Narcissa byla přeživší, jestli něco opravdu ovládala, tak to bylo umění přežít. Když se Lucius stal Smrtijedem, ještě před první válkou, věděla, že musí zůstat zticha. Odpor by vedl ke smrti. A navíc určitým způsobem s ideály Pána zla souhlasila. Když se Temný pán vrátil, následovala svého muže zpátky do okruhu Voldemortových přívrženců. Být následovník Pána zla bylo ochranou pro ni a Draca.
Byla přeživší, ne Smrtijed. A proto nikdy nepřijmula znamení zla.
Čekání v Zapovězeném lese, bylo samo o sobě mučení. Věděla, že má Pán zla pravdu. Ten chlapec určitě přijde. Potterova smrt ji nijak neznepokojovala, spíš ji sužovala nepřítomnost jejího milovaného syna. Věděla, že šel do hradu, ale se všemi těmi boji se mu mohlo něco stát. Její obavy naplňovaly každou část její mysli.
„Nikde po něm ani stopy, můj pane," oznámil Dolohov. Voldemortův výraz se nezměnil. Rudé oči jako by v záři ohně zaplály. Belatrix seděla nejblíž k Voldemortovi, vlasy měla zcuchané a v obličeji něco krve, byla ale nezraněná.
„Myslel jsem, že přijde," promluvil vysokým jasným hlasem Voldemort. Nikdo se neodvážil promluvit, báli se o svůj vlastní život. Nemohli si být jistí, jestli si Pán zla svůj vztek nevybije zrovna na nich. „Očekával jsem, že přijde...zdá se, že jsem se... mýlil," pokračoval Voldemort.
„Nemýlil."
Všechny oči se zabodly do místa, kde se objevil Harry Potter. Všichni Smrtijedi povstali a ozývaly se výkřiky, překvapená vyjeknutí a dokonce i smích. Chlapec vykročil dopředu, do světla ohně.
„Harry! Ne!" vyjekl poloobr.
„Ne! Ne! Harry, co to dě...?" Rowle švihnutím hůlky Hagrida umlčel a na mýtině zavládlo absolutní ticho.
Ani jeden ze Smrtijedů se nepohnul. Čekali. Všechno čekalo.
„Harry Potter. Chlapec, který zůstal naživu." Voldemort pozvedl hůlku. Narcissa zírala na toho neozbrojeného chlapce. Nebyl vůbec jako Draco, samozřejmě, ti dva byly spíš úplné opaky. Ale přesto byli stejní v jedné věci: byli oba moc mladí na to, aby bojovali v téhle válce. A když paprsek zeleného světla zasáhl toho chlapce, tak jediné co viděla, byl Draco.
Temný pán byl z nevysvětlitelných důvodů kletbou odhozen. Smrtijedi se seběhli kolem místa kam dopadl. „Můj pane..." oslovila ho Bellatrix, ale nikdo jiný ani necekl.
„Tak už dost!" zazněl Voldemortův hlas a kouzelník se opět vytáhl na nohy.
„Nepotřebuji ničí pomoc," odbyl Bellu chladně.
„Ten kluk... je mrtvý?"
Na mýtině se rozhostilo naprosté ticho, nikdo se ani nepohnul.
„Ty tam!" Pán zla chytil Narcissu za paži a strčil ji vpřed, ta polekaně vykřikla.
„Prohlédni ho. Pověz mi, jestli je mrtvý."
Narcissa statečně přešla k místu, kde chlapec ležel. Jemně mu odhrnula tričko a přitiskla svojí dlaň na jeho srdce. Jak to bylo možné? Jak ten chlapec přežil ne jednu, ale už dvě smrtící kletby?
Bylo to v tu chvíli, kdy si uvědomila, že drží život Harryho Pottera ve svých rukou. Co teď udělá ovlivní zbytek války. Na vítězství Pána zla už jí nezáleželo. Záleželo jí jen na jejím synovi. Když hleděla na Pottera, bylo jí jasné, že vstoupit na pozemky Bradavic a najít syna jí bude dovoleno, jedině přijde-li tam s
dobyvatelskou armádou. A ona musela najít svého syna.
„Je Draco naživu?" zašeptala. ,,Je na hradě?"
„Ano," vydechl.
Narcissa se otočila zpět čelem k Voldemortovi. ,,Je mrtvý!"
ČTEŠ
Jednou za život (Fremione)
Fanfiction,,Ehm," začala váhavě Hermiona. ,,Frede, kolikátého je dneska?" Chlapec k ní pomalu přišel. ,,30. března," odpověděl. Hermiona od něj nemohla odtrhnout pohled. Stál přímo před ní, živý a zdravý. ,,A rok?" Fred tázavě povytáhl obočí. ,,1996, stejně j...
