𝕭𝖚𝖓𝖓𝖞 𝕶𝖎𝖑𝖑𝖊𝖗? /VKOOK /

❤️16⭐

Hodina uběhla a oni nikde... Divný.
,,Neměli tady už být?" zeptal se Hoseok smutně. ,,Dej jim čas, přijedou neboj" trošku se usmál. Najednou jsem uslyšel ránu. To budou oni! Konečně! Rychle jsem se zvedl a běžel na chodbu. To jsem ale dělat neměl.

,,Taehyungu! Ty kokote! Tys byl ve sklepě!? Proč Namjoon s Jinem čekají venku!! Prej si jim zavolala že mají přijet! Kdes vzal telefon! Mluv kurva! Nebo tě zabiju ty zmrde!" začali mi téct slzy. Ty slova mě bolela, moc mě bolela. A ještě k tomu přibehl vyděšený Hoseok. ,,Co tu dělá on! Taehyungu!? Děláš si ze mě prdel?! "

Hoseok mě zezadu obejmul a schoval si mezi moje lopatky hlavu. ,,N-neboj se Hoseoku...dost-anu t-ě od tud" zašeptal jsem. Dal jsem ruce v pěst a nahlas se pořádně nadechl. Zavřel jsem oči. ,,Namjoon ho odveze. A ty s tím nic neuděláš. Půjde pryč. Daleko od tebe! Aby tady nebyl jako já! Aby smu neubližoval! Tak jako ty mě!" bylo ticho, ale to hned přerušila facka.

Chytl jsem se za tvář a rozbrečel se. Podíval jsem se na něj. ,,Hoseoku...uteč, dobehni k autu a zmiz!" Hoseoka jsem od sebe odstrčil a schodil Kooka na zem. Hoseok ještě něco zamumlal a pak utekl. Slyšel jsem jen odjíždět auto a pak mě pohltila tma.

~~~~~

Vzbudila mě bolest hlavy. Pomalu jsem otevřel oči. Byla už tma. Na digitálních hodinách bylo 21:07.
Pomalu jsem si sedl a chytl se za hlavu. ,,Shh" někdo se v místnosti zasmál. ,,Tak už seš vzhůru? Konečně. Čeká tě trest chlapečku"
Ztuhl jsem. Trest? Já nechci trest!

Silou mě zvedl z postele a táhl do sklepa. Ne. Sklep ne! Otevřel dveře od sklepa a skopl mě ze schodů dolů.
,,jsjsbrbue!!!" dopadl jsem nějak špatně na ruku. Super. Zlomená ruka.
Začali mi téct slzy. ,,Copak? Bolí tě to zmrde? To mě velice..... Nemrzí" začel se smát jak nejakej blázen, počkat.... On je blázen.

Chytl mě za zraněnou ruku a vytáhl mě na nohy. Sykl jsem bolesti. ,,Nicko. Nic nevydržíš." ta slova mě bolela. Tak neuvěřitelně zasraně moc bolela! Slzám jsem nechal volný prostor. Hodil mě na takovou postel. Ani jsem si ji tu nevšiml... A to jsem tady byl už víckrát...

Svazal mi ruce a nohy k posteli. Vytáhl nůž z kapsy .
,,Teď něco zažiješ. "nožem se jemně dotkl mé hrudi. Tričko trošku nadzvedl a rychlý švyhem rozřízl tričko na dvě části. Srdce mi tlouklo jak o život. Tohle bude má smrt.

Teď se přesunul na kalhoty. Rozpíná mi kalhoty. Hlasitě jsem polkl a dal vzlykal. ,,P-prosím K-ookie" zastavil se. Pomalu na mě otočil hlavu. Chvíli se na mě díval. Ale pak opět pokračoval ve své práci. Stáhl mi kalhoty ke kotníkům a někam odešel.

,Prosím...J-Jine...vrať se...." po chvilce se Kook vrátil s bičem v ruce.
,,A budeš pěkně počítat ano?" křečovitě jsem zavřel oči a čekal kdy přijde rána.
Najednou jsem ucítil štiplavou bolest.
,,ah!"

,,počítej zmrde!" začel téct další a další slzy. ,,J-jedna" rána. ,,Ah! Dva!"

Rána.
Rána.
Rána.
Rána.
Rána.
Rána.
  

             ~~~~~

,,p-pa-de-s-sát" už jsem stěží mluvil.
,,Už si se ponaučil?!" pomalu jsem na něj otočil hlavu a podíval se na něj.
Bolelo mě celé tělo. I srdíčko mě bolelo. Proč? Protože mi ubližuje moje láska. Ano, zamiloval jsem se do něj. Asi... Nevím to jistě..
,,J-ja-"
,,Ticho!! A tady budeš taky spat!
Bez jídla a pití! A taky tě neošetřím!"

Zahodil bič na zem a odešel od z této místnosti. Slzy mi pomalu tekly.
,,J-jine....tys mě tu nechal. P-proč j-jsi nepřišel ještě pro mě? Ale M-možná bych stejně n-neodešel.."

Byl jsem moc unavený, musím si odpočinout. Zavřel jsem oči. A nechal si zdát o mně a Kookovi.