Jednou za život (Fremione)

6. kapitola - Skryté rozhovory

Netrvalo dlouho a deník pro Hermionu byl skoro hotový. Každý večer po zavíračce na něm usilovně pracoval, aby splňoval všechna Hermionina očekávání. I když mu bylo jasné, že ona by to nejspíš zvládla lépe než on.

To bylo také něco, čemu upřímně nerozumněl. Proč ze všech lidí na světě požádala právě jeho, aby jí tu knihu vyrobil? Grangerová byla nejchytřejší čarodějkou jejich doby, mohla si ten pitomý deník začarovat sama. Ale i přes to na něm každý den pracoval.
Týden poté, co mu zaslala onu objednávku, seděl jednoho večera u stolu ve svém pokoji a dokončoval práce na deníku, když se za ním přihnal George. ,,Frede!" Vyhrkl nervózně.
,,Co se děje?"
,,Vem si věci, nemůžeme tu zůstat, jdeme na noc do Doupěte.
,,O čem to mluvíš?"
,,Smrtijedi jsou v Příčné a jdou naším směrem. Musíme odsud vypadnout, už napadli i Fortscuea."
,,Georgi, nemůžeme jít domů! Musíme tu zůstat a bojovat!"
,,To je skvělý způsob, jak se nechat zabít. Vždyť ani nevíme, kolik Smrtijedů tam je. Nemůžeme zachránit všechny, Frede."
Fred se chtěl hádat, ale George o tom nechtěl ani slyšet. Nakonec se přemístili do Doupěte, přesně jak to George chtěl.

George Weasley byl z nich ten trochu tišší. Ale v Nebelvíru nebyl bezdůvodně. Byl statečný, jenom ne tak nezodpovědný, jako jeho bratr. Vyrazit proti Smrtijedům, kteří byli v přesile, byl hodně špatný nápad. Mohli jeden či druhý zemřít. George miloval svého bratra a měl o něj starost. Fred se do všeho hnal po hlavě, aniž by si to předtím pořádně promyslel.
Měl prostě strach, co tahle válka udělá s jeho bratrem a nejlepším přítelem.

-----

Hermiona tu noc nemohla za žádnou cenu usnout. V hlavě jí vířilo tisíce myšlenek, až už to nemohla vydržet. Vstala a vydala se dolů pro sklenici vody, která jí snad pomůže zklidnit neklidnou mysl.
Stála v kuchyni a upíjela ze sklenice, když se jí u ucha ozvalo:
,,Není už dávno po večerce, Grangerová?" Polekaně nadkočila skoro půl metru do vzduchu. Naštěstí se jí podařilo potlačit zděšený výkřik. Kdyby se k ní ale takhle připlížil po konci války, už by tu takhle nestál.

O krok od něj odstoupila.

,,Takhle mě neděs, Frede." Řekla tak nahlas, jak jen mohla, aby nevzbudila ostatní. Jen se na ni z výšky ušklíbl. Všude byla tma, ani jí pořádně neviděl do obličeje, ale všiml si zvláštní černé skvrny okolo jejího oka. Domyslel si ale, že jde jenom o podivnou hru stínů ve ztemnělé kuchyni.
,,Co tady vůbec děláš takhle uprostřed noci?" otázala se ho.
,,To by mě také zajímalo." Vešel do místnosti pan Weasley, kterého předchozí rozruch nejspíš vzbudil, pokud tedy vůbec stihl usnout.
,,Smrtijedi v Příčné." Vysvětlil George.
,,Udělali jste dobře, že jste sem přišli." řekla paní Weasleyová, která také vstoupila do místnosti.
Pan Weasley začal s dvojčaty rozebírat útoky Smrtijedů. ,,Hermiono, mohla bys zajít vzbudit Harryho a poprosit ho aby se přesunul na noc do Ronova pokoje?" požádala ji paní Weasleyová přívětivě.
Hermiona vyrazila do ložnice dvojčat a vzbudila Harryho, a pak nechtěně cestou i Rona. ,,Co tu vůbec dělají?" zeptal se nabručeně Ron. 
,,Příčnou ulici napadli Smrtijedi." Odpověděla Hermiona. Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Bolest a vina se odrážely v Harryho obličeji. Tohle dělal vždycky, pomyslela si Hermiona. Vždycky si kladl za vinu všechny věci, za které nijak nemohl.
,,Takže takové to bude?" otázal se Harry.
,,Ve válce? Budou napadat nevinné lidi?" Hermiona pevně semkla rty.
,,Oh Harry, bude to ještě mnohem horší."

-----

Freda vzbudilo volání jeho jména za zavřenými dveřmi. Zasténal, potřeboval ještě trochu spánku. ,,Frede, Georgi, pojďte! Mamka akorát dodělala snídani!" Slyšel vzdálený Ginnyin hlas.
Bylo mu jasné, že se rodinné snídani nevyhne, ať už se mu chtělo spát sebevíc.