Jednou za život (Fremione)

24. kapitola - Svatba a loučení

Hermiona si velmi brzy přála, aby bývala Fleur nic neslíbila. Od té doby, co dorazila do Doupěte, neměla ani chvilku klidu, protože neustále pomáhala s přípravami na svatbu. Ale byla to malá cena za Pošukův život.

Popravdě si nebyla jistá, jak živý Moody naruší časovou linku a díky bohu Pošuk sám ji zatím nevyhledal a nevyslýchal ohledně té noci. Tušila ale, že se jí pokusí dostat na Billově a Fleuřině svatbě. To bylo nevyhnutelné.

Jednoho odpoledne Hermiona našla Rona v pokoji. Ležel na posteli, i když měl teď údajně uklízet na příkaz jeho mamky. Už vypadal jako její Ron, jako Ron, kterého milovala v jiné době. Ale teď byl jenom její nejlepší přítel. Jakékoli romantické city k němu se postupně vypařily, ale byla ráda, že stále zůstali dobrými přáteli.

Posadila se vedle něj. ,,Říkala jsem si, Rone, jak to vlastně jde s Levandulí?" Nezeptala se na jeho přítelkyni celé léto, ale s jejich blížícím se odchodem věděla, že se to téma bude muset někdy probrat. Ronovy uši nabraly rudý odstín a nebyl schopen se jí podívat do očí.

,,Ehm...no, řekl jsem jí, že se letos nevrátím do Bradavic. Nevzala to moc dobře, vlastně jsme se docela pohádali."

,,Rozešli jste se?" Hádala, ale Ron jen pokrčil rameny.

,,Já opravdu nevím," povzdechl si. ,,Rozhodli jsme se...dát si pauzu. Říkala, že na mě počká, ale popravdě mi to vůči ní nepřijde fér, víš? Nechci jí nějak bránit ve štěstí. Když teď budeme pryč, nebudu ji moct nijak kontaktovat..." Odmlčel se, ale Hermiona plně rozumněla, co tím myslel.

Za chvíli vešel do místnosti Harry, aby poprvé od příjezdu do Doupěte mohli probrat jejich cestu. Chlapec s jizvou na čele se na ně zdráhavě podíval. Hermiona ani nemusela znát budoucnost, aby věděla, co má Harry na srdci. Jeho zachráncovský komplex byl občas dost otravný.
,,Poslyšte," začal Harry. ,,Vím, že jste po Brumbálově pohřbu říkali, že chcete jít se mnou."

,,Už je to tady," zamumlal Ron zatímco Hermiona protočila oči v sloup.

,,Přesně, jak jsme předpovídali." Dodala Hermiona a obrátila svoji pozornost ke knihám. ,,Myslím, že Dějiny Bradavické školy vezmu taky, co vy na to? I když se tam už nebudeme vracet, mám takový dojem, že by mi nepřipadalo správné je tu nechat-"

,,Poslouchejte!" Zahřměl Harry.

,,Ne, Harry, ty poslouchej nás! Jdeme s tebou. To se rozhodlo před několika měsíci a vlastně spíš roky."

,,Ale-"

,,Sklapni," poradil mu Ron.

,,A určitě jste si to pořádně promysleli?" Hermionu její nejlepší přítel už dost štval. ,,Myslím tím, Hermiono, co třeba Fred?" Snažil se chytit čehokoli, co proti ní mohl použít. Hermiona vzhlédla a zasmála se bez špetky humoru.

,,Tahle válka nás vezme různými směry, Harry. Fred bude zachraňovat svět svým vlastním způsobem, zatímco já budu pryč s tebou. A když to musíš vědět, tak jsem to s ním už probrala, stejně jako to Ron probral s Levandulí. Nemyslíš, že víme do čeho jdeme? Už několik dní balím všechno potřebné, abychom byli připraveni kdykoli vyrazit. K čemuž jsem, abys věděl, musela použít pár dost složitých zaklínadel a vůbec už nemluvím o tom, že jsem propašovala celou Moodyho zásobu mnoholičného lektvaru přímo pod nosem paní Weasleyové.

Kromě toho jsem pozměnila vzpomínky rodičům, takže jsou teď přesvědčení, že se jmenují Vendel a Monica Wilkinsovi a že jejich celoživotním cílem bylo přestěhovat se do Austrálie. Zařídila jsem to tak proto, aby je Voldemort nedokázal tak snadno vystopovat a podrobit je výslechu ohledně mě nebo tebe, protože jsem jim o tobě řekla úplně všecko.