Jednou za život (Fremione)

31. kapitola - Pravda

,,Já tomu nerozumím. Vždyť jsem vyrobil jenom jeden. Jak-jak to, že máš dva?"

Hermiona otevřela ústa, ale žádný zvuk z nich nevyšel. Tohle musí být zlý sen. Byla vždycky tak opatrná. Celé dva roky se jí podařilo své tajemství skrývat. A teď, jedna z osob, které to nemohla nikdy říct, držela v ruce předmět, který ji přemístil do minulosti.

,,Hermiono?" Fredův hlas byl teď trochu tvrdší než obvykle. ,,Co se děje?" Ale ona stále neodpověděla. Pomalu se probrala ze svého tranzu a začala se oblékat. Jestli se budou hádat, nechce mít na sobě jen ručník. Během toho, co se oblékala, Fred pokračoval. ,,Něco skrýváš, že je to tak? Ten deník, který jsem ti měl vyrobit... Vyměnila sis místo s Pošukem, když jsme převáželi Harryho...Ten způsob, jakým se díváš na George... Hermiono, co přede mnou tajíš?"

Kompletně oblečená se Hermiona otočila čelem ke svému manželovi. Musela odpovědět, ale neměla tušení, co mu říct. Měla by zkusit lhát? Možná by se jí podařilo z tohohle vymluvit, ale jedna její část mu chtěla říct pravdu.

A něco jí říkalo, že on by prokoukl každou její lež.

,,Myslím," začala nejistě. ,,Myslím, že by ses na to měl posadit." Fred si poslušně sedl na postel, Hermiona se usadila vedle něj a vzala mu z rukou rozbitý obraceč času. Zhluboka se nadechla. ,,Tohle jsem s sebou vzala z roku 2000," Fred se ušklíbl, ale hned na to se zamračil, když mu došlo, že to myslí vážně.

,,Tomu nerozumím."

,,Pomáhala jsem...vyklidit tvůj byt, v březnu roku 2000," zatímco mluvila pevně zírala na obraceč ve svých dlaních a odmítala se mu podívat do očí. ,,Našla jsem tohle ve tvém pokoji. Zrovna jsem se chtěla jít zeptat, co to je, když jsem zakopla. Obraceč času se rozbil a já jsem se probudila 30. března 1996."

,,Takže-ty si- ty si tímhle vším už prošla. Válkou a vším ostatním?" Hermiona přikývla.

,,Zmínil si Pošuka," vzpomněla si Hermiona a pohlédla do Fredových modrých očí. ,, Pošuk měl umřít tu noc, kdy jsme přesouvali Harryho. Mundungus zdrhnul, když se objevil Ty-víš-kdo a Pošuk byl zasažen. Vyměnila jsem si s ním místa, myslela jsem, že ho můžu zachránit."

,,Ale Hermiono, jestli si už tímhle vším prošla, proč jsi nezabránila Harrymu jít na Ministerstvo kouzel? Proč jsi nezachránila Brumbála?" Fred vyskočil na nohy a teď přecházel sem a tam po pokoji.

,,Protože mě Brumbál nenechal. Cesta je součástí cíle. Harry si musel tím vším projít, aby se naučil, jak porazit Lorda Voldemorta. Tohle-tohle je Harryho boj, Frede, ne můj."

,,Proč si je nezkusila zastavit, Hermiono? Mysli na všechny, kdo umřeli! Sirius, Brumbál. Proč si něco ne-"

,,Dost!" Zakřičela najednou Hermiona a překvapila tím oba dva. Také vyskočila na nohy. ,,Nerozumíš tomu! Některé věci se musí stát, aby časová linka zůstala netknutá. Jsou nějaké momenty, které prostě nemůžu změnit. Brumbál jim říkal dané časové momenty. Musí se stát. Pokusila jsem se zachránit Pošuka, ale časová linka se sama opravila. Umřel by, i kdybych udělala cokoliv." Fred od ní na chvíli odvrátil pohled, jak se snažil vstřebat vše, co mu řekla. ,,Požádala jsem tě, abys pro mě udělal ten deník, abych mohla naplánovat, jak všechny zachráním. Byla v něm veškerá má tajemství."

Když zmínila deník, Fred se zeptal na první otázku, která ho napadla. ,,A-a v té minulé časové lince, ty a Ron-?"

,,Byli jsme zasnoubení," Hermiona se těžce posadila na postel, zatímco ve Fredovi narůstal vztek. Nevěděl, co říct nebo co dělat. Ona si ho vybrala, ale zároveň si předtím vybrala i Rona. Chtěl jí vynadat, ale nevěděl, co říct.