Jednou za život (Fremione)

15. kapitola - Křikův večírek

Draco Malfoy si nebyl jistý, co se s ním děje. Měl úkol, který musel dokončit a nesměl si dovolit žádné rozptýlení. Ale nemohl si pomoci, a tak jeho oči znovu spočinuly na chundelaté hnědovlásce sedící v rohu  knihovny. Nebyl si jistý, kdy se to stalo, ale už mu ani nepřipomínala bobra. Vlastně byla krásná, i když jí vlasy trčely do všech stran. Vzpomněl jsi na Vánoční ples, když ani on nemohl vymyslet na její účet žádnou urážku.

Přehrával si v hlavě onu noc na Astronomické věži. Nebyla žádná šance, že by ta mudlorozená věděla čím prochází, i když byla nejlepší z ročníku. A i kdyby to věděla, dávno by to už řekla svým pitomým kamarádům. Vyvolený by mu byl ještě víc v patách než teď, a celá škola by mu koukala na levé předloktí.

Takže jak věděla, že se potřebuje vypovídat? Jak si všimla, i když nikdo jiný nic nezpozoroval, že jeho úkol ho ničí? Protože je hodná, odpověděl mu tichý hlas v hlavě. No nikdy předtím k němu hodná nebyla, tak proč až teď? Ale ihned si uvědomil, že tohle od něj nebylo fér. On se odjakživa k mudlorozeným choval hnusně, zasloužil si tu ránu pěstí, kterou mu uštědřila ve třetím ročníku.

Takže proč k němu byla teď tak milá? Určitě si to nezasloužil. A jediné co by ona potřebovala, bylo držet se od něj dál. On ji nakonec jenom zrání.

,,Dokážu vycítit, když na mě někdo zírá, fretko," pronesla klidně přes celou místnost. Malfoy se rozhlédl a zjistil, že jsou v knihovně sami. ,,Jestli mi chceš něco říct, tak to udělej." Opět se zamračil.

,,Nemám ti co říct," vyštěknul.

,,Tvoje zírání vykazuje o opaku," dívala se mu přímo do očí. ,,Tak už to vyklop," otráveně vstal a přešel k ní.

,,Dobře, tak když to chceš vědět. Přemýšlel jsem, proč jsi nikomu neřekla o té noci na Astronomické věži," věděl, že nikomu neřekla ani slovo, protože jinak by se mu Potter s Weasley už dávno posmívali.

,,Připadalo mi, že ostatním do tvých věci nic není," odpověděla Hermiona, zavřela knížky, které měla rozprostřené kolem sebe a začala si je skládat do kabelky. ,,Teď, jestli mě omluvíš, musím jít. Ráda jsem si popovídala," pronesla a opustila knihovnu.

Díval se ještě chvíli na místo, na kterém předtím seděla, než si všiml deníku potaženého kůží. Takže Grangerová má deník. Zahlodala v něm zvědavost, a tak deník spolu se zbytkem jeho knih nacpal do brašny a odešel.

Za pár minut se už nacházel na Astronomické věži. Vždycky to tu měl rád, hlavně ten výhled na Černé jezero. Měl by vypracovat domácí úkoly, v poslední době opravdu zaostával za zbytkem třídy, což se mu nikdy nestávalo. Už mu prostě na škole nezáleželo. Jakmile převezme moc Pán zla, už nic takového nebude potřeba. Úkol, který dostal, byl mnohem důležitější, než školní úkoly.

Malfoy vyndal deník, který tam Grangerová nechala. Zajímalo ho, co v něm bylo napsáno. Možná v něm najde vysvětlení jejího divného chování v poslední době.

Opatrně knihu otevřel a prolistoval ji. Byla prázdná, koukal na nepopsané bílé stránky a napadlo ho, že ho nejspíš začarovala. "Specialis Revelio" zamumlal.

A v tu chvíli se to stalo.

Opravdu to měl očekávat, po tom, co udělala té havraspárce minulé jaro. Jeho ruka ho začala pálit, až byl nucen knížku upustit. Bodavá bolest postupovala po celé ruce a když ji zkontroloval, zjistil, že má na ní napsáno ,,Šmírák"

Zaplavil ho vztek. Co Grangerová skrývala v tom deníku, že ho začarovala, aby uřknul každého, kdo ho bude chtít přečíst? Jak zíral na slova vyrytá do kůže, jeho vztek ustoupil a začal se smát. Na mudlorozenou byla opravdu chytrá.