Jednou za život (Fremione)

16. kapitola - Smrtijedi ničí Vánoce

Hermiona věděla, že musí vstávat. Bradavický express bude brzy odjíždět a ona do něj potřebuje nastoupit. Ale bylo jí tak krásně. Nepamatovala si, že by její postel byla kdy tak pohodlná. Cítila, jak ji obklopuje teplo a nechtěla nic jiného než podlehnout oné úpěnlivé touze po spánku.

Cítila ruce postele, jak ji jemně hladily po vlasech. Bylo jí tak příjemně a krásně.

Moment, vždyť postel přeci nemá ruce. Vytřeštěně vzhlédla na usmívajícího se Freda a rychle se posadila. ,,Frede?" Pronesla lehce zmateně a dezorientovaně. Vzpomněla si na minulou noc, pravděpodobně během jejich rozhovoru usnuli.

,,Promiň," omluvil se ihned Fred. ,,Asi jsme tu včera usnuli." Jak se má teď vrátit do pokoje? Levandule s Parvati tam na ní budou čekat. Změní tohle nevinné usnutí na něco úplně jiného. Byla si jistá, že po tomhle s ní Ron už nikdy nepromluví.

,,Nemůžu se tam teď vrátit!" Vyskočila a začala přecházet po místnosti, aby se uklidnila. Proč pozvala Freda? Vždyť úplně ničí celou dějovou linku. ,,Co na to řeknou ostatní!"

,,Jojo, prefektka a průšvihář, to budou drby," uchechtl se trochu.

,,Frede! To není vtipné! Nemůžu tam teď jít!"

,,Hermiono, uklidni se-"

,,Mysli na to, co řeknou-" mumlala si pro sebe. ,,Levandule s Parvati na tohle nikdy nezapomenou. Kdo ví, jak mi budou říkat. Ron se mnou už nikdy nepromluví." Při zmínce bratrova jména Fred ztuhl. Jak si mohl myslet, že by k němu mohla Hermiona něco cítit. Jsou jenom přátelé a ona bude mít vždycky radši jeho mladšího bratra. Minulá noc pro ni neznamenala to samé, co pro něj. ,,Frede! Země volá Freda!"  Hermiona mu mávala rukou před obličejem, aby jí zase vnímal. ,,Jsi v pohodě?"

,,Jo," procedil skrz zaťaté zuby. Nikdy Ronovi nic nezáviděl, nic, kromě této dívky s huňatými hnědými vlasy. Hermiona se posadila vedle něj, jako by to všechno pochopila.

,,Frede, já-já bych ti chtěla poděkovat za včerejší večer. Ne jenom za doprovod na večírek. Hrozně moc jsem si to s tebou užila. Jsem ráda, že jsem šla s tebou a ne s někým jiným." Oba věděli, že myslela Rona. ,,A říkám to upřímně," dodala a Fred se slabě usmál.

,,Taky jsem si to užil," sklonil se a vtiskl jí polibek na čelo. Zachichotala se, i když jí moc do smíchu nebylo.

,,Tak a teď jak se dostaneme do společenské místnosti, aniž by nás někdo uviděl?" Jestli by to měl kdokoli zvládnout, byl by to Fred Weasley.

,,To bude hračka. Použijeme Harryho neviditelný plášť," Hermiona se pochybovačně zamračila. ,,Počkej tady," nařídil jí, než odešel z místnosti. O pár minut později se znovu objevil i s pláštěm. ,,Dostal jsem od Harryho pěkně vynadáno, že jsem tě tu držel celou noc, i když se vůbec nic nestalo," Hermiona si od něj převzala plášť a usmála se.

,,Děkuji ti, Frede, za všechno. Měj krásné Vánoce."

,,Ty také, drahá." Hermiona se zahalila do pláště a nepozorovaně došla až do Nebelvírské místnosti.

-----

,,Víš ty co," zaslechl Fred svého bratra a tiše zasténal. ,,Když jsi říkal, že budeš pryč přes noc, opravdu jsem si nemyslel, že se neukážeš celou noc." Otočil se a zahlédl své dvojče, oblečené ve fialových šatech, které si navrhli jako uniformy pro obchod. Fred hodil svůj kabát, spolu s dopisem v kapse, na pohovku.

,,To víš, stará McGonagallová a já jsme si povídali, co je nového. Stýská se jí po nás," George se ušklíbl.

,,Jak se má Grangerová?" Popichoval ho George, který prokoukl Fredovu lež.