Netrvalo dlouho než Harry požádal dvojčata o pomoc. Byli z toho nadšení, opravdu. Tohle byla ideální příležitost pro jejích plánovaný odchod z Bradavic. Odchod tak legendární, že se o něm bude mluvit ještě celá staletí.
Fred s Georgem se shodli, že nikomu o jejich plánu neřeknou. Ani jejich kamarád, Lee Jordan, neměl nejmenší tušení, že se něco chystá.Večer před tím, když už byla společenská místnost prázdná, Fred s Georgem ještě dolaďovali poslední detaily. Poslední, kdo tam ještě zůstával, byla Hermiona Grangerová, která vypadala plně zabraná do přípravy na NKÚ. Ve skutečnosti se ale neučila. Věděla totiž, co všechno v testu bude a věděla i všechny odpovědi. Tentokrát necítila takovou touhu být nejlepší a uspět na výbornou, protože věděla, že už se jí to jednou podařilo.
Zůstávala takhle pozdě vzhůru, jen aby si mohla na chvilku promluvit s Fredem osamotě. Až asi za měsíc budou na Odboru záhad, vezme jeden z Obracečů času a vrátí se zpátky do roku 2000, kde Fred už nebude naživu. Předtím se nikdy nemohla s Fredem pořádně rozloučit. Možná teď byl ten pravý čas to udělat.
,,Jdeš spát, Georgie?"
,,Jo, jdeš taky?"
,,Za chvilku, ještě musím dodělat tenhle poslední kousek." odpověděl mu Fred.
,,-brou, Grangerová" zavolal na ni přes rameno George.
,,Dobrou, Georgi." Minuty utíkaly a Hermiono srdce bušilo čím dál rychleji. Věděla, že až se vrátí zpátky, bude znovu cítit tu bolest ze ztráty Freda a bude se s tím muset znovu vyrovnat. Konečně Fred vstal a protáhl se. Bylo to teď, nebo nikdy.
,,Zítra odcházíte, že ano?" Hermionin hlas zněl klidněji než obvykle. Fred ztuhl a šokovaně zíral na její záda.
,,Jak jsi na to přišla?" zeptal se, když se zvedla z křesla a přešla k němu. ,,Ani Lee o tom nemá tušení."
,,Prostě mi to secvaklo," řekla a rozhostilo se mezi nimi trapné ticho. Hermiona si uvědomila, že nikdy předtím ještě nebyla s Fredem osamotě.
,,Ehm- takže doufám, že máte zítra na Umbridgeovou připraveno něco obzvlášť hrozného."
,,Proč? Chceš to vědět, abys nám pak mohla dát školní trest?" Hermiona zavrtěla hlavou.
,,Ne, ale předpokládám, že to bude obrovské. Vy dva máte celkem sklony všechno dramatizovat." Fred se na ní usmál. Ještě nikdy si nevšiml, jak nádherné má oči. Není divu, že je do ní jeho bratr zamilovaný.
,,To víš, musíme si pojistit, že na nás tady nikdo nezapomene."
,,Jsem si jistá, že na vás dva ani zapomenout nejde." Fred se ušklíbl, už chtěl vstát a popřát jí dobrou noc, když tu Hermiona obtočila svoje ruce kolem jeho těla a sevřela ho v objetí. Byl tak v šoku a vyvedený z míry, že úplně zapomněl, že by měl Hermionu obejmout nazpět. Ale Hermiona nevypadala, že by jí to vadilo.
,,Dejte jí za mě pořádně zabrat," zašeptala mu do ucha.
Než se vůbec zmohl na odpověď, Hermiona se od něj odtáhla a vyrazila do dívčích komnat.-----
Když profesorka Umbridgeová nastoupila na místo učitelky Obrany proti černé magii vůbec nepočítala s tím, že by si někdo dovolil jí odporovat. Přijala tu pozici, aby v této škole zavedla pořádek a teď, když byl Brumbál pryč, veškerá moc v Bradavicích byla její. Všichni ji teď musí poslouchat.
Věděla, že budou problémy s Harry Potterem a jeho nenapravitelnými kamarádíčky. Očekávala i odpor ze strany ředitele a ostatních profesorů. S čím ale opravdu nepočítala byla Weasleyova dvojčata, která nikdy neuposlechla žádný z jejich příkazů.
