Kouzlo naší minulosti (FF Kurt Cobain)

20. kapitola - Kurt

Sedím na lavičce v parku, kousek od školy, ve které jsem se dneska ani náhodou neukázal. Čekám, až kolem projde Jackie Hagarová, abych se k ní mohl nenápadně přidat. Sám před sebou to klidně přiznám – líbí se mi. Vzpomínám na uběhlé léto, hlavně na ten úžasný koncert Melvins. Jestli jsem si myslel, že Quarterflash v březnu byli něco, oproti punkrockovému Buzzovi to byla slabota. Přál jsem si, aby se mnou jela Zee, ale v tu dobu se vrátila k Aaronovi. Už to mezi náma není jako dřív, a já jen doufám, že jí ty časy chybí stejně jako mně. Najednou si všimnu dívčí postavy, která se blíží. Ihned vyskočím.

„Ahoj, Jackie," usměju se na ni.

„Kurte," pozdraví překvapeně, „tebe bych tu nečekala, když si nebyl ve škole."

„Myslel jsem, že i tak bychom mohli jít společně domů," zrozpačitím a prohrábnu si vlasy, které si nechávám dorůst. Už je mám pomalu po ramena.

„Proč ne," pohodí hlavou, ale zní potěšeně. Chodíme takhle spolu už několik dnů, ale teprve dnes jsem se rozhodl něco udělat. Jen vyčkat na tu správnou chvíli.

„Pěkné tričko," kývne hlavou na můj ručně vyvedený nápis Melvins, který vykukuje zpod nepromokavého pláště.

„Díky, ta kapela je prostě boží. Buzz je fakt skvělej. Taky bych chtěl mít svoji kapelu," zasním se, „jmenovala by se Organizovaný chaos." Jackie se roztomile zasměje a zastaví se před svým domem.

„Tak já jsem tu, byla to fajn cesta," snaží se rozloučit, ale dřív než mi odejde, rozhoupu se. Rychle ji k sobě přitáhnu a dlouze políbím. To, že se neodtáhne, beru jako dobré znamení. Pár polibků jsem už dostal, ale tenhle je ze všech nejlepší, pomyslím si, ale hned mě udeří tvrdá realita.

„Eh, Kurte, jsi milý," poví mi, když pusu přeruší, „ale já mám přítele."

*

Dělám, že mě to nevzalo, ale hned potom si prostě musím dát. Už dávno mi marihuana nestačí, a tak jsem rád, že mám přístup k další radosti života, a tím je LSD. I matka je potom snesitelnější, protože je mi úplně jedno.

Sjetý se rozhodnu zajít za klukama – za Jessem Reedem a Gregem, se kterýma chodím poslouchat Melvins při zkouškách. Jako pokaždé se vydáme na kopec Mysli na mě a oni mě hecují, abych už konečně vylezl za nima nahoru na vodojem. Bohužel, ani dneska není ten den D, a tak jen sedím v trávě, kouřím a snažím se na nic nemyslet. Nakonec se ke mně připojí i oni.

„Hele, Kurte, slyšels o té retardované holce ze třeťáku?" vzpomene si Jesse a podá mi právě ubalené brko.

„Co s ní?" cuknu rameny, i přestože moc dobře vím, o co jde. Tohle nikdo nesmí zjistit, nebo si ze mě budou dělat srandu až do konce života.

„Někdo,prý od nás ze školy, ji obtěžoval nebo znásilnil," pokračuje a Greg přizvukuje.

„Hej, to je fakt, říkal mi to Dylan. Nechodili jste s Trevorem a Johnem k jejímu tátovi krást chlast?"

„Hm, ale to už je dlouho," potvrdím neradostně, „ale vždyť je plnoletá, tak nechápu, o co jde." Kamarádi se rozesmějí.

„Taky by sis dal říct, viď."

„Přestaňte mlít kraviny, a pojďte, zajdem za Tlusťochem. Mám chuť se ožrat." Nemají námitek a tak se všichni naráz těžkopádně zvedneme. Cesta nám příjemně ubíhá, aby taky ne, když toho máme tolik v krvi. I tak mi ale přijde, že tam snad nikdy nedorazíme. Ztracený v myšlenkách automaticky kráčím po známých ulicích, dokud do mě nežduchne Reed.

„Hele, není to ta tvoje kámoška Mackenzie?" Podívám se, kam ukazuje, a přisvědčím.

„Zee, zlato," zavolám na ni bez rozmýšlení a ona se otočí po zvuku mého hlasu.

„Na chvíli s ní pokecám, jo?" obrátím se na kámoše. Ti lhostejně pokrčí rameny.

„Kuř pauza," zaraduje se Greg a vyloví z kapsy cigáro. Pobaveně se ušklíbnu a vydám se blíž k hnědovlásce. Stojí před obchodem a očividně na někoho čeká.

„Dlouho jsme se neviděli," řekne místo pozdravu se smutným úsměvem. Měl bych ji obejmout. Ale kluci by zas z toho udělali kdovíco.

„Tentokrát jsem v tom nevinně," bráním se teatrálně.

„To já vím, neboj, za to totiž můžu já. Respektive-" Nedořekne, protože dveře večerky se, s cinkáním zvonečku nad nimi, otevřou.

„Kotě, tak jsem nám koupil i něco dobrého..." příchozí zmlkne, jakmile mě spatří. „Co ten tady dělá?" procedí Šílenčin přítel mezi zuby a podezřívavě si mě prohlíží. Obrátím oči v sloup.

„Taky tě zase rád vidím, Aarone," oslovím ho a pohodím hlavou místu, kde stojí Jesse. „Jen se tu tak poflakujem, nenapadlo mě, že vás tu potkám."

„No jen aby. Tak už pojď, Zee," sevře černovlásce pevně zápěstí a zatahá ji. Ta se na mě omluvně zadívá, ale poslušně ho následuje. Když však prochází kolem, rychle se nahne a zašeptá tak potichu, že chvíli přemýšlím, zda se mi to jenom nezdálo.

„Zavolám ti, brzo, jo?"