První člověk, kterého po průchodu cihlovou bránou spatřila byla Levandule Brownová. Procházela se podél Bradavického expresu se svojí kamarádkou Parvati Patilovou, vesele se něčemu smála a sem tam pokukovala Ronovým směrem. Toho si předtím opravdu nevšimla.
Hermiona věděla, že Ron bude nakonec její a že by ji neměl vytočit pouhý pohled na onu holku. Spíš by měla Levanduli litovat, vždyť ve válce zemřela. Občas sice před válkou pochybovala, proč ji Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. Ale bylo to až během války, kdy doopravdy poznala Levandulinu opravdovou statečnost.
Myšlenky na ni se však rozplynuly, jakmile na nástupišti zahlédla Colina a Denise Creeveyovy, šťastně se usmívat na své rodiče. Hermioně se udělal knedlík v krku. Colinův pohled se na malou chvíli střetl s Hermioniným a zamával jí. Tentokrát Colin přežije, o to se postará.
,,Ahoj Hermiono," oslovil ji někdo za jejími zády. Otočila se a uviděla známou postavu ve fialovém obleku, která nesla plnou náruč Hryzavých házedel. Co tu dělal? Nejspíš jen přišel vyprovodit sourozence, nebo se třeba chtěl pozdravit s Katie Bellovou, se kterou si byl v Bradavicích blízký.
,,Copak tu děláš?" zeptala s lehkým úsměvem na rtech.
,,To víš, většina našich zákazníků právě odjíždí. Myslel jsem, že bych mohl na poslední chvíli ještě něco prodat. Hryzavá házedla jdou letos doopravdy na dračku." Hermiona přikývla a zoufale si snažila vybavit, jestli tohle Fred udělal i minule. Z toho, co si pamatovala, když začínal jejich šestý rok v Bradavicích, Fred na nástupišti 9 a třičtvrtě nebyl.
Z myšlenek jí vytrhl hluk krabic s Házedly, které si Fred odhodil na zem k nohám.
,,Takže je plně vybavíš, aby by mi dali v Bradavicích pořádně zabrat, když už tam vy dva nebudete? To jsem si mohla myslet." A na oko naštvaně si založila ruce na prsou.
,,Někdo musí udržovat naši vzornou Prefektku neustále ve střehu." Pokrčil rameny Fred a shlédl dolů na ni. Jeho bezstarostný úsměv byl ten tam.
,,Nicméně jsem se přišel rozloučit. George všechny pozdravuje, nebo spíš bude pozdravovat, až zjistí, že jsem odešel."
,,Ale nechybíš jim tam v obchodě-"
,,Chtěl jsem se rozloučit s tebou, Hermiono, než odjedeš do Bradavic. Lee s Verity to v obchodě sami zvládnou."
,,Proč?" Srdce jí bušilo čím dál tím rychleji.
,,Protože můžu." Vydechl podrážděně. Mezi dvěma přáteli se rozhostilo ticho. Hermiona si nebyla jistá, co na to říct. Jejich přátelství bylo pro ni úplně nové.
,,Měla bych už jít, vlak bude za chvíli odjíždět." Řekla a začala odcházet směrem ke vlaku. Fred s ní srovnal krok.
,,Jak vůbec funguje deník?" zeptal se, ještě nebyl připravený se s ní rozloučit.
,,Už uřknul někoho, kdo ho chtěl otevřít?" Hermiona se zasmála, přirozeně sama ověřila, že všechna kouzla na něm fungují.
,,Zatím ne, ale věřím, že bude pracovat na výbornou, ještě jednou moc díky."
,,Žádný problém." Zastavili se nedaleko od zbytku Weasleových. Fred k ní natáhl ruku a sevřel její drobnou ručku ve své. Nikdy ji nenapadlo, že jí bude tak příjemně ve společnosti člověka, který ji po celou dobu studia v Bradavicích neustále rozčiloval.
,,Nezbývá mi než ti popřát, ať si první pololetí užiješ." Řekl Frede, stále však nepouštěl její ruku.
,,Děkuji, Frede."
,,Uvidíme se o Vánocích?"
,,Samozřejmě." Odpověděla, než si stihla uvědomit, že letošní Vánoce v Doupěti trávit nebude, kvůli její dlouhotrvající hádce s Ronem.
Fred se sehnul a sevřel nejlepší kamarádku svého bratra v pevném objetí. Objímal ji, jako by se loučili na dlouho dobu. Skoro jako by to bylo naposled, co ji vidí.
,,Sbohem Hermiono." zašeptal.
,,Sbohem Frede." pronesla také šeptem. Konečně se od sebe odtáhli. Fred rychle vykročil ke své rodině, aby jim vysvětlil, že sem přišel ještě prodávat pár výrobků.
Ronovy oči byly plné žárlivosti a vzteku, když spatřil jeho bratra objímat Hermionu.
Píšťalka strojvedoucího oznámila, že vlak každou chvíli bude odjíždět. Hermiona rychle nastoupila do vlaku, ohlédla se a otevřeným oknem spatřila Freda, jak se svými rodiči kráčí podél vlaku.
Obvykle nesledovala rodiče a příbuzné na nástupišti, nikdy neměla důvod, její rodiče ji málokdy chodily vyprovodit do školy. Tentokrát však hledala mezi stovkami tváří povědomý Weasleyovský úšklebek. Ron s Harrym zmizeli a zanechali ji sedět samotnou u skleněného okna.
Takže nemohli vidět, jak Hermioniny oči našli ty Fredovy, když procházel kolem jejího okna.
Nemohli spatřit, jak se na ní usmál a zamával.
Když se vlak dal do pohybu, Fred pokračoval podél něj, aby se ještě chvíli mohl dívat do jejích oříškově hnědých očích.
A nikdo už neviděl smutek, který se zračil ve šprýmařově tváři, když vlak definitivně zmizel z Nádraží Kings Cross.
ČTEŠ
Jednou za život (Fremione)
Fanfiction,,Ehm," začala váhavě Hermiona. ,,Frede, kolikátého je dneska?" Chlapec k ní pomalu přišel. ,,30. března," odpověděl. Hermiona od něj nemohla odtrhnout pohled. Stál přímo před ní, živý a zdravý. ,,A rok?" Fred tázavě povytáhl obočí. ,,1996, stejně j...
