Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

19.

(Stále pohled Leviho)

Probudil jsem se s mírnou zátěží na hrudi, ale nevěnoval jsem jí pozornost a překulil jsem se na druhý bok. Dnes už jsem se cítil líp než včera, a tak si myslím, že to v práci nějak zvládnu. Líně jsem otevřel jedno oko, abych zjistil, kolik je hodin. Avšak mi v tom zabránil poměrně velký objekt, spící Eren, který se tu nevím jak objevil. Sedl jsem si do tureckého sedu a přemýšlel jsem, jak se přes něj dostanu. Přilezl jsem si k Erenovi blíž a ruce dal až za jeho tělo, takže jsem dělal takový most (prostě takovej ten pes) přes Erena. Jenže Eren se pode mnou pohl, lehl si na záda, což způsobilo rozplácnutí mé osoby na jeho břicho. Sice jsem konečně viděl, kolik je hodin, ale zase jsem teď ležel na Erenovi rozvalený a mým pádem jsem ho vzbudil. Na situaci reagoval heknutím při mém dopadu. ,,Co to děláš Levi?" zeptal se rozespale a zároveň přidušeně Eren. ,,No co by spratku... Koukám se na hodiny, abych přišel včas do práce, "řekl jsem a při zjištění, že je asi tři čtvrtě na 7, jsem slezl z Erena, abych mohl vstát, dát si čaj a vyrazit do práce. ,,No nebude nutný, protože dneska do práce nejdeš," usmál se Eren. ,,Cože?! Jakto? Vždyť jsem naprosto v pořádku. Takže ať už ti ta čtyřoká slepice řekla cokoliv, tak já do práce půjdu!"
,,Ale Hanji říkala, že máš zůstat doma, že ona ti ty delfíny nakrmí..."
,,No to ne! Ona je ještě otráví. Bude na nich dělat pokusy!... To nedopustím!" rozčílil jsem se a vstal z postele. Natáhl jsem se pro mé oblečení, které bylo přehozené přes židli. Očividně jsem spal jen ve spodním prádle, protože mě Eren zkoumal pohledem. A zdálo se mi, že dost detailně. Mám hezký tělo, to přiznávám.

Nenápadně jsem čuchnul k oblečení, co jsem zrovna držel v ruce. Smrdělo to, a to ne zrovna vábně. Zaštrachal jsem ve skříni a vytáhl černé rifle a nějaké triko. V minutě jsem do toho oblékl a byl jsem připravený vyrazit. Kdybych si teda nevšiml Erena, který byl připravený mi v tom zabránit. ,,Nepustím tě, Hanji to tak řekla, takže já to udělám. A pokud jde o delfíny, tak je můžu dojít nakrmit já, ne?" Možná to nebude zase tak hrozný nápad... Ne, bude. Nevím, jestli se o delfíny budu bát víc, když je bude krmit Hanji nebo Eren. Ale Eren by se na nich nepokoušel dělat pokusy  takže tam jde on. Ale jak ho tam dostat? Normálně ho tam nepustí. I když...možná mě něco napadlo. ,,Zavolám spolupracovnici, aby ti řekla co a jak, pak na tebe dohlídla a Hanji tě tam propašuje. Dojdeš tam ještě před školou, a pak i po škole... Program na dnešek dám zrušit," vychrlil jsem ze sebe, Erenovi strčil do pusy rohlík, do ruky pití, které tam leželo připravené už ze včera a Erena jsem vystrčil s jeho taškou do školy ven z baráku (samozřejmě jsem mu přitom dával instrukce, kam jít, kde má čekat a co má dělat, protože Erenek je malinko natvrdlý hošík). Hned potom, co jsem Erena vykopal z domu jsem zavolal Hanji a Petře, jak se věci mají, a aby Erenovi pomohly. Hanji byla nadšená, že jsem její příkaz jednou v životě splnil. Ale jen proto, že Eren slíbil, že to on dá delfínům najíst a Hanji se jich ani nedotkne. Hanji se v tomhle nedá věřit.

Sedl jsem si na gauč, zapnul televizi a přemýšlel jsem, co budu dělat. Přemýšlel jsem, při tom pil kafe, které jsem si mezitím udělal, ale nic mě nenapadlo. Je to nezvyk sedět takhle doma. Hrozně se nudím. Asi bych měl ležet v posteli, protože jsem měl včera teplotu, ale mě je dobře. V zoo pracuji něco kolem 5 let a za tu dobu jsem téměř nikdy nevynechal. Potom, co ve zprávách, které běžely v televizi, dávali reportáž se zdrogovanou kurzu, jsem si řekl, že zo vypnu, přestože mi to tu běželo jen jako zvuková kulisa a po vypnutí nastalo ticho.
Podíval jsem se na hodiny. Je teprve 8 a od doby, co jsem poslal Erena pryč uběhla asi hodina, ale mě to přišlo jako nejspíš tři hodiny. Jestli to takhle půjde celý den, tak se asi zblázním. Proto jsem se rozhodl, že zavolám do práce. Konkrétně Hanji, která nemá většinou nic důležitého na práci. Vzal jsem si svůj mobil a vytočil Hanjino číslo, které mi tam, mimochodem ona sama přinutila uložit. ,,Ahoj Levi. Proč voláš? Kvůli tvýmu bráškovi?" vychrlila na mě hned, jak to zvedla. ,,No...jo."
,,Čekal tam, kde bylo dohodnuto a já ho dostala dovnitř, a pak i zpátky. Na podrobnosti s delfínama se asi budeš muset zeptat Petry."
Tak dobrý, dostal se tam, dostal se zpátky. Petře volat nebudu, protože má určitě hodně práce. ,,Hmmm. Tak díky," řekl jsem a ukončil hovor. Byl jsem si jistý, že je teď Hanji nadšená, že jsem jí zavolal, protože jí nevolám každý den, vlastně to bylo poprvé, co jí volám dobrovolně.

Dopil jsem si to kafe, které mi pomalu, ale jistě stydlo. Zvedl jsem se z gauče a  protáhl si záda. Ty mi na to odpověděly hlasitým křupnutím. Hrníček jsem odložil na kuchyňskou linku s dřevěným vzorem a své kroky jsem namířil do koupelny, protože mě zvláštně pálilo celé tělo, a jak jsem si všiml, tak mám celé rudé ruce. Podíval jsem se do, docela velkého, zrcadla, které bylo připevněno nad umyvadlem. Byl jsem celý rudý, že se divím, proč mě to nenapadlo dřív, podívat se do zrcadla. Začal jsem štrachat všude možně a hledat nějaký krém na spáleniny. Nejen, že můj obličej měl barvu vařeného kraba, ale jak jsem potom zjistil, tak moje nohy měly velice podobou barvu. Když jsem ten zatracený krém našel, začal jsem si mazat všechna spálená místa. Mým jediným štěstím je, že můj pracovní úbor se skládá z koupacích přilehlých šortek a koupacího trika s krátkým rukávem, protože bych jinak byl spálený i na zádech, což by bylo hodně nepříjemné. A moc tomu nepřidává ten fakt, že mám poměrně bílou pokožku, která je háklivá na slunce. Možná se teď někdo diví, že když pracuju u delfínů už tak dlouho, tak bych na to měl být už zvyklý. Ale včera přišlo to teplo tak z nenadání, navíc ne každý červen je takhle horký.

Při přemýšlení, co tedy budu celý den dělat, jsem se domazal a uklidil jsem krém na viditelné místo, protože předpokládám, že ho ještě budu potřebovat.

Nakonec jsem ještě dopoledne udělal pro sebe oběd, který mně i Erenovi vydrží ještě k večeři. I tak jsem si ale celý den připadal odstrčený a nepotřebný jako děravý kabát.

Ňuf ňuf všichni. Doufám, že po téhle menší třítýdenní přestávce, tenhle příběh ještě někdo čte.😅

Za tu pauzu bych se chtěla omluvit asi tak, že jsem nejdřív byla u babičky a teď jsem na dovolené, a že jsem celé ty 3 týdny neměla čas a chuť to napsat.😆😅

Taky Vám chci hrooooozně moc poděkovat za dosáhnutí 5K přečtení.😵😵❤❤😍😍😍 Jste zlatí😊😊😊🌟

Příští část/kapitol/nebo cokoliv, jak to nazýváte, bude z pohledu Erena, tak se můžete těšit.😊

-Suzu❤🌸