Brácha? [Ereri] [Dokončeno]

3.

Z pohledu Erena

Napadl mě skvělý nápad. Byl jsem tak metr od Leviho on se na mě s nadzvednutým obočím koukal.
,,Levii, hádej co mám na sobě!" On pokrčil rameny, že neví. Udělal jsem chvat ala úchylák v parku, čili jsem roztáhl do stran župan, co jsem stále měl na sobě. ,,Niiic!" nadšeně jsem zakřičel. Geniální nápad.
Levimu v tu chvíli pravděpodobně trochu vystřízlivěl, protože mu došlo, že asi teď není dobrá chvíle na opíjení se se svým nevlastním bratrem v županu. ,,Ereneee, jsi opilý asi bys měl jít spát"
,,Já nejsem opilý, jen mám dobrou náladu. A navíc není pozdě," bránil jsem se a rozhazoval rukama. Levi nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,No taaak Levii, noc je ještě mladá," zasmál jsem se kdoví čemu, ale Levi znovu nesouhlasně zavrtěl hlavou.
,,Prostě nepůjdu spát. Vždyť můžeme mít takové zábavy, " rozzlobil jsem se a nafouknul tváře. Načež se rozzlobil i Levi a prudce se postavil. Jenže se zamotal a klesal k zemi. Moje reflexy však přelstily opilost a já ho stihl chytit. Ozvalo se tříštění skla a mě v zádech bodla prudká bolest způsobená lahví, kterou držel. ,,Au," sykl jsem.
,,Promiň Erene, hned dojdu pro lékárničku," řekl vyděšeně Levi a motavě odešel do koupeny. Já si sedl na židli. Záda mě škrábala, pálila a bolela. Alkohol mi však zastřel mysl, takže jsem to tak moc necítil. Šáhl jsem si na bolavé místo. Když jsem se koukl na ruku, byla od krve, zděsil jsem se a srdce mi začalo rychle bít. V místnosti bylo hrozné vedro, měl jsem žízeň a točila se mi hlava. Pocit, že brzo omdlím se mě stále víc zmocňoval. Tomuhle už alkohol moc nepomohl.
Ani jsem si nevšiml, že vedle mě prošel Levi a lékárničkou v ruce.
,,Erene! Slyšíš mě?" téměř na mě zakřičel se starostí v hlase. ,,Jo, slyším,"
,,Sundej si ten župan."
,,Na co to teď myslíš? Mám pocit že teď není na tohle zrovna vhodná chvíle."
,,Musím tě ošetřit," vysvětlil krátce a mě to docvaklo, sundal jsem si župan, který klesl na zem mezi střepy. Jakmile Levi uviděla moje záda, trochu sykl a pustil se do dezinfikování. Nakonec mi to obvázal a začal zametat podlahu. Naštěstí jsme už oba měli bačkory, takže jsme si nepořezali nohy.
,,Erene, teď už jdi doopravdy spát.." vyloudil ze sebe usínající Levi a chytl mě za ruku. Šli jsme pomalu a opile do jeho pokoje.
Počkaaat!! Do jeho pokoje??
,,Levi, můj pokoj je ale támhle," ukázal jsem na protější dveře. Levi koukal před sebe, čili ne na mě.
,,Dneska si tě zabírám já spratku..." řekl a odtáhl mě do svého doupěte.

Když tu ještě nebyl Levi, ten pokoj byl prázdný. Já se ho strašně bál. Představte si, že máte byt s dvěmi ložnicemi jen pro sebe. Po tom, co přijdu ze školy- jsem sám, když jdu spát-jsem sám, když vstávám-jsem sám. Teda teď už ne, ale dřív to bylo opravdu děsivé... Ten pokoj byl úplně prázdný, a když průvanem zabouchaly dveře, tak jsem se lekl a vystartoval jsem do bezpečí mé domoviny-mého pokoje, konkrétně pod peřinu.
Takže jsem vlastně rád, že tu Levi je...
Z mého myšlení mě vytrhlo bouchnutí dveří, dost podobné tomu strašidelnému, co jsem dřív slýchával. Než jsem si stihl uvědomit co se děje, ležel jsem v objetí opilého Leviho.

Ahhhh!😆 Konečně to je, snad se líbí. Jakékoliv narážky na mou gramatiky či cokoliv jiného pište do komentářů. Děkuji😄

Suzu❤❤