Jednou za život (Fremione)

20. kapitola - Plánování

Hermiona bezmyšlenkovitě procházela školní chodbou, měla namířeno na hodinu lektvarů. Šla sama, většina studentů už byla ve třídách nebo ve Velké síni. Najednou se kolem jejího pasu obmotaly silné paže a vtáhly ji do prázdné učebny. Ještě než se mohla otočit, věděla, kdo ji to napadl.

Fred se lehce ušklíbl, než se sklonil a přitiskl své rty na její. Trochu se od něj odtáhla a zasmála se. ,,Frede! Budeme mít průšvih! Nemáš tu co dělat!"

,,Já přeci dělám, co se mi zachce, pamatuješ Hermiono?" Zasmál se, než ji vtiskl ještě jeden polibek. Hermionin obličej se uvolnil a ona se usmála. Najednou se nad nimi prolomil strop, spadl na Freda a pohřbil ho pod sebou.

,,Frede!" Zakřičela. ,,Frede!"

,,Hermiono, vzbuď se," zakřičel na ní někdo zeshora. Prudce otevřela oči a uviděla Levanduli, která s ní třásla.

,,Měla jsi další noční můru," informovala ji Levandule. Hermiona se rozhlédla po pokoji, aby se ujistila, že nikoho jiného nevzbudila. ,,Nekřičela jsi, ani nic takového," šeptala Levandule. ,,Jenom jsem byla zrovna vzhůru a viděla jsem tě, jak sebou házíš jako šílená. Jsi v pořádku?" Hermiona přikývla a Levandule si povzdechla a sedla si na postel vedle ní. ,,Chceš si o tom promluvit?"

Hermiona zavrtěla hlavou. Jak by mohla něco takového vysvětlit? Nemohla jí přece říct: Ah Levandule, je to jenom proto, že jsem úplně z jiné časové linky, kterou jsem už totálně zničila tím, že jsem se zamilovala do Freda a ne do jeho mladšího bratra, tvého přítele. Jo a mimochodem, zemřeš. Jaká byla tvá noc? Levandule si znovu povzdechla.

,,No, kdyby sis chtěla kdykoli promluvit, jsem tu. Vím, že nemáš moc holčičích kamarádek, takže kdyby sis potřebovala promluvit s někým, kdo není Weasley nebo Harry, jsem tu pro tebe." Hermiona se na ni vděčně usmála.

,,Děkuju ti, Levandule."

,,Není zač, navíc ti to dlužím. Po tvé radě nám to s Ronem klape mnohem víc, máme spolu lepší vztah, víš? Můžu s ním mluvit o různých věcech. Když ho teď otrávili, byla jsem úplně bez sebe strachy."

,,Vím, co tím myslíš."

,,Myslíš si, že ještě vy dva budete někdy přátelé, jako jste bývali?" Tenhle přístup od Levandule ji zaskočil. Od dívky, která minule nechtěla Hermionu ani vidět, kvůli jejímu vztahu s Ronem.

,,Nevím, jestli to někdy bude takové, jako předtím, ale chybí mi jako kamarád. Asi ho půjdu dneska navštívit."

,,Půjdu s tebou, jestli budeš chtít."

,,To bych byla ráda, díky."

-----

Fred měl dalšího dne ráno neobvykle dobrou náladu. Vstal brzy a připravoval snídani pro sebe a svého bratra. Hermionin úklid celého bytu byl dávno v troskách, když Fred postříkal těstem většinu kuchyně, jak se snažil udělat palačinky. Ale Fred si toho ani nevšiml a tiše si pobrukoval veselou melodii a naplnil tak celý byt nechutnou atmosférou spokojenosti, už takhle brzy ráno.

,,No ne? Jsi vstal dřív, abys udělal snídani?" Zeptal se ohromeně George.

,,No jasně, umírám hlady. Říkal jsem si, že by snídaně přišla vhod."

,,Jak se má naše slečna Grangerová?" Fredovy zčervenaly uši a nic mu na to neodpověděl. George se upřímně rozesmál. ,,Vy jste se líbali, že jo?" Červená z bratrových uších zářila jako ze semaforu.

George přešel ke kuchyňské lince a udělal si čaj, nepřestával se ale smát.
,,A mimochodem, máš to u mě, když jsem doručil dopis Brumbálovi, zasekl jsem se na ošetřovně s Levandulí Brownovou." Fred se uchechtl a obrátil palačinku. Ta vylétla mimo pánev, ale Fred byl až v moc dobré náladě na to, aby se tím nechal rozhodit.