Když byl Draco Malfoy malý chlapec, myslel si, že jeho otci patří svět. Lucius Malfoy vždy chodil hrdě a zpříma. Lidé ho poslouchali, respektovali a báli se ho. Draco chtěl být přesně jako jeho otec. Chtěl, aby na něj byl otec pyšný, chtěl pocítit jeho otcovskou lásku.
Ale když ho teď sledoval, připadal mu jako obyčejný zbabělec a slaboch, který ztratil své postavení mezi přívrženci Pána zla. ,,Co ty na to, Draco?" Zeptal se Voldemort. ,,Budeš po večerech hlídat malá vlčata?"
Chlapce opanovala hrůza, zatímco veselí u stolu dosáhlo vrcholu. Draco se ze zvyku vyděšeně podíval na otce. Ten muž měl být jeho vůdcem, jeho oporou. Měl se na něj podívat, povzbudivě se usmát a naznačit, že všechno bude v pořádku. Ale jeho otec na něj ani nepohlédl, namísto toho klopil oči do klína. Draco zbledl ještě víc a poté zachytil matčin pohled. Narcissa téměř nepostřehnutelně zavrtěla hlavou a pak znovu upřela bezvýrazné oči na protější stěnu.
Situace se ještě zhoršila, když Voldemort mávl Luciusovu hůlkou a přitáhl tak pozornost všech ostatních na člověka, který tam nepatřil. Ona osoba se okamžitě probrala a začala prosit Snapea o pomoc, ale muže jakoby události, které se kolem něj odehrávaly, ani v nejmenším nezajímaly.
Draco si byl jistý, že ženu už někde viděl. Vypadala povědomě, jen k ní nemohl přiřadit jméno. Voldemort se ho zeptal, jestli onu ženu zná, proto znovu vzhlédl k osobě a zavrtěl hlavou. Měl hrozný strach.
,,Ty si ovšem na její přednášky určitě nechodil," soudil Voldemort. ,,Těm z vás, který ji neznáte, chci představit Charitu Burbagovou, která se k nám dnes večer připojila a která byla donedávna profesorkou ve Škole čar a kouzel v Bradavicích." Sešlost Smrtijedů se jenom uchechtla nad jistým osudem, který tu ženu čeká. ,,Ano, profesorka Burbagová učila děti kouzelníků a čarodějek všechno možné o mudlech. Vysvětlovala jim, že se od nás tolik neliší..."
Takže to byla ta žena. Draco věděl, co se jí stane. Snažil se uklidnit, ale bylo mu na zvracení. Musel tam jenom sedět a přihlížet jejímu konci. ,,Severusi, prosím..." žadonila znovu profesorka.
Když Voldemort vykládal o článku, který profesorka napsala do Denního věštce, tak si Draco vzpomněl na Hermionu Grangerovou. Vzpomněl si, že ta hloupá holka chodila i na hodiny Studia mudlů, i když sama byla mudlorozená.
,,Draco," oslovil ho náhle Voldemort. ,,Mudlovští šmejdi a ti, co s nimi sympatizují jsou odpad společnosti. A my se odpadu zbavujeme, je to tak správně?" Draco hlasitě polkl a přikývl. Přál si, aby si Pána zla nikdy nepustil do hlavy, zjevně jeho náklonnost ke Grangerové nebyla zapomenuta. ,,Dobře. Tak teď se zbavíš téhle ženy."
Draco zbělel jako stěna a na okamžik zapomněl, jak se správně dýchá. Střelil pohledem po svých rodičích. Vypadali stejně vyděšení jako on sám. On to nezvládne. Už jednou se snažil zabít člověk a příšerně selhal. Nemohl zabít, nebylo to v jeho povaze. Ale tentokrát ho ani Snape nemohl zachránit. Jeho otec přikývl a dal mu tak najevo, že to musí udělat. Neměl na výběr, když odmítne, Pán zla zabije jeho i celou jeho rodinu. Pomalu pozdvihl hůlku.
Musel to myslet vážně, aby se mu to povedlo. Zhluboka se nadechl a snažil se uklidnit, aby se netřásl.
,,Avada kedavra!" Zakřičel. Paprsek zeleného světla ozářil celou místnost, když zasáhl cíl. Žena s žuchnutím dopadla na stůl, až několik Smrtijedů uskočilo.
Draco se sesunul po židli na zem.
Právě zabil ženu. Cítil, jak ho temnota toho, co udělal, začíná pohlcovat. Jeho teta se na něj pyšně usmála. On právě někoho zavraždil a ona je na něj pyšná.
ČTEŠ
Jednou za život (Fremione)
Fanfiction,,Ehm," začala váhavě Hermiona. ,,Frede, kolikátého je dneska?" Chlapec k ní pomalu přišel. ,,30. března," odpověděl. Hermiona od něj nemohla odtrhnout pohled. Stál přímo před ní, živý a zdravý. ,,A rok?" Fred tázavě povytáhl obočí. ,,1996, stejně j...
