Jednou za život (Fremione)

9. kapitola - Ona patří Ronovi

George vzhlédl od pultu a spatřil svoje dvojče přicházet směrem k němu. Nestávalo se to často, ale byl na bratra trochu naštvaný. Proč odešel jen tak, aniž by mu cokoli řekl? I když odpověď na tuto otázku už dávno znal. Šel vyprovodit Grangerovou.
,,Kde jsi byl, brácho?" Zeptal se ho.
,,Nemusíš předstírat Georgi, vím, že ti to už dávno došlo."
,,Tak koukám, že Grangerová s tebou neutekla," otočil se na podpatku George a zamířil do skladu. Fred ho následoval.
,,Alespoň jsem prodal pár Hryzavých házedel na nástupišti," vysvětloval Fred. George měl ve tváři kamenný výraz a zvažoval svá slova. Věděl, že Fred nejspíš vybuchne, ale musel to říct. Bylo potřeba mu to připomenout.

,,Frede, co to vyvádíš?"
,,Co-?"
,,S Grangerovou!" Zahřímal.
,,Co tím myslíš? Jen jsem jí vyrobil deník, o který mě požádala."
,,Frede," tvrdě ho probodávat pohledem. ,,šel jsi ji vyprovodit na nástupiště. Poslední měsíc jsi na ni nedokázal přestat myslet. A když ji vidíš, můžeš na ni oči nechat."

,,Georgi, chápeš to špatně-"

,,Ona je Ronova, Freddie!"

,,Proč!" Vykřikl konečně Fred, tím rozmetl všechny pochyby, které on, nebo George měl o jeho citech ke Grangerové. ,,Proč musí být jeho? Ten pitomec nemá ani ponětí, co má přímo před nosem."

,,Frede, ona patří k Ronovi." Varoval ho George. Fred si smutně povzdechl a na chvíli odvrátil pohled, než se znovu pevně zahleděl do očí svého nejlepšího přítele.

,,Já chci, aby byla moje Georgie."

-----

,,Viděl jsem tě s Fredem na nástupišti." Vyprskl naštvaně Ron. ,,Co se mezi vámi děje?"

Po setkání Prefektů v předním vagónu dostali Hermiona s Ronem za úkol obcházet prostřední část vlaku. Ale kvůli Ronově náladě byla pro ni celá cesta absolutně nesnesitelná. Minule alespoň vedli normální konverzaci, teď však jakoby se připravoval jí vbodnout kudlu do zad.
,,Co tím myslíš?" Postavila se k němu čelem. ,,Potkala jsem ho na nástupišti dřív, než našel vás. Jenom jsme si povídali."
,,Jenom povídali! O čem si zrovna vy dva můžete povídat? Nejste přátelé a ještě minulý rok si ho nesnášela!"
,,Ronalde," vydechla podrážděně, jeho žárlivost jí vyloženě vadila. ,,Není pravda, že bych ho nesnášela, jen mi vadilo, že své výrobky testoval na prvácích. A navíc se domnívám, že přátelé jsme."
,,My dva jsme taky přátelé a nikdy se neobjímáme"
,,Ale jasně, že se objímáme." Vztek už ji pomalu opouštěl.
,,Bylo to jenom objetí na rozloučenou. Nic to neznamenalo. A navíc, jak kolem zuří válka, začínám být nějaká citlivější." Pohlédli si do očí a Hermionu zaplavil nenadálý pocit viny. Měl ji rád, mohla to číst v jeho očích. Tohle byl Ron. Člověk, se kterým byla zasnoubená, který ji zachránil na Malfoy Manoru a kterému dala celé své srdce.

Ale zároveň to nebyl on. Tenhle Ron žádnou z těch věcí ještě neudělal. Také byl šíleně nesebevědomý a neschopný si přiznat jeho city pro ni.

,,Co plánuješ dělat, až budeme v Bradavicích?" Nadhodila nové téma.
,,Asi trénovat famfrpál, abych se dostal do kolejního týmu, co ty?"
,,Já se budu učit, jako každý rok." Ron se uchechtl. Chyběl jí jeho smích a věděla, že ho teď ještě dlouho neuslyší.
,,Myslím, že bych už mohla začít s přípravou na OVCE-"
,,Hermiono, uvolni se trochu." Zasmál se. ,,Vždyť OVCE jsou až příští rok, nemá smysl se tím už teď stresovat."
Chtěla mu odpovědět, ale všimla si, že se blíží k Bradavicím, a tak vyrazila do coupé převléknout se do hábitu.

-----

,,Nazdárek Hermiono." Ozvalo se za ní, když konečně vystoupila z vlaku. Stála tam Tonksová tentokrát se světle modrými vlasy.
,,Ahoj Tonksová, to je náhoda, co tu děláš?" Budoucí paní Lupinová se trochu zachmuřila.
,,Musím zkontrolovat, jestli všichni studenti vystoupí z vlaku. Navíc ti mám doručit tohle." A podala jí malou obálku s rudou pečetí Fénixova řádu.
Hermiona ji dychtivě otevřela a přešla blíže k lampě, aby se jí dopis lépe četl.

Vážená slečno Grangerová,

rád bych začal s hodinami Nitrobrany co nejdříve. Proto se u mě prosím zastavte zítra v sedm hodin večer. Užijte si zahajovací hostinu.

Srdečně zdraví,

Albus Brumbál

,,Co se tam píše?" Vyzvídal Ron. Hermiona zaváhala. Měla by mu to vysvětlit? Zhluboka se nadechla a podala dopis Ronovi. Ten ho rychle přelétl očima a zamračil se.

,,Požádala jsem Brumbála, aby mě naučil Nitrobranu. Říkala jsem si, že je užitečné ji ovládat, zvlášť když se kamarádím s Harrym a ještě k tomu všude zuří válka."

,,Ty jsi vždycky na všechno připravená."  Řekl Ron. Hermiona věděla, že svým vlastním způsobem to myslel jako kompliment. Společně nasedli do kočáru a vyrazili nahoru k hradu.

Sice nic nedala najevo, ale koutkem oka neustále pozorovala Testrály, kteří táhli kočár. Když se minule vrátila po šesté do Bradavic, neviděla je. Ale tentokrát už ano, a věděla moc dobře proč. Během války viděla zemřít spoustu lidí a očekávala, že jich ještě hodně uvidí.

Lenka se na ni zvláštně dívala, skoro jako by tušila, že je Hermiona může vidět. Proto radši sklopila pohled a se zájmem si prohlížela špičky svých bot. Cestou v kočáře se snažila zahnat všechny chmurné myšlenky. Ale poprvé v životě se jí to nepovedlo a její mysl zaplavily tváře všech, kteří zemřeli přímo před jejíma očima.