Kouzlo naší minulosti (FF Kurt Cobain)

22. kapitola - Kurt

Pat O' Connor. Jak já toho chlapa nenávidím. Vetřel se do naší rodiny, a jestli jsem si myslel, že s Franichem to bylo peklo na zemi, tak to jsem se šeredně zmýlil. Nastěhoval se k nám hned po Vánocích. Utíkám z domu kdykoliv můžu, zato Kimberly takové štěstí nemá. Ještě jí nebylo ani patnáct a musí toho snášet víc než já. Naštvaně se procházím ulicemi Aberdeenu a odhodlávám se jít zpět k nám. Nevím, co se stane, jestli ho tam potkám, ale začínám mít chuť na další brko, a proto se tam vydám.

„Co se děje?" zeptám se bez zájmu, jakmile spatřím mámin rozzuřený obličej.

„Ten hajzl! Děvkař! Nejraději bych ho zabila," ucedí ona v odpověď. Ani se neptám, co zas udělal. To, že se nemůže udržet a oblbuje všechny ženské v okolí, je známá věc. Sleduju, jak sestra něco, opatrně ale svižně, balí do igelitového pytle. Vypadá to jako...

„Kim, je to to, co si myslím?" pozdvihnu obočí. Vůbec se nezastaví v činnosti, ale krátce na mě pohlédne.

„O'Connorovy zbraně, správně. Neptej se, proč to dělám," pohodí rameny, „sama nevím." Než matka stačí balík vzít do náruče, do domu vrazí právě Pat. Nadechne se, snad aby se omluvil, ale nedostane šanci.

„Vypadni," začne na něj hulákat máma, „nebo se ti velmi snadno může něco stát!" Moc dobře vím, že svoje slova myslí vážně, a její přítel taktéž. Bleskově vycouvá a zmizí. Doufám, že navždy, ale asi nebudu mít až takové štěstí. Není to poprvé, kdy se takhle pohádali a určitě ani naposled – i když to nikdy nebylo tak drastické. Přesto jsem přesvědčen, že se zase usmíří. Proberu se z myšlenek, a zjistím, že jsem osaměl. Odešly. A balíček si odnesly s sebou.

Ty zbraně mi nedaly spát. Musel jsem zjistit, kde je nechaly. Naštěstí to není tak složité, jak jsem se obával.

„Sestřičko?" oslovím ji mile, když matka není na doslech, „kam jste včera s tím, však víš, šly?" Podezíravě mě přeměří pohledem.

„Proč tě to zajímá?"

„Jsem jenom zvědavý," ujistím ji, „vždyť tady snad není místo, kde by bylo bezpečno." Kim si povzdychne a pak poraženecky prohlásí:

„Pojď, ukážu ti, kam jsme to hodily. Je to totiž v řece."

*

Nemohl jsem je tam jen tak nechat, a proto jsem zavolal Trevora a Grega, společně jsme je vytáhli. Nemám samozřejmě v úmyslu je O'Connorovi vrátit, a tak udělám jedinou logickou věc – zastavím je a za peníze si koupím zesilovač Fender Deluxe.

Myslím na ten skvost v mém pokoji celou dobu, co kráčím Aberdeenem. Nechci ho nechávat doma, když jsem ho získal teprve nedávno, ale - rozhodl jsem se. Včera to byla poslední kapka. Pat do mě pořád hustil, že nejsem vůbec chlap, když si k nám nevodím holky. Bylo to k nevydržení. A proto zrovna mířím na večírek. Od kluků jsem zaslechl, že by tam mohla být Jackie Hagarová. Tak proč to znovu nezkusit?

*

Katastrofa mísící se s pocitem extáze. Právě takto se teď cítím. Nešlo to vůbec podle plánu, i přestože jsem vlastně pořádně žádný neměl. Jenže, bylo to tu. Dívka u mě v posteli, nahá. Já taky nahý. Začali jsme se líbat a byla to dokonalá chvíle. Přesně tak jsem si to představoval, už ani nevím kolik měsíců. Samozřejmě jsem nemohl mít štěstí, jako obvykle. Do pokoje vtrhla máma. Něco na nás ječela. Venku zuřila bouřka, matka taky zuřila a tak jsme si vybrali to menší zlo a vyběhli do ulic. Já, Jackie a její naprosto opilá kamarádka Shannon, která to předtím zalomila ve vedlejší ložnici. Přespali jsme u Rose Jenkinsové a dostal jsem to, po čem jsem toužil. I když to nakonec nebyla Jackie...

Sedím teď v Buzzově autě. Vím, že mi nic jiného nezbývá. Budu se muset přestěhovat.

„Tak si běž pro věci," pobídne mě a já vylezu ven. Hlavně to udělat rychle. Naštěstí mi to netrvá dlouho, moc toho nemám. Buzz chápe, že je pro mě, kromě kytary, nejdůležitější zesilovač a tak neváhá a pomůže mi ho do auta odnést taky. V domě navíc nikdo není, a tak se vyhnu loučení, jistojistě velmi emotivnímu. Naposledy se rozhlédnu a zapřísáhnu se, že se tady už nikdy nevrátím.

„Kurte?" ozve se známý hlas, když už se skláním, abych se nasoukal dovnitř vozu.

„Ty odjíždíš?" Narovnám se a setkám se s pohledem čokoládových očí.

„Šílenče."