Jednou za život (Fremione)

21. kapitola - Sectumsempra

,,Harry, ty víš, že jsi můj nejlepší kamarád a že tě mám ráda jako vlastního bratra," řekla Hermiona na oko v klidu. ,,Ale jestli zmíníš Malfoye ještě jedenkrát, tak budu muset dokončit to, co Voldemort začal."

,,Páni, Hermiono, to bylo morbidní," zahuhlal Ron s plnými ústy zatímco ji Harry propaloval pohledem.

,,Hermiono-"

,,Opravdu, Harry, prosím?" Žadonila ho. Věděla, že je na ni naštvaný, ale upřímně už nevydržela ty nekonečné spekulace o Malfoyovi.

,,Dobře," utrousil a vrátil svoji pozornost k jídlu. Hermiona si vnitřně povzdechla. Neuniklo jí, co je dneska za den. Věděla, že Harry musí najít Malfoye v koupelně a použít  na něj tu hroznou kletbu. Ale bylo potřeba, aby si tím Harry prošel.

Najednou do síně vlétly sovy s ranní poštou. Před Hermionou přistála malá rozcuchaná sova, kterou nikdy předtím neviděla a upustila jí do klína dopis se známým škrabopisem. Sovička mávla křídly a pokusila se zase odlétnout, ale nezdařil se jí start a tak přistála Ronovi v talíři.

Ron popuzeně vystrkal sovu z jídla, přece jen i on měl hranice, co strčí do pusy a co ne. Sovička se sebrala a tentokrát se jí už povedlo vznést a odplachtit pryč.

Levandule ze svého místa vedle Parvati pozorovala celý incident a s úsměvem si přesedla vedle svého přítele. Ron se lehce narovnal a na tváři mu pohrával zasněný úsměv. ,,Tak do toho," vybídl Hermionu. ,,Co dneska píše můj bratr? Posílá nějakou milostnou báseň?"

,,I kdyby poslal, rozhodně bych ti ji nedala přečíst, Ronalde," odsekla mu hravě Hermiona a ponořila se do čtení dopisu od Freda Weasleyho.

Milá Hermiono,

asi tě překvapila tahle nová sova. Našel jsem ho dneska v Mžourově. Opravdu zvláštní náhoda, vkročil jsem dovnitř a tenhle prevít to napálil rovnou do mé hlavy. Od té chvíle jsme nejlepší kámoši. Rozhodl jsem se ho pojmenovat Edwin. (Chtěl jsem mu říkat Frederick, ale na to jméno je až moc vychrtlý.)

Jsem rád, že už se Ron cítí lépe. Fakt je zvláštní, že ho otrávili. Naše rodina byla vcelku normální, než jsme potkali Harryho. Nebo jako tak normální, jak Weasleyovi můžou být.

Slyšel jsem, že v sobotu je zápas Havraspáru proti Nebelvíru. To je i poslední zápas sezóny, že ano? Snad letos už konečně vyhrajeme Pohár. I když s Harrym jako kapitánem je to skoro jisté. S Georgem se snažíme najít způsob, jak se přijít podívat na zápas, ale soboty jsou jedny z nejrušnější dní, takže je nepravděpodobné, že dorazíme. I tak bych tě rád viděl.
S Georgem jsme koupili Ronovi jednu knihu. Dvanáct zaručených způsobů jako okouzlit čarodějky. Je to výborná kniha, navíc to teď bude potřebovat, když se zřejmě rozhodl zůstat s Levandulí. Ale hele, jestli mu nevadí, že jsme spolu, tak jsem jedině rád, že ji má.

Pozdravuj ode mě toho blbečka a vyřiď mu, ať se tenhle měsíc drží od jedů dál. Fakt George vyděsil...

Dále dopis popisoval, jak je nádherná jako ranní Slunce a jak moc mu chybí její rty.

To jí chyběly taky.

-----

Fred s Georgem zrovna pracovali na nových výrobcích. Nikomu z Řádu neřekli o jejich malém plánu. Chtěli vědět, jestli to bude fungovat, dřív, než to předvedou Brumbálovi a zbytku Řadu.

Obcházeli kolem Děravého kotle a všude nechávali letáčky s informacemi, kde se budou konat údajné útoky vlkodlaků.
Byl to jen malý pokus o rozšíření informací, ale věděli, že tak plní svoji část. Někdo se musel starat o lidi, zatímco Harry Potter byl zaměstnaný Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit.