Jednou za život (Fremione)

1. kapitola - Za to může George

Slyšela kolem sebe jen šum hlasů. Hlava jí pulzovala tak, jako by měla každou chvíli vybuchnout. Tohle byla poslední kapka, teď a tady přísahá, že už nikdy Georgovi s ničím pomáhat nebude.

,,Er-Hermiono," někdo jí jemně zaťukal na rameno. S vynaložením značného úsilí od sebe odlepila oční víčka, ale ihned toho litovala. Jasné sluneční paprsky ji udeřily do očí takovou silou, že ji na malý okamžik zcela oslepily. Promnula si obličej ve snaze zastínit nenadálý proud světla a zahnat pocit totálního vyčerpání. ,,Hermiono!" ozval se hlas znovu.

,,Georgi," utrousila Hermiona. ,,Tohle bylo naposled, co jsem ti s čímkoli pomohla."
,,Grangerová," odpověděl George ,,jdeš na setkání, nebo si tu plánuješ ještě chvíli poležet?"
Hermiona zvedla hlavu a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Ležela na pohovce v Nebelvírské společenské místnosti a George se nad ní skláněl.
,,Georgi, co děláme tady v Nebelvírské společenské místnosti?" zeptala se ho.
,,Přesně, měli bychom vyrazit, setkání brzy začne."
,,Jaké setkání?" podivila se. George otevřel ústa, aby jí odpověděl, když tu se za ním vynořil druhý George. Hermiona si znovu promnula obličej. Viděla dvakrát, to bylo jediné vysvětlení. Měla by si zajít ke Svatému Mungovi. George lehce pootočil hlavu a pohlédl na nově příchozího, přičemž se Hermioně naskytl výhled na jeho levý spánek a náhle vykřikla:
,,Georgi! Tvoje uši!" Nemohla uvěřit svým očím. Jeho ruce vylétly k uším, lehce si je ohmatal, ale nic neobvyklého na nich neshledal.
,,Co je s nimi?"
,,Máš je obě!"
,,Stejně jako ty, Grangerová." zamračeně odpověděl a se zmateným výrazem pohlédl na svůj přízrak.
,,Možná jí z Rona konečně hráblo." odpověděl přízrak a Hermioně vynechalo srdce. Vyskočila na nohy a s široce otevřenýma očima couvala dozadu od George a jeho dvojníka. Tohle není skutečné, opakovala si. To nebylo možné. Hlava jí třeštila, když doširoka rozevřenýma očima zírala na oba chlapce. Na dva živé Weasloyovi bratry s oběma ušima.
,,Co to tam máš Grangerová?" zeptal se jí jeden z nich. Teprve teď si Hermiona uvědomila, že něco svírá v ruce. Rozevřela dlaň a spatřila malý rozbitý Orb. Pomalu jí to začalo docházet.
,,Ehm" začala váhavě Hermiona. ,,Frede, kolikáté ho je dneska?"
Chlapec k ní pomalu přišel. ,,30. března" odpověděl. Hermiona od něj nemohla odtrhnout pohled. Fred stál přímo před ní, živý a zdravý.
,,A jaký je rok?" Fred tázavě povytáhl obočí.
,,1996, stejný jako včera." Zhluboka se nadechla, tohle musel být sen. 1996. Její pátý ročník ve Škole čar a kouzel v Bradavicích, který dokončila už před čtyřmi lety.
,,Šťípněte mě někdo, prosím", Fred bez okolků zmáčkl její kůži mezi prsty. Au! Nebyl to sen.
,,Grangerová," oslovil ji opatrně George. ,,Jsi v pohodě?"
,,Jo," špitla a lehce si kousala do rtu, jak usilovně přemýšlela.
,,Jdete na setkání BA, že?"
,,Jasně, ty nejdeš?"
,,Ee- no myslím- že musím jít kvůli něčemu za Brumbálem." Sotva to dořekla, otočila se na podpatku a pelášila pryč ze společnské místnosti.
Tohle snad ani není možné.

Fred Weasley byl starší z obou dvojčat a podle jeho skromného názoru i ten pohlednější. Když Hermiona vyběhla ze společnské místnosti, vydali se s Georgem na setkání B.A. a na podivné chování mladé dívky téměř ihned zapomněli. Vešli do Komnaty nejvyšší potřeby, kde už Harry Potter začal dnešní hodinu o Patronově zaklínadle.
Harry jim všem nařídil, aby se rozdělili do dvojic a pokusili se vyvolat Patrona. Fred si před očima promítal všechny šťastné vzpomínky, z nichž většina byla o tom, jak s Georgem tropili žertíky na sourozence, nebo na učitele. Po několika pokusech se mu podařilo vyčarovat obláček stříbrné mlhy, který se ale po chvíli rozplynul. Rozhlédl se kolem sebe a všiml si, že není jediný, kdo s tím má problémy. Znovu to zkusil a tentokrát se snažil soustředit na to, jak byly s Georgem vybráni do Nebelvírského famfrpálovém mužstva. Nic. Léto v Egyptě. Stále nic.
Harry prošel kolem něho a George a chvilku pozoroval jejich marné pokusy.
,,Neviděli jste někdo Hermionu?" zeptal se Harry.
,,My ano a chovala se opravdu zvláštně-" odpověděl George.
,,-spíš šíleně," přerušil ho Fred. ,,Když jsme ji potkali byla na cestě za Brumbálem."
Harry se zakabonil.
,,Kvůli čemu?" zeptal se Ron, který také poslouchal, o čem se baví.
,,Asi zapomněla jednu otázku v testu z přeměňování a chce si ho napsat celý znovu." ušklíbnul se Fred a všichni, kdo ho slyšeli, vyprskli smíchy.
Krátce nato, Harry ukončil hodinu s tím, že budou Patronovo zaklínadlo procvičovat i příště. Fred byl svým způsobem rád a byl pevně rozhodnutý, že ho příště vyčaruje.