Můj život v Bradavicích

Pomsta

Probudila jsem se nervózní, dnes se mi to musí podařit. Dnes nebo nikdy. Malfoy na zápasu na sto procent bude a ostatní taky.

Před spaním jsem vymýšlela plán, tak snad vyjde.

Vstala jsem a šla do koupelny. Tam jsem šla skontrolovat můj lektvar.
Měl červenou barvu, jak jinak. Vypadal hodně podařeně.

Nemám sice šanci ho nějak zkusit, jedině věřit ve své dovednosti.  Abych vám řekla o mém plánu. Vyhlédnu, kdy bude Crabbe sám a požádám ho o klíče. Vymyslím si, že mám pro někoho z nich balík od nápadnice a že jim ho mám dát do pokoje. Je křehký a proto ho tam musím dát já. Působí to velmi primitivně, ale Crabbe na to skočí. A zvlášť, když se mu líbím. A jako důkaz mu ukážu balík, ve kterém budu mít ten lektvar. Nebudu tak úplně lhát.

Dnes to bude super den, pokud se nic nepokazí. Oblékla jsem si školní úbor a začala nervózně přešlapovat na místě. Zaslechla jsem něčí smích. Rychle jsem nakoukla zpět do pokoje a hledala zdroj zvuku. Nemusela jsem dlouho koumat, kdo to je. Delfi se se sladkostí v ruce smála.

,, Tak hele Rhampsonová, dnes mám velký den. A nemůžu za to, že jsem trochu nervózní." Dala jsem ruce v bok.

,, Však jo" postavila se blondýnka a zamířila do koupelny.

Neuběhla ani hodina a já s Delfi, Pansy a Astori šla do velké sině na snídani.

,, Komu fandíte?" zeptala jsem se holek. Famfrpál mi byl dnes ukradený, ale ze zdvořilosti jsem se zeptala. ,, Nebelvír nemám ráda, Mrzimor taktéž. To je má odpověď." Zajímavé.

Svoji pozornost jsem přesměrovala na Malfoye. Zrovna se znudeně bavil s Goylem. Nic netuší, dokonalé.  ,, Půjdeme si udělat úkoly?" navrhla Astori. ,, Je sobota a já-" začala namítat Delfi. ,, A já chci úkoly dělat dnes. Zítra budeme mít volno. Dnes s vámi stejně nebudu, tak můžeme využít toho času." Delfi něco mumlala, ale tomu jsme nevěnovaly pozornost.

Vrátily jsme se do společenské místnosti, posadily se na naše místo, u okna vzadu a pustily se do toho. Po celou dobu jsem se nemohla soustředit. Dívala jsem se z okna, respektivě do Černého jezera. Postřehla jsem i bájnou  velkou oