Jednou za život (Fremione)

32. kapitola - Zatímco jsi u Gringottových

Fred nervózně poťukával nohou. Momentálně se skrývali v malém bytě, který dříve patřil jednomu mudlorozenému, který teď trpěl v Azkabanu. Pohrával si se stříbrným prstýnkem na levé ruce a znovu na ni myslel. Pověděla mu o jejich plánech vloupat se ke Gringottovým a to ho znepokojovalo. I když mu řekla, že všechno dopadne dobře, stejně si dělal starosti.

Taky si přál, aby se k ní mohl přidat. První úspěšná loupež u Gringottových a Fred s Georgem nebudou u toho. Vždyť si jenom přál proletět se na drakovi.

Svým způsobem se stále ještě vzpamatovával z toho, co mu řekla. Ona věděla všechno, co se má stát další dva roky. A předešlé dva roky už prožívala po druhé. Celou dobu na to byla sama. Nezahořkla, spíš se stala ještě laskavější. Ani ji to psychicky nezničilo a Fred žasl každým dnem nad její odvahou a silou. Byl do ní bezmezně zamilovaný.

Přemýšlel, jestli nakonec doopravdy umře. Jestli bude jedním z "daných časových momentů", o kterých mluvila. Neměl strach ze smrti. Samozřejmě bylo ještě spoustu věcí, které chtěl v životě udělat, ale jestli má umřít, tak tímhle způsobem. Bojem za to, co je správné.

Pohlédl na George, který seděl naproti němu. Jeho dvojče zíralo na stěnu a záměrně se na něj nedívalo. Fred moc dobře věděl proč. Nikdy před Georgem nic netajil a teď před ním skrýval ty nejdůležitější informace na světě. George to ranilo a Fred to plně chápal. Ale vůbec netušil, jak by George reagoval, kdyby mu řekl, že je předurčen umřít v poslední bitvě. Zničilo by ho to a Fred to moc dobře věděl.

,,Tipuju si, že budeš ještě pár minut trucovat, než se mnou zase začneš mluvit."

,,Nejsem si úplně jistý, jestli souhlasím s tvým nedávným spolčením s Grangerovou. Vypadá to, že má na tebe špatný vliv."

,,Už to není Grangerová," informoval ho Fred. ,,Teď je Weasleyová, budeš jí muset tak začít říkat. A kdyby něco, tak špatný vliv mám já na ní."

,,Stojím si za tím, co jsem řekl," prohlásil George, ale stále se na Freda nepodíval. Fred si malinko povzdechl.

,,Tak to vyklop Georgi. Řekni mi, co tě žere?"

,,My před sebou nemáme žádná tajemství," odpověděl George a konečně se podíval do modrých očí svého bratra. ,,Nelžeme si a nemáme před sebou tajemství."

,,Není to moje tajemství, Georgie. Prostě ti to...nemůžu...říct."

,,Takže takhle to teďka bude? Stavíš se na její stranu?"

,,Tohle není bitva, Georgie." Ale muž jen zavrtěl hlavou.

,,Kde byli celou tu dobu, Frede? Co tam dělali?"

,,Snažili se utéct Smrtijedům, jako my všichni."

,,Choval se Ron slušně?" Vyzvídal George, šťastný, že mu Fred něco řekl.

,,Opustil je před Vánocemi."

,,Mizera."

,,Ale našel cestu zpátky a tak se taky dozvěděli o Potterově hodince. Ron totiž chvíli zůstával u Billa."

,,No to je výborný. A víš, co mají v plánu dnes?" Fred zdráhavě přikývl. ,,Ale neřekneš mi to, co?"

,,Přál bych si, abych mohl." George vstal a zavrtěl hlavou, ale ještě než mohl odejít, Fred promluvil. ,,Podívej, pořád jsi můj nejlepší přítel. Jednoho dne ti to všechno povím. Ale teď ti to říct prostě nemůžu." Fred jenom doufal, že se toho dne dožije a splní tak slib, který dal svému bratrovi.