Katie Bellová ležela v nemocnici a byla to jenom Hermionina vina. Neplánovala s Fredem zůstat tak dlouho. Chtěla si s ním jenom na chvíli promluvit, než zabrání Katie dotknout se toho prokletého náhrdelníku. Ale už bylo pozdě.
Jakmile vyšla ze Tří košťat, běžela, co nejrychleji dovedla, aby dohnala Katie. Bohužel už jenom zdálky viděla, jak se ona dívka vznáší ve vzduchu, přesně jako minule. Hermiona chtěla tentokrát všechny zachránit. A ne se nechat rozptýlit jedním zrzavým chlapcem, to do jejího úkolu nespadalo. Měla jí ten náhrdelník vzít a pak se ho nějak zbavit, jenže se jí to nepovedlo a tak teď byla Kate u Svatého Munga.
Tu noc Hermiona nespala.
Když později ležela v posteli a civěla na bílý strop, přehrávala si pořád dokola, co se ten den stalo. Až moc si užívala čas strávený s Fredem, musela z jejich nového vztahu nějak vycouvat. Byli přátelé, ale nijak zvlášť blízcí. Ale stačilo by ještě pár takových rozhovorů a byla by si s ním bližší než s Harrym. Musí to skončit. Byla tu, aby Freda zachránila, nic víc. Fred bude žít, ale zatím jí všechno s ním spojené jen rozptylovalo, a to nemohla dopustit.
-----
Fred zíral na Katie Bellovou, jak nehybně leží na jedné z postelí u Svatého Munga. Byla jeho kamarádka, hráli spolu ve famfrpálovém týmu a opravdu dobře spolu vycházeli. Fred měl jen pár minut na návštěvu své staré známé, než se měl vrátit do obchodu, aby Katie mohl jít navštívit i George. Věděl, že to jeho bratra ubíjí. Poznal na něm, že měl pro onu střelkyni vždycky slabost.
,,Ahoj Katie," řekl, co nejveseleji to dokázal.
,,Dneska je venku opravdu zima, takže ani o tolik nepřicházíš. Je hrozně zvláštní, že jsi tady. Zrovna jsem tě viděl v Prasinkách a chtěl jsem si s tebou popovídat," rozhlédl se kolem sebe, než použil "Ševelissimo," aby nikdo neposlouchal jejich jednostranný rozhovor.
,,Jde o to, Katie, že si potřebuji s někým promluvit. Nejlépe s někým, kdo mi nebude odpovídat, ani dál šířit, co mu řeknu. Takže mě prosím vyslechni. Když jsem tě viděl u Třech košťat, byl jsem tam s Hermionou...Hermionou Grangerovou. Nevím, co se s ní poslední dobou děje, připadá mi, že není sama sebou. Něco skrývá před Harrym a Ronem. Hádám, že na tom asi není nic divného. Je jí sedmnáct a kamarádí se s Ronem, což není žadná emocionální podpora. Ale ať už je její tajemství jakékoliv, je to něco velkého. Co by ta holka tak mohla skrývat? A taky to, jakým způsobem se na všechny dívá, hlavně na George, jakoby trpěl..." Zhluboka se nadechl, v očích ho začaly štípat slzy.
,,Když jsme se o prázdninách bavili, zeptala se mě, co by moje smrt provedla s Georgem. Ví snad něco, co my nevíme?" Hlas se mu trochu zadrhl v hrdle. ,,Nemůžu George ztratit-nesmí umřít. Prostě nesmí." Odkašlal si a snažil se o lehčí tón.
,,Alespoň ne bez tvého souhlasu. Je mi jasné, že bys ho zabila, kdyby umřel bez tvého povolení...Jak je na tom vůbec tým? Slyšel jsem, že je Harry kapitán. Podle mě to byla jen otázka času..."
Fred tam zůstal ještě pár minut, než se vrátil do obchodu, aby i George mohl strávit čas s pacientkou. Teď, když byl George pryč, mohl odepsat Hermioně na ten dopis, který mu předala v Prasinkách. Zatím na to neměl příležitost, protože ho plně zaměstnávala Katina nehoda.
Rychle jí napsal odpověď, natěšený, až se dozví, kdy ji znovu uvidí.
-----
,,Viděl jsem tě s Fredem u Třech košťat," začal Ron, když seděli ve společenské místnosti a čekali, až se Harry vrátí od Brumbála. Oči měl upřené na učebnici přeměňování, bylo ale jasně vidět, že z textu nevnímá ani slovo. Protočila oči v sloup. Tenhle Ron nikdy nepochopí, že mezi ní a jeho bratrem nic není. Nesnažila se ho donutit žárlit, jenom se chtěla s Fredem přátelit, to bylo všechno.
,,Opravdu?" Otráveně odpověděla.
Klid, Hermiono, uklidňovala samu sebe. Nakonec bude tvůj, jen si musí projít tímto obdobím, aby se poučil. Vědomí toho ji ale vůbec neuklidnilo.
ČTEŠ
Jednou za život (Fremione)
Fanfikce,,Ehm," začala váhavě Hermiona. ,,Frede, kolikátého je dneska?" Chlapec k ní pomalu přišel. ,,30. března," odpověděl. Hermiona od něj nemohla odtrhnout pohled. Stál přímo před ní, živý a zdravý. ,,A rok?" Fred tázavě povytáhl obočí. ,,1996, stejně j...
