𝕭𝖚𝖓𝖓𝖞 𝕶𝖎𝖑𝖑𝖊𝖗? /VKOOK /

🖕5🖕

Sledoval jsem ho, on si v klídku jí a já tady strachy umírám. Mám hlad, žížu, je mi zima. Víc jsem si přitiskl nohy k bradě. Chtěl jsem se opřít... Jenže jsem se nahl přes opěradlo až moc. Takže jsem spadl na zem. ,,sss~" sykl jsem bolestí. Začal jsem si hladit hlavu...

Magor se na mě otočil a položil prázdný talíř na stolek. Stoupl si a mířil si to ke mně. ,,To ani neumíš sedět?" zase řekl svým chladnýmk hlasem. Nic sem mu neřekl. Co bych mu na to taky měl říct? Radči jsem se díval na stolek, než na něho.

,,Zvedej se." chtěl jsem se zvednout ale moje hlava říkala ne. ,,Slyšíš?!" nahlas jsem polkl. ,,Nebudeš poslouchat?!" kopl mě silou do břicha. Schoulil jsem se do klubíčka a začal brečet. ,,Zvedej se!" silou mě vzal za ruku a vytáhl mě do stoje. Musel jsem se trošku skrčit, protože to šíleně bolelo. ,,A teď pohni." táhl mě do nějakého pokoje, nejspíš ložnice?

Um... tak ne. Dal mi ruce za záda a začal mi dávat pouta. Počkat... Kde vzal ty pouta? Co chce semnou dělat?!
A co je tohle vlastně za místnost?!
Vypadá jako další sklep... Ale není.. Je tu taková malá postel. Je docela dost zničená...

Magor mě hodil na tu rozbitou postel a svazal mi každou nohu k rohu postele. ,,C.. Co mi chceš u..udelat?" vyděšeně jsem se na něj podíval. On se jenom zasmál a šel k nějaké skříni.

,,n..neubližuj mi, p...prosim" on se otočil s bičem v ruce. To si ze mě děláš prdel?!! Ten magor mě teď chce mlátit bičem?! Co jsem udělal? Jenom že sem se nemohl zvednout?!

Pomalu si to kráčel ke mně. Bičem mi začal lehce přejížďet po břichu. ,,Jejda, zapoměl jsem tě svléknout" bič odložil na zem a pouta mi sundal. Rychle jsem se rukama dostal k nohám a snažil se rozvazat provaz. Ale to jsem asi neměl dělat, heh.

Chytil mě pod krkem a švihnul semnou o madraci, která zase nebyla až tak měkká jako...

,,Ty budeš pořád zlobit?! Varuju tě! Ještě jednou! A nepřej si mě!" zmáčkl mi více krk, už jsem nemohl dýchat. Začel jsem se dusit. Nejspíš si toho všiml.. Tak aby ne, že? Pustil mi krk kde jistě budu mít otisk jeho stisku.

,,Zvedni ruce." řekl tak přísně že by ho poslechl i Kim čong Un. Ruce jsem tedy radči zvedl. Přetáhl mi tričko a to zahodil někam za nás. Zase mi začal nandavat pouta. ,,Sakra. Já tě chci na břicho." začal mi rozvazovat nohy. Kolikrát mě bude ještě svazovat?

,,otoč se na břicho." poslechl jsem ho a lehl si na břicho. Ruce jsem si natáhl nad moji hlavu, abych si na nich nemusel ležet. Nohy už zase svazal a bral ze země svůj bič.

Cítil jsem dotek na mých zádech. Ale nebyl to dotek od bič ale od ruky. Magor mi rukou jemně hladil záda. Je to i docela příjemný. Trošku jsem zavrněl jak kočka. Jen jak to zaslechl  ruku dal pryč. Trošku mě to zamrzelo.. Ale vážně jen trošku.

Dlouho se nic nedělo. Chtěl jsem něco zrovna říct ale v tu chvíli mě flakl bičem přes záda. ,,Aaah!!" strašně moc to štípe. Ale jako kdyby se mu moje bolestné stény líbili. Zase mě uhodil bičem. ,,AU! Dost! To bolí!" začali mi téct slzy. Strašně to bolí! Jenže on nepřestal. Pořád to opakoval.

Znova a znova. Pořád jsem křičel ať toho nechá. Že udělám cokoliv, hlavně ať toho nechá. Ale on toho nenechal.
Začalo mi být ze všeho zle. Už jsem přestal na půl vnímat. Ale on pořád pokračoval. Pak už jsem viděl tmu.