Jednou za život (Fremione)

12. kapitola - Prasinky a máslový ležák

Při snídani je vyrušilo tiché ťukání na okno. Fred akorát sebral odvahu říct svému bratrovi o obracečích času. Ukázal mu nákresy z minulé noci a George byl z jeho nápadu opravdu nadšený.
Fred nikdy před svým dvojčetem nic netajil, ale bylo mu jasné, že George nebude rád, až zjistí, že jeho inspirací byla jedna knihomolka s hustými hnědými vlasy.

Rychle vstal, převzal si od sovy dopis a dal jí jeden soví pamlsek, než se vydala na cestu zpátky. Obálka byla na přední straně úhledně nadepsaná jeho jménem. S úsměvem dopis otevřel.

Milý Frede,
Když jsem psala, že je to geniální, myslela jsem to samozřejmě obecně.
V každém případě by bylo skvělé, kdybyste otevřeli krámek v Prasinkách. Určitě by vám to zvýšilo tržby. Ale stále nemůžu schvalovat věci, které prodáváte studentům, přeci jen jsem prefekt.

Nevím, jestli jsi to už zaslechl, ale Taškář se rozhodl zavřít svůj krámek. Podle všeho jeden obchod v Příčné ulici, který patří dvěma výtržníkům, přebral Taškářovi většinu zákazníků. (Zajímalo by mě, kdo to tak může být?) Protože vám dvěma nemohl konkurovat, rozhodl se zavřít svůj obchod, takže jestli opravdu zvažujete koupi krámku v Prasinkách, mohli byste podívat tam.
Bohužel vám musím oznamit, že už jsem opravila všechny zavádějící informace o vašem odchodu z Bradavic. Jestli jste chtěli, abych všem namluvila, že jste opravdu poštvali draky proti Umbridgeové, měli jste mi to říct dřív. Teď už všichni ví, že jste odletěli na košťatech a nedá se nic dělat.

Není od vás hezké, že jste se zřekli Rona po tom, co se stal prefektem. Ron si ten odznak zasloužil a opravdu odvádí dobrou práci. Měli byste na něj být hrdí, ať už je váš postoj k autoritám jakýkoli.

Ačkoli když už jsme u Rona, musím se ti svěřit. Nic od toho neočekávám, nemusíš mi nijak radit, nebo pomáhat, jen se potřebuji vypovídat. Jde o to, že se ke mně Ron chová poslední dobou opravdu hrubě. Viděl tvůj poslední dopis a nebyl moc rád, že si píšeme. Říkal takové věci, které opravdu nemám sílu opakovat. Vím, že to je jen takové období a že ho to přejde, ale proč musí být tak jedovatý? To je tak těžké uvěřit, že jsme my dva přátelé? Jsme přátelé, že ano?

Omlouvám se, nechtěla jsem to všechno takhle vychrlit. Snažila jsem se tenhle dopis napsat odlehčeně, ale zřejmě nejsem ve vhodné náladě.

V každém případě měj krásný den.

Hermiona

Ve Fredovi se začala vařit krev. Proč se jeho bratr musel někdy chovat jako takový pitomec? To opravdu neviděl, jaký poklad je přímo před ním.
,,Co nám dnes naše milá Hermiona píše?"  Zeptal se George, který ho celou dobu pozoroval. Fred mu mlčky podal dopis.

,,Pro Merlina, jak může být někdo tak pitomý?" Zasténal George, jakmile dopis dočetl.
,,Jdu jí odpovědět, uvidíme se dole." Fred položil špinavé nádobí do dřezu a zamířil do svého pokoje.
,,Vyjádři Hermioně moji nehynoucí lásku," křikl George. ,,Anebo jestli nechceš, stačí vyjádřit tu svoji."

,,Zmlkni!" George se jen uchechtl a pokračoval ve snídani.

Hermiono,
Já si myslím, že lžeš. Myslím, že mi jen nechceš přiznat, že mě doopravdy považuješ za úžasného génia. Nic se neděje, mně to můžeš říct. A když už jsi takhle upřímná, mohla bys také přiznat, že zbožňuješ náš obchod. Proč jinak bys mě žadonila, abychom otevřeli pobočku v Prasinkách? Máš ráda naše výrobky, přiznej si to. Není dobré všechny tyhle věci v sobě potlačovat.