Nejdřív dračí ohňostroje a teď zaplavení celého patra bažinou! Měla už jejich směšného chování dost. Tentokrát jim to nedaruje. Až s nimi skončí, budou prosit, aby se směli vrátit domů.
Ze vstupní síně se ozývaly hlasité výkřiky a dupot. Byla to téměř stejná scéna jako onoho večera, kdy dostala výpověď Trelawneyová. Kolem všech čtyř stěn stáli ve velkém kruhu studenti, někteří byli zapatláni jakousi břečkou, která nápadně připomínala mrvomízu. Přítomni byli rovněž učitelé, členové Vyšetřovatelského sboru, kteří vypadali spokojeni sami se sebou, a Protiva, který shlížel ze své výše na Freda a George.
Umbridgeová oba sledovala s velice ošklivým výrazem ve své ropuší tváři.
,,No prosím!" Vykřikla vítězoslavně Umbridgeová.
,,Považujete zřejmě za náramnou zábavu proměnit školní chodbu v bažinu, že?"
,,Jo, slušně jsme se pobavily." přitakal Fred a vzhlédl k ní bez sebemenší známky strachu.
Filch si proklestil cestu blíž k Umbridgeové a téměř vrněl blahem, když jí podával papíry se souhlasem o zbičování.
,,Výborně Argusi," kývla Umbridgeová.
,,Vy dva," provrtala je pohledem.
,,Vy dva si teď vyzkoušíte, jak v mé škole skončí každý, kdo porušuje řád."
,,A víte co?" Ušklíbl Fred.
,,My si to nejspíš nevyzkoušíme," otočil se ke svému bratrovi.
,,Georgi," oslovil ho.
,,Mám takový dojem, že školní docházce jsme už odrostli."
,,Jo." Potvrdil ledabylým tónem George. ,,Mám úplně stejný názor."
,,Nejvyšší čas abychom své schopnosti vyzkoušeli ve skutečném světě, co říkáš?" Pokračoval Fred.
,,To si piš," přikývl George a než stačila Umbridgeová říct jediné slovo zvedli hůlky a svorně vykřikli: ,,Accio košťata." Odněkud z dáli se ozvalo hlasité prasknutí. Zametáky se řítily chodbou ke svým majitelům Fredovi a Georgovi.
,,Už se asi neuvidíme." oslovil Fred profesorku Umbridgeovou a přehodil nohu přes koště.
,,Jo, ani nám snad nemusíte psát," přidal se George a taky nasedl.
Fred se rozhlédl po shromážděných studentech, kteří tiše stáli a přihlíželi.
,,Budete-li mít někdo zájem o koupi přenosné bažiny, jejiž použití jsme vám nahoře náležitě předvedli, najdete nás v Příčné ulici 93, Kratochvílné kouzelnické kejkle, naše nové sídlo." ohlásil hlasitě.
,,Zvláštní slevy bradavickým studentům, kteří odpřísáhnout že všechny zakoupené výrobky použijí k tomu, aby se zbavili téhle strašné ježibaby." Dodal George a ukázal prstem na Umbridgeovou.
,,ZASTAVTE JE!" zavřískala Umbridgeová. Už však bylo pozdě, Fred s Georgem se odrazili a vznášeli se asi pět metrů ve vzduchu. Fred pohlédl přes síň na strašidlo vznášející se ve stejné výši jako oni nad shromážděním.
,,Dej jí za nás pořádně zabrat, Protivo," a s touto větou, Fred s Georgem opustili Školu čar a kouzel v Bradavicích.
Hermiona se musela smát nad tou podívanou. Umbridgeová proti dvojčatům neměla sebemenší šanci.
ČTEŠ
Jednou za život (Fremione)
Fanfic,,Ehm," začala váhavě Hermiona. ,,Frede, kolikátého je dneska?" Chlapec k ní pomalu přišel. ,,30. března," odpověděl. Hermiona od něj nemohla odtrhnout pohled. Stál přímo před ní, živý a zdravý. ,,A rok?" Fred tázavě povytáhl obočí. ,,1996, stejně j...