Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

16.

,,Promiň," zamumlal mi Levi do ramena, u kterého se jeho hlava právě nacházela. ,,To je v pohodě...hlavně, že jsi se nakonec vrátil," usmál jsem se a přitisknul si Leviho malinko blíž. Slzy už mi netekly. Můj pohled spočinul na Leviho černých vlasech. Jsou takové lesklé. Pustil jsem Leviho jednou rukou a opatrně mu ji položil na hlavu, nikdy nevíte, jak Levi zareaguje. Levi ke mně zvednul pohled. Byl stejně kamenný jako ty ostatní, ale bylo v něm něco víc. Prostě ten pohled byl malinko jiný. Dalo se z něj něco málo vyčíst, ale nepoznal jsem co. Promnul jsem v prstech pramínek jeho vlasů. Jsou tak jemné. Awww. Já je chci hladit každý den. Levi se na mě podíval ještě divněji a malinko se ucuknul. ,,Ještě chvilku...prosím," řekl jsem a přivinul jsem si Leviho zase k sobě. Levi zase sklopil pohled. Bylo opravdu příjemné ho takhle objímat, ale všechno jednou skončí. V tuto chvíli to narušila vzpomínka na zítřejší test, takže jsem řekl Levimu, že se jdu učit a zeptal se ho, jestli by mi to nevysvětlil, protože, co si budem, vůbec to nechápu.

A tak jsme skončili v jídelně s učením. Bylo to neskutečně vyčerpávající, jelikož jsem hrozně neschopnej a Levimu z toho hrabalo, měl neustále vyskočenou žilku na čele a já se bál, že mě asi brzo zabije. Nakonec jsme to nějak zvládli a po večeři jsme oba dva znaveni ulehli do peřin.

Druhý den jsem se vzbudil ještě před budíkem, což je nezvyklé. Protáhl jsem se. Venku svítilo sluníčko. Skoro tu už byl konec týdne, což jsem rád, protože kdyby nebyl čtvrtek, tak se jdu utopit v čokoládový fontáně. A když myslím utopit, tak utopit. Ne si zaplavat.

Rychlým krokem jsem vyrazil do školy, i když jsem dneska stíhal. Někdy přece můžu na kamarády počkat já, místo oni na mě. Do školy to nemám moc daleko... Je to asi půlhoďka cesty, takže to docela daleko je, ale já nechci jezdit autobusem. Však víte- v zdravém těle, zdravý duch.
Po asi 20 minutkách jsem s dobrou náladou dorazil ke škole. Do otvírání školy mi ještě tročhu času zbívalo, a tak jsem si sedl na zídku před školou a čekal. ,,Jsi tu nějak brzy Erene," ozval se za mnou velice známý slizký hlas.

Ano, byl tam Velké obočí aka Erwouš aka Erwin Smith. Nejvíc slizký učitel na škole a bývalý kamarád Leviho. ,,Brý den," pozdravil jsem tiše a radši zaběhl za nejbližší roh. Erwin odešel do školy. Čistý vzduch, konečně se můžu pořádně nadechnout.

Znovu jsem se usadil na onu zídku, na které jsem před tím seděl. Pomalu se tu začali slejzat další lidé. Zrovna, když přišel Connie, můj spolužák a Sasha, Mikasina spolužačka, která je neustále hladová a furt něco žere, jsem si vzpomněl na Erwina. Konkrétně na náplň dnešní hodiny dějepisu...Budeme psát test, na který jsem se zapomněl učit. Respektive, zapomněl jsem říct Levimu, aby mi to vysvětlil. Chytl jsem se za hlavu. Jsem to ale debil. Vždyť jsem slíbil, že se budu snažit. Co se dá dělat? Asi budu muset požádat Armina, ať mi to alespoň trochu vysvětlí. Nebo nechá opsat. Ale to se zase zapne v Jeanově hlavě tlačítko s nápisem: Majetnickost.

....

Hotovo. Požádal jsem Armina, ať mi pomůže. Jean ho dokonce pustil a nezíral na nás celou dobu, jen se občas po očku podíval. Stejně to dopadne katastrofálně. Měl jsem si včera vzpomenout. Kdyby mi to vysvětlil Levi, určitě by to dopadlo líp. Povzdech jsem si při cestě na oběd. Tady ve škole máme takový bufet, jídelnu nebo jak to mám nazvat. Tam občas chodím na obědy. Platí se tam rovnou, takže ti nepropadnou peníze, jak by se stalo, kdyby se to platilo předem a ty to jídlo třeba nechtěl.
Když na mě přišla řada, u pultu jsem nahlásil, co chci. U druhého si to vyzvedl a už jsem si to štrádoval k Mikase, která na mě už čekala u jednoho stolu.
Tvářila se, na její poměry, docela naštvaně a koukala do jednoho rohu. Zptal jsem se, co se děje. Jenže ona jen řekla, že se o to nemusím starat, že to nic není a pustila se do svého jídla, které jí pomalu, ale jistě chladlo. Nechal jsem to být. No, co? Je to její věc, a když mi to nechce říct, tak ať to neříká.

Měl jsem už skoro snědeno, když v tom..škyt. Zničeho nic jsem prostě dostal škytavku. Mikasa se na mě podívala pohledem "Chceš pomoct? Vím jak to přestane," nabídla se. Já jen v pohodě jedl dál a doufal, že to samo přestane. Jenže takhle princip škytavky nefunguje. Škyt. Znova. Ale jedl jsem dál. Pokud si škytnu ještě jednou, tak to začnu řešit...Škyt! A dost, docházejí mi nervy. Škytavku jsem vždycky nesnášel. Prudce jsem se nadechl a vzduch v sobě zadržel. Vypadal jsem jako balónek těsně před prasknutím, ale zatím jsem neškytl. Mikasa mi jen tiše přihlížela, kdykoli připravena vystartovat a dát mi první pomoc. Moje plíce to už nedávaly, a tak jsem vydech přebytečný vzduch. Normálně jsem se nadechl a čekal na výsledek. Asi 20 sekund se nic nedělo, začínal jsem se radovat. Vyhrál jsem nad škytavkou, která je otravná jako Erwinův zjev. Akorát Erwinův zjev je hodněkrát otravnější, ale stejně. Připravil jsem se na talířku další sousto a zvesela si jo dával do pusy. Škyt. ,,Uaaaaa," zakřičel jsem na celou jídelnu, že se na mě přítomní lidé podívali. Škyt. Podíval jsem se na moje jídlo. Potom na Mikasu. ,,Jak se toho mám zbavit?" zeptal jsem se jí.

Mikasa mi pomohla od té zrádné škytavky. Ještě, že tak. Bohužel jsme po obědě měli ještě odpoledku, takže jsem se domů dostal až kolem páté hodiny odpolední. Levi už byl doma a věnoval se svému milovanému uklízení. Lítal po celém bytě, stejně jako prvně v noci, když jsem se ho lekl. Musel jsem se při té vzpomínce uchechtnout. Bylo to před týdnem. Na to, že spolu žijeme teprve týden, mi přijde jako bychom si byli blízcí celé roky. Náš vztah se malinko změnil, když o tom tak přemýšlím. Ze začátku byl hrubý, neprůstupný a říkal mi Spratku. V poslední době mě tak ani jednou neoslovil. On mě vlastně neoslovuje skoro vůbec... Ale i tak se cítím jinak než před týdnem, možná jsme se prostě jen poznali.

Taková malinko divná kapitola, ale půlka se mi z ničeho nic smazala, takže myslím, že byste mi to mohli prominout,co?😆

No, tak doufám, že se kapitolka líbila. Tam někde hluboko v mém těle. Někde tam, kde by se mělo nacházet srdce to zahřeje, když pošlete malou nepatrnou zářivou🌟.

Děkuji za trpělivost...

Suzuu❤