Jednou za život (Fremione)

35. kapitola - Skon Prince dvojí krve

,,Frede! Ne! Ne! Prosím!" Percy přeběhl k místu, kde Fred ležel, tělo zavalené velký kusem bradavického zdiva. Po tvářích mu stekály slzy, nejspíš sám sebe vinil z bratrovy smrti.

To nebylo možné. Fred nemohl být mrtvý. Ne znovu. Proč nic neudělala? Proč nějak nezasáhla? Vždyť pro jeho záchranu neudělala nic. Absolutně nic! Jen tam zděšeně stála a zírala.

Rychle vyskočila na nohy a přeběhla k místu, kde Fred ležel. Když na něj prohlédla, její srdce se zastavilo. Selhala, kompletně selhala. Fred byl znovu mrtvý a byla to všechno její vina. Nevěděla, kdy jí začaly z očí téct slzy a bylo jí to upřímně jedno. Její manžel byl mrtvý a to se stát nemělo.

Odhodila kameny z jeho hrudi. ,,Pro Merlina, Percy," tlumený hlas zachroptěl. ,,Jestli se tohle stane pokaždé, když zavtipkuješ, tak chápu, proč to neděláš tak často." Percy vydal bublavý zvuk, něco mezi úlevným uchechtnutím a podrážděným vzlykem. Hermioniny oči se uply na Freda.

,,Frede?" oslovila ho tiše, neodvažovala se tomu věřit. Fredovy modré oči se otevřely a prohlédly do jejích čokoládově hnědých. Po tváři se jí rozlil široký úsměv. ,,Frede!" Samou radostí se mu vrhla kolem krku. Jeho tělo se otřásalo tlumeným smíchem.

,,Dobré vědět, že mě pořád ještě chceš," zažertoval. Pomalu se nadzdvihl a posadil se, Hermionu si stále držel blízko u sebe.
,,Co si tam prosím tebe dělala? Vždyť si na mě jenom zírala! A to jsem si myslel, že mě chceš zachránit. Musel jsem se zachránit sám," přerušila jeho monolog hlubokým polibkem.

,,Jak si to udělal?" Zeptala se ho.

,,Použil jsem odstraňovací kouzlo, než mě ta stěna zavalila. Očividně nezmizelo všechno, ale stačilo to." Políbila ho na čelo, na tváře, na nos a na rty. ,,Lásko, jsme právě uprostřed války-"

,,To mi je fuk," Fred se uchechtl, postavil se na nohy a pomohl jí ze země. Když se postavila, všimla si jeho bolestného úšklebku.
,,Jsi v pořádku?"

,,Jsem jenom trochu rozlámaný a ztuhlý," usmál se na ni lehce.

,,Musíme odsud pryč!" Zavolal na ně Harry a Hermiona přikývla.

,,Levandule?" utrousil tiše Fred a ona přikývla. Pustili se do běhu, směrem k Levanduli. ,,Musíme se k ní dostat dřív než Šedohřbet. Jakmile se nám to povede, musím najít Harryho s Ronem. Harry musí zjistit, kde je poslední viteál."

,,Myslel jsem, že si říkala, že on je ten poslední viteál."

,,Myslela jsem toho hada," vysvětlila Hermiona a protočila unaveně oči. Během jejího chvilkového rozptýlení nezaregistrovala paprsek rudého světla, který letěl jejím směrem. Ale Fred si ho pohotově všiml, a tak strhl Hermionu k zemi. ,,Díky," zamrkala překvapeně a Fred jí věnoval jeden ze svých širokých úsměvů.

,,Poběž, musíme si pospíšit." Společně sprintovali chodbami, brali to všemožnými zkratkami a chodbičkami, aby se dostali dolů co nejrychleji.

Levandule Brownová byla právě zabraná do duelu s jedním Smrtijedem, když se na ní Šedohřbet vrhl. ,,Ne!" Vykřikla Hermiona a než se stihl Šedohřbet vzpamatovat už letěl vzduchem dozadu. Hermiona doběhla k Levanduli jako první, ihned přiložila ruku na její krk a hledala puls.

Fred pozvedl hůlku proti vlkodlakovi. ,,Mdloby na tebe!" Zakřičel Fred, ale Šedohřbet hbitě uskočil. ,,Mdloby na tebe!" Zkusil to Fred znovu, ale vlkodlak se opět pohotově vyhnul. Jeho temné oči spočinuly na Hermioně s Levandulí. Zlomyslně se usmál a byl připraven na ně skočit, když ho Fred konečně zasáhl. ,,Petrificus totalus!" Šedohřbet ihned stuhl a skácel se nehybný k zemi.