Kouzlo naší minulosti (FF Kurt Cobain)

6. kapitola - Kurt

Autobus se skřípěním zastaví a já vyskočím ven. Začíná mi víkend u mámy. Nemůžu se dočkat Puffa a hlavně Mackenzie. Pomalu se šinu k domu a kopu do kamínků.

„Kurte? Kurte!" uslyším zvolání a je mi hned jasné kdo to může být.

„Zeeeee!" protáhnu její jméno, zatímco ke mně letí, až se bojím, že mě srazí k zemi.

„Od léta jsme se neviděli," zlobí se, když mě stiskne v objetí.

„Ale psal jsem ti," odporuju jí.

„Ale to není to samé. Povídej, co je nového," vyzvídá, když zamíříme k jejímu domu. Máma a sestra můžou beztak počkat. Míjíme můj bývalý dům a tak koukám kolem, jestli neuvidím-

„Puffe!" Černý kocourek mňouká, jakoby mě vítal a tak ho vezmu do náruče. I s ním se pak usadíme u kamarádky na zahradě. Všechno kolem si prohlížím, Mackenzie vypadá starší, a taky jí porostly vlasy, má je skoro do pasu. Všimne si, že na ni civím, a tak vyplázne jazyk.

„Nečuč a povídej. Co škola? Pořád je to na Beaconu lepší než na Aberdeenské?" Přikývnu a zazubím se.

„Začal jsem chodit na hudební hodiny. A baví se se mnou docela hodně spolužáků. Lisa říkala, že se tomu vůbec nediví." Zee zavrtá pohled do země a viditelně posmutní. Od té doby co jsem se odstěhoval, je hodně osamělá, to vím. Za ten rok co jsem pryč si další kamarády místo mě nenašla. Já ale jo, třeba právě Lisu Rockovou. Bydlí kousek od nás a odpoledne spolu jezdíme na hřišti. Má takové růžové srandovní kolo a já minikolo, co mi koupil táta k desátým narozeninám. Narozeniny...

„Hele, a co tvoje narozeniny?" dojde mi. „Už si je slavila?" Černovláska vzhlédne od Puffa, se kterým si hraje.

„Frank a Amanda říkali, že si mám uspořádat oslavu. Jeli dneska na nějaký festival a prý mi dovezou dárek. Oslava by měla být zítra," upřesní. „Čekala jsem s ní na tebe, jinak bych se veselila sama." Smutně se na ni pousměju.

„Ale já pro tebe nemám žádný dárek," zděsím se.

„Ty jsi můj dárek," odpoví mi a pak vstane. „Nemáš hlad?"

Když ohřívá naši oblíbenou pizzu, odhodlám se jí říct něco, co mě trápí.

„Šílenče?" Zvědavě na mě pohlédne.

„Táta si asi našel ženskou. Měl takové divné řeči. A když mě dneska odváděl k autobusu, říkal, že v neděli půjdeme na oběd, do jedné restaurace. Jenže vždycky tvrdil jak je pro nás moc nóbl," svěřím se a čekám, co mi na to řekne. V zámku znenadání zarachotí klíč.

„Tvoji rodiče se vrátili dřív?" zkusmo tipnu a jdu to společně s kamarádkou prozkoumat. Má trochu strach. Napjatě v chodbě čekáme, dokud se nerozrazí dveře a...

„Babičko!" zdraví ji úlevně Mackenzie. „Vyděsila si nás."

„Drahoušku, měla si přece ve středu narozeniny. Přivezla jsem ti dort," pozvedne ulepenou papírovou krabici a potom si všimne mě.

„A kdopak je tohle?"

„Kurt Cobain, madam," představím se a obrátím se zpět na Zee.

„Půjdu domů, určitě mě shánějí. Ale doufám, že mi necháš kus dortu," zakřením se a vyklidím pole.

*

„Kde jsi celou dobu byl?" oboří se na mě máma, jakmile vstoupím do domu. Sedí na gauči vedle toho odpornýho Franka Franicha a koukají se na televizi. Na stolku stojí rozpitá lahev.

„Měl si tu být už před dvěma hodinami," pokračuje.

„Taky tě rád vidím, mámo," řeknu jí namísto toho, a zamířím do horního patra.

„Tvoje matka se na něco ptala," volá Frank na moje záda, „odpověz jí."

„Nemusím tě poslouchat," zabručím a pokračuju v cestě. Nakouknu do Kimina pokoje, tiše si hraje.

„Ahoj," pohladím ji, „jak se máš?" Vypadá vystrašeně. Dostanu z ní jen málo.

„Mamka a Frank pořád křičí," poví mi, „a někdy se i perou." Polknu a jdu najít koucourka, abych ho mohl nakrmit. Když v kuchyni, za zvuku hádky nesoucí se z vedlejší místnosti, sypu granule do misky, ozve se najednou hlasitý pláč mé sestřičky a výkřik. Honem utíkám do obýváku a tam se mi naskytne ne moc hezký pohled.

„Co se stalo?" ptám se, ale nikdo mi neodpoví. Maminka si pevně svírá předloktí a tvář má zkroucenou bolestí.

„Ruka," sykne. Sestřiččino vzlykání neustává. Zamračím se na Franka, který má v obličeji nečitelný výraz.

„Pojedeme do nemocnice," rozhodne.

„Pohlídej Kim," dává mi instrukce můj momentálně otřesený rodič, když se snaží nastoupit do našeho camara.