Jednou za život (Fremione)

30. kapitola - Možné a nemožné

Hermiona se vzbudila v měkké posteli v Lasturové vile. Byla krásně pohodlná a teplá. Nechtěla z ní vylézt, ale věděla, že by si jinak Harry s Ronem dělali starosti. Chtěli pohřbít Dobbyho a Harry ji bude potřebovat. Ale jí se z těch pohodlných peřin vůbec nechtělo.

Zvednout hlavu ji donutilo až tiché zavzlykání, které se ozvalo blízko ní. Fred seděl vedle postele na židli, s lokty na kolenou a hlavou v dlaních. Pohled na plačícího Freda ji vylekal. Viděla ho už ve spoustě vážných situacích, ale nikdy ho neviděla brečet. Pohled na něj jí připomněl George brečícího nad Fredovým nehybným tělem.

Znepokojená svými vlastními myšlenkami, jemně zvedla ruku a položila ji na Fredovu. Chlapec lehce nadzdvihl hlavu a jejich pohledy se střetly.

,,Ahoj," bylo jediné, co ji napadlo říct. Na Fredovu tvář se vrátil známý úšklebek.

,,Ahoj," odpověděl. Sevřel její ruku ve své a lehce jí políbil. ,,Stýskalo se mi po tobě," dodal šeptem.

Chvíli na ní nehnutě zíral. ,,Bill mi pověděl, že jsi zraněná. Co se ti stalo?" Jeho hlas se nakonci trochu zlomil. Ale ona neodpověděla. Zvedla ruce a jemně ho pohladila po zkřivené tváři. ,,Slíbila jsi mi, že budeš v bezpečí."

,,Vždyť jsem přeci neumřela," odporovala s lehkým úsměvem. Pro jednou to Fredovi nepřipadalo vůbec vtipné. Hermiona mohla umřít! Měl tam být s ní, měl ji ochránit.

Když se dozvěděl, že byla Hermiona zraněná, cítil se stejně jako když George přišel o ucho. Byl zrovna se svojí rodinou u tety Muriel, když mu Bill dal vědět, co se stalo. Panovala tam veselá nálada, ale tato zpráva ji celou zničila. On i George se ihned přemístili a od té doby seděl Fred vedle Hermioniny postele a čekal, až se probere.

Hermiona tiše pozorovala tu paletu emocí, která se na jeho obličeji vystřídala.
,,Tvoje vlasy jsou delší," poznamenala a prsty mu pročísla prameny zrzavých vlasů. ,,Snažíš se zase být nerozeznatelný od George?" Fred se trhaně uchechtl. ,,Poslouchala jsem vaše vysílání." Jeho zorničky se překvapením rozšířily.

,,Vždycky jsem doufal, že posloucháš."

,,Poslouchala jsem. Byl jsi úžasný." Na chvíli se odmlčeli, než Fred vyhrkl.

,,Miluju tě, Hermiono Grangerová."

,,Frede, opravdu jsem v pořádku, vážně. Neublížila mi. A to jenom díky tobě."

,,Co tím myslíš?" Hermiona pustila jeho ruce a ukázala na obraceč času kolem jejího krku. ,,Ty jsi použila obraceč?"

,,Nic jsem necítila, jsem v pořádku. Zachránil jsi mě." Fred se zhluboka nadechl a po těle se mu rozlil pocit úlevy.

,,Řekli... řekli mi....tvoje- tvoje ruka." Hermiona vytáhla nahoru svůj rukáv a odkryla tak nápis ,,Mudlovská šmejdka" vyrytý na předloktí. Fredův zmučený pohled utkvěl na těch hloupých slovech.

,,Jsem na to hrdá, Frede. Na všechny ty jizvy. Dělají mě takovou, jaká jsem. Já jsem Mudlovská šmejdka a jsem na to pyšná."

,,Neříkej si tak Hermiono," odvětil ihned.
,,Ty nejsi -nejsi tohle. Jsi mudlorozená. Mezitím je rozdíl. Jsi mnohem víc, než si oni o tobě myslí." Zhluboka se nadechl. ,,Jsi ta nejstatečnější, nejchytřejší čarodějka jakou jsem kdy poznal. To je to, co jsi a pro mě vždycky budeš."

,,Děkuju ti, Frede," naklonila se k němu a vtiskla mu polibek na rty. Tenhle pocit Fredovi tak chyběl, využil příležitosti a polibek prohloubil a vložil do něj veškerý cit a vášeň, kterou v sobě tak dlouho držel.