínům místo jídla, protože jsem mu vysel kolem krku s nohama obtočenýma kolem jeho pasu. On na to řekl jen: ,,Hmm, to je dobře." Trošku se usmál, sklepal mě ze sebe a někam odešel. Mě nezbývalo než tam stát s otevřenou pusou a vztřebávat to, že mě Levi za můj čin nezabil.

V pondělí jsme nic moc nepsali a to z čeho jsme psali jsem se naučil v neděli. Tak jsem tedy ukončil další školní rok a už se můžu jen obávat výsledku, který za moc úspěšný nepovažuji. Ale jak se říká: Naděje umírá poslední. Takže musím doufat, že moje vysvědčení bude dostatečný na to, abych mohl jet na dovolenou. Ano, moje mamka se prokecla, co pro mě přichystala, když jsme spolu volali. A prý, když se na mým vysvědčení nevyskytne žádná čtyřka a hůř, tak už si pomalu můžu balit.

Dny ubíhaly jako voda, teda ještě rychleji. Od úterý jsme měli jen třídnické hodiny, které byly skrácené a můj dokonalý den bez učení vždy zakončila výpomoc u delfínů. Ta stvoření dělají divy. Díky nim jsme se s Levim ještě sblížili. Teď v nich máme stejnou zálibu a trávíme spolu víc času, což znamená, že máme šanci se líp poznat. Jaaaj, poznávání mého nevlastního introvertního bratra zní jako velká zábava. Musím říct, Leviho společnost je mi poměrně příjemná a občas je i vtipný. A někdy mám takové nutkání ho obejmout nebo dokomce políbit, ale nikdy jsem si netroufl a asi ani nikdy netroufnu. Levi se nikdy nezmínil o tom, jestli je hetero nebo ne. Proč by mi to vlastně říkal? A tak můj menší crush na mého nevlastního bráchu zůstává neopětovaný.

S blížícím se poslední dnem letošního školního roku jsem se začínal víc bát a stresovat, kvůli výsledku. Každý večer jsem přemýšlel o tom, co se stane, když to prostě nedám. Když nebudu v limitu. To mě tu jako nechají a odletí si na dovolenou nebo co? Poslední tato myšlenka nastala ve čtvrtek večer, kdy jsem nemohl usnout. Přece jenom další den se stane osudným.

Po probuzení a důkladného pomodlení se za mé výsledky jsem vstal, oblékl se, vzal si do jedné ruky bonboniéru pro tu čarodějnici aka třídní, do druhé rohlík k snídani, který jsem ještě před odchodem zapil Leviho černým čajem, co ležel na stole a vyrazil jsem na smrt. Po cestě jsem potkal Mikasu a Armina, ruku v ruce s Jeanem, všichni tři měli o něco lepší oblečení než normálně. Po cestě jsme byli docela potichu, všichni se báli. Co s tím teď ale naděláme?
Po příchodu do třídy jsme si sedli každý na své místo (Mikasa samozřejmě i v jiné třídě) a už jsme jen čekali na rozsudek. Učitelka vkročila do třídy, načež se všichni postavili a následně si sedli. Potom učitelka řekla nějaký proslov, který jsem poravdě moc nevnímal, ale určitě to bylo něco na způsob: ,Jsem ráda za vaše úspěchy v letošním roce, určitě jste se všichni snažili, ale už se konec a my si teď rozdáme vysvědčení.'
Začala volat jména a já jen celý napnutý očekával zaznění svého jména. Už byla jmenována skoro půlka třídy včetně Armina i Jeana. Už jsem to chtěl mít za sebou, chtěl jsem vědět, na čem jsem.

,,Eren Jaeger."

Hehe, trochu dýl, než jste asi očekávali, ale je to tady.
Jak jste začali nový školní rok, jestli se můžu zeptat? Do jakého ročníku jdete (docela mě to zajímá)?😘

Jen abych se dost blbím způsobem omluvila za mou neaktivitu, tak jak jistě víte, tak jsem byla na soustředění a pak jsem se koukala na anime a poslouchala BTS, což je důvod, proč jsem nemohla.😂😂😅😅

Taky se omlouvám za gramatické chyby a překliky v téhle kapitole, ale opravím to...😂😊

-Suzu❤🌸