Jednou za život (Fremione)

33. kapitola - Útěk Severuse Snapea

Hermiona úplně zapomněla jak moc Neville Longbottom psychicky i fyzicky vyspěl, za ten rok, co byli pryč. Měl šrámy a modřiny po celé délce paží a na obličeji. Jeho závěrečný školní rok musel být opravdu brutální.

„Jak dlouho už je tu tahle chodba?“ zeptal se Ron po několika krocích. „Na Pobertově plánku žádná taková není, že ne, Harry? Myslel jsem, že do školy a ven vede jen sedm chodeb.“

„Ty všechny před začátkem školního roku uzavřeli,“ odpověděl Neville. „Ani jednou z nich se teď nedá projít, nad každým vchodem jsou nastražené různé kletby a u
východů čekají mozkomorové.“ Otočil se k nim, kráčel pozadu, šťastně se usmíval a vpíjel se do nich očima.

„Na to teď ale nemyslete… Je pravda, co se povídá? Že jste se vloupali ke Gringottovým? Že jste utekli na drakovi?
Je toho všude plno, všichni si o tom povídají. Terry Boot onehdy dostal od Carrowa nakládačku, protože to u večeře ve Velké síni vykřikoval nahlas!“

„Jo, je to pravda,“ potvrdil Harry. Neville se škodolibě zachechtal.

„A co jste udělali s tím drakem?“

„Pustili jsme ho na svobodu,“ odpověděl Ron

,,Slyšel jsem, že ses vdala Hermiono," obrátil Neville svoji pozornost na ni. ,,To je taky pravda?" Hermiona malinko zrůžověla.

,,Jo, to je taky pravda."

Neville se zamračil, jakoby si nebyl jistý, jak odpovědět. „Ale co jste celou tu dobu dělali? Většina lidí říká, že jste prostě na útěku, Harry, ale já myslím, že to není pravda. Myslím, že něco chystáte.“

„Máš pravdu,“ přisvědčil Harry, „ale pověz nám, jak to vypadá v Bradavicích, Neville, vůbec nic jsme o nich neslyšeli.“ Hermiona na chvíli přestala poslouchat, věděla o všech těch hrůzách, kterým čelily jejich přátelé, kteří zůstali v Bradavicích.

Popravdě k nim opravdu měla velký respekt. Po válce samozřejmě ona, Harry a Ron získali velké uznání za to, že pomohli zničit Voldemorta. Jestli byl ale někdo nedoceněný, tak to byl Neville a ti, kteří vzdorovali Carrowovým a jejich teroru každým dnem. Pamatovala si na Ginny, která křičela ze spaní, když měla noční můry o všech těch hrůzách, které jim Carrowovi prováděli.

Hermiona je všechny obdivovala. Postavili se za to, co bylo správné, i když by pro ně bylo jednodušší jen poslouchat příkazy. A když viděla, co Neville všechno udělal pro B.A., a jak zničil Nagini, jenom ji to utvrdilo v tom, proč byl zařazen do Nebelvíru. Byl opravdu odvážný, i když to sám nevěděl.

Zabočili za roh a před nimi se objevil konec chodby. Neville strčil do dveří, otevřel je a kamsi vstoupil. Harry, Ron a Hermioma mu byli v patách.

,,Podívejte, koho jsem přivedl! Neříkal jsem vám to?"

,,HARRY!"

,,HERMIONO!"

,,RONE!" Hermiona se usmála, když spatřila Levanduli, jak vyběhla z davu a vrhla se Ronovi kolem krku. Očividně se mezi nimi nic nezměnilo, za tu dobu, co byl pryč.

,,To je Potter! To je Potter!" Zněly výkřiky všude kolem nich. Hermiona se znovu rozhlédla po celé místnosti, bylo tam asi dvacet lidí a všichni se na ně zářivě usmívali.

Poté co jim Neville a všichni ostatní vysvětlili, jak se tady začali schovávat před Carrowovými, Ernie Macmillan je vyzval:
„Povězte ale, co jste celou tu dobu dělali, koluje tolik nejrůznějších pověstí a my se jen snažili sledovat všechno na Potterově hodince. Že jste se nevloupali ke Gringottovým?“