18.

1.9K 150 9
                                    

Netrpělivě jsem přecházel z Leviho pokoje do kuchyně a zpátky. Nevěděl jsem, co mám dělat, a tak jsem mého nevlastního bratra neustále otravoval s tím, jestli má všechno, jestli něco nepotřebuje, jestli ho nebolí hlava, noha, ruka, záda nebo cokoliv jiného. Kdyby nebyl nemocný, tak už dávno vyletí z kůže. Proto, když už jsem do jeho pokoje vrazil asi po 163, tak na mě vystartoval, že jediné, co potřebuje je klid a spánek a taky, abych vysmahl z jeho pokoje. Potom mi došlo, že to asi bude nejlepší řešení a že má Levi pravdu, a tak jsem odešel do obýváku, který máme spojený s jídelnou a kuchyní. No jo nemáme moc velký byt, ale mě to stačilo a i když je tu Levi, tak nám to stačí. Zatím..co když si najde přítelkyni? A ta se sem přistěhuje... To bych asi psychicky nezvládl a té dotyčné bych se musel zbavit. Nechci, aby v mém bytě, byla nějaká cizí ženština, i kdyby to měla být Leviho přítelkyně. Vím, že je to sobecké, ale buď jen já a Levi, nebo jen já. Neznám původ těchto mých naprosto náhodných myšlenek, ale zase nevím, co mám dělat. Hanji už tu měla několik minut být a já začínal být nervózní.

Zrovna, když jsem se ji rozhodl jít znovu zavolat, někdo zazvonil. Tušil jsem, že to bude právě slečna Hanji. Zvedl jsem se z gauče a prošel naším bytem až ke vchodovým dveřím, odkud se zvonek ozýval. Sáhnul jsem po klíčích zastrčených v zámku a dvakrát jimi pootočil, abych dveře otevřel. Když se tak stalo, za dveřmi se objevila Hanjina hlava a vřelý, malinko šílený úsměv.
,,Ahoj Erene, tak kde máme toho našeho maroda?" zeptala se Hanji. Byla dost hlasitá, že mám pocit, že ji Levi potom hrozně seřve. ,,Dobrý den, je v jeho pokoji," slušně jsem pozdravil, protože slušnost musí být a ukázal jsem směrem do bytu.
,,Ale jaký Dobrý den? Snad Ahoj, ne?" zasmála se a už si to štrádovala k Leviho pokoji, který jsem jí ukázal. Hanji vstoupila do místnosti, kde se setkala s Leviho malátným pohledem. ,,Ty jsi debil Levi. Že ty sis nevzal ten klobouček, co jsem ti vloni dala?" sprdla ho Hanji, zatímco já jen přihlížel. ,,Nevzal, přece nebudu vypadat jako idi-"
,,A ani ses nenamazal... Jako idiot by jsi možná vypadal, ale tomuhle by ses vyhnul velkým obloukem. Zítra zůstaneš doma. Tak a teď pojď a ošetříme tě. Pomůžeš mi Erene?" Hanji se na mě podívala a já přikývl na souhlas. Podle Hanjiných návodů jsem lítal po celým bytě a hledal věci, o které si Hanji řekla. Levi se celou dobu naštvaně tvářil, ale to nám nezabránilo v tom, abychom mu namazali spáleniny, chladili ho (což znamená, že jsme mu sundali přebytečné oblečení a nohy mu strčili do kýblu se studenou vodou) a nakonec nechali spát. Zjistil jsem, že má úžeh a kdyby se mě zítra snažil přemluvit, aby mohl jít do práce, tak mu to mám zakázat. Že ona by to samozřejmě poznala, kdyby přišel, tak ať se o to ani nesnaží a radši odpočívá. Zatímco jsem se staral o Leviho, tak čas plynul - samozřejmě - a já si ani nevšimnul, že už zapadá slunce. Hanji odešla. Já už začínal být unavený. Ale co když se Levi v noci probudí a bude něco potřebovat? Zamyslel jsem se. Po chvilce přemýšlení a promýšlení jsem přišel k závěru, že budu spát u Leviho. Došel jsem si ještě pro něco k snědku, vysprchoval jsem se a pomalu se vplížil do Leviho pokoje. Naštěstí Levi spal, takže si mě nevšimnul. Obešel jsem postel a lehl si na druhou půlku než spal Levi. S popřátím dobré noci jsem zavřel oči a usnul.

Pohled Leviho

Přišel jsem z práce po nesmírně horkém dni. Byly asi tři hodiny a já si rozhodl udělat kafe, protože mě to dneska opravdu unavilo a já se potřeboval znovu nastartovat. Přeci jenom mám ještě dneska doučovat Erena. Blíží se konec roku, a tak potom už budeme mít oba dva od učení pokoj. Sice já v práci musím být i o prázdninách, jelikož to chodí nejvíce návštěvníků, ale Carla, Erenova mamka, říkala, že pro nás má překvapení, a tak ať si vezmu na začátku července dovolenou. Nezapomněla dodat: Teda jestli to jde...
Jasně jsem v Zoo u delfínů potřeba, ale má k nám nastoupit nějakej novej fracek, kterej to tam ohlídá zatímco budu pryč. Takže tu dovolenou jsem dostal.

Dopil jsem si kafe, které jsem udělal během přemýšlení a koukl jsem kolem sebe. Zase se tu začal usazovat prach, takže jsem se rozhodl uklidit. Alespoň od toho prachu. Vytáhl jsem svoje náčiní a začal utírat prach všude, kde jsem ho viděl, ale i tam, kde jsem ho neviděl. Nakonec se to zvrtlo tak, že jsem i zametl a vytřel. Odbila pátá a Eren se vrátil domů. Musím se přiznat, je na něm něco, co mě k němu táhne. Možná to jsou jeho smaragdové oči nebo nevinný přihlouplý úsměv, ale jako celek je to Eren, kterého mám rád. Pozdravil mě a zalezl si do pokoje, který jsem stihl uklidit. Měl tam bordel, opět, a bohužel jsem u něj našel i erotické časopisy, s ženami samozřejmě. Což není nic nenormálního v jeho věku, že... Ale i tak jsem je vyhodil. I když myslím si, že jsem kdysi našel něco podobného i u Erwina, ale s tím rozdílem, že uvnitř měl vložené moje fotky. Od té doby se mi tyto časopisy s prsatejma děvkama nelíbí. A předpokládám, že si ztráty časopisů ani nevšimne, přes ten bordel, co se mu tam nahromadí.

Douklidil jsem i předsíň a rozhodl jsem se začít dělat večeři. Udělal jsem vajíčka a šel houknout na Erena ať jde jíst. Mysl jsem však měl stále u těch časopisů, a tak jsem Erena obdaroval naštvaným výrazem. Ten si prohlížel fotky, a pak se mě zeptal, jestli bych mu nepomohl s přípravou na písemku. Na což jsem kývnul na souhlas a připoměl mu, aby šel na tu večeři. Když už jsme seděli u stolu a jedli, přišla na ně nějaká únava a nechuť k jídlu, takže jsem se v tom jen ďoubal. Erenovo bystré očko to však zachytilo, a pak kolem mě začal skákat. Přinesl mi teplomět, který jsem sklepl a vložil si ho do podpaží. Eren zase něco dělal a já se snažil neomdlít, což se mi prozatím dařilo. Ale cítil jsen se malátně a jako by moje duše byla asi v mým koleni nebo kde. To asi bude z toho sluníčka, kterému jsem by celý den vystaven. Dneska opravdu pařilo a delfíní bazén je na přímém slunci.

Když se Eren po chvilce ke mě vrátil, natáhl ruku směrem ke mě. Nejdřív jsem nechápal, co po mě chce, ale potom mi to došlo a já položil teploměr na Erenovu ruku. Potom, co si Eren přečetl výsledek z teploměru, mě exportoval do mého pokoje. Dal mi mokrý ručník, nebo co to bylo, na čelo a lítal z pokoje do pokoje, jestli něco nechci. Když už mě to začalo štvát, tak jsem mu řekl, ať vypadne, že chci spát. Poslechl a já zavřel oči a asi na chvilku usnul. Dokud mě teda nevzbudil zvonek, a potom Hanji, která mi spolu s Erenem vlítla do pokoje. Ajo, Eren si pujčoval můj mobil, aby jí zavolal. Hanji mě sprdla, že jsem nevypadal jak debil s kloboučkem a udělal si úžeh, načež mě začali s Erenem ošetřovat. Já hned po namazání spálenin od slunce a schlazení mého těla, musím ještě podotknou, že mě svlíkli do trenek, ale nějak jsem to nevnímal, hned potom jsem usnul. O chvilku dýl jsem ucítil, jak se za mnou prohla postel, ale byl jsem unavený, tak jsem to neřešil...

Jaaah. Už to mám za sebou, ale že to byl boj.😂
Přesně jak řekla Morana890,tak to vydávám až v pondělí😂😂

Mimochodem...Psala jsem kolik je Erenovi? Pokud jo tak kolik? Já si to nepamatuju a asi to budu potřebovat😂

Moc všem děkuji za 🌟 komentáře, atd...❤❤❤❤❤

-Suzu❤🌸

Brácha? [Ereri] [Dokončeno]Kde žijí příběhy. Začni objevovat