Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

13.

Cesta do třídy ještě nikdy nebyla tak vyčerpávající. Jak se Armina zeptám, to mi problém nedělalo. Problém mi dělal spíš samotný výstup do třetího patra. Byl jsem zadýchaný jako babča po rajcovné noci. Nakonec jsem se však do mé třídy dostal. Sednul - spíš spadnul- jsem do své lavice a s hlasitým zafuněním si sundal tašku. Podíval jsem se po třídě, jestli tu už Armin je. U okna tam cukroval s Jeanem. Já to furt nějak nepochycoval. Jean vypadal strnule, asi ještě nikdy neměl vztah. Ufrkl jsem si. Narozdíl od něj na to měl Armin talent. Ten se v takovýchto věcech orientoval až moc dobře na někoho, kdo ještě s nikým nechodil. Když už to vypadalo, že na chvilku přestali, jsem se rozhodl jim do toho vlézt a nechat si to vysvětlit. S útrpným výdechem jsem vstal ze židle a vydal se k oknu za těma našima hrdličkama.

,,Ahoj Armi," upozornil jsem na sebe a usmál se. Oba dva nejednou mě podívali. Armin přívětivě jako vždy a Jean naštvaně. ,,Ahoj." ,Nazdar," zavrčel Jean. ,,Armine, můžu se tě na něco zeptat?O samotě..."zeptal jsem se, a když Armin kývl na souhlas, tak jsem ho stáhl od Jeana, který mě vraždil pohledem. Rozhodně mu nechci Armina přebrat. Jak už jsem řekl, Armina beru jako bratra a já nechci provozovat nějaké incest vztahy. Nikdy jsem o něm nepřemýšlel jako o někom víc než jako o nejlepším kamarádovi. Takže nemá na koho žárlit. A pokud má ke svojí vzteklosti jiný důvod, tak ať si ho nechá pro sebe.

Dotáhl jsem Armina až k mojí lavici. ,,Promiň, chtěl jsem se tě jen zeptat, jak dlouho se ti už Jean líbil?" Armin zrudl jako rajče, ale mlčel. ,,Klidně jsi mi to mohl říct, já bych tě podporoval... já vám to přeju."
,,Noo, líbí se mi od začátku školního roku... a děkuji." Vykulil jsem oči. On dokázal celý školní rok skrývat, toho kdo se mu líbí před mojí a Mikasinou myslí. Opravdu mi to mohl říct. Já se sice s Jeanem moc nemusím, ale podporoval bych ho.
,,Jsem rád, že ti to vyšlo... Ale ať si nemyslí, že tě teď může opustit. A pokud by ti něco udělal, tak mi to řekni, já si to s ním vyřídím." Armin se pozasmál ,,Neboj Jean sice vypadá útočně a věčně nasraně, ale mně by rozhodně neublížil." Jsem rád, že si našel někoho, s kým je štastný. Pustil jsem ho tedy za nedočkavým Jeanem. ,,A řekni koňskýmu ksi- teda Jeanovi, ať si nemyslí, že mu tě chci přebrat. Celou dobu mě nanávistně zíral," zasmál jsem se na Armina, ještě než jsem ho propustil do spárů toho koně.

Celý den byl ještě útrpnější a nekonečnější než ty předchozí. Ale proč? Asi bych měl jednou pořádně vyspat a ne jít spát ve 3 ráno, to je pak špatný. Sice včera jsem usnul hned. Ale normálně mou osobu však zláká přemýšlení o životně důležitých problémech, zrovna v noci. Nedávno, asi předevčírem jsem dumal nad tím, jestli to byl Levi, kdo mi sežral všechnu pizzu, co jsem měl schovanou do zásoby. No, kdo jinej než Levi by to mohl být?
Když už se blížila poslední hodina, říkal jsem si: no konečně půjdu domů, ale to se nestalo, protože jsem musel jít s Mikasou nakupovat. Údajně by to všechno neunesla, je to kravina. Vždyť má větší sílu jak já. Takže jsem se ploužil k Mikasinu baráku s dvěma taškama v rukou. Mikasa si přede mnou spokojeně vyšlapuje, ale i ona nese dvě tašky v každé ruce. Asi dělala nákup na celý rok, či co.

Po rozloučení s Mikasou jsem se vydal přes celé město k mému bytu (taková ta bytovečka). Dneska je opravdu hrozný den. Cesta byla opravdu pomalá, ještě k tomu mým plouživým krokem. Když už jsem byl skoro doma, začalo pršet, takže domů jsem se dostal asi o hodinu dýl než normálně a zmoklej jak slepice.

Ale co mě zarazilo, byla tma. Nikde se nesvítilo, což by se teoreticky ani nemuselo, protože venku bývá díky přicházejícímu létu světlo, ale dnes bylo nebe zatažené a uvnitř bytu byla tma. Levi tu nebyl. Ráno nic o jeho příchodu z práce neříkal, tak prostě počkám. Vybalil jsem si na svůj stůl věci ze školy a snažil se udělat si úkoly, ale nakonec jsem skončil čuměním do blba, což je můj velký koníček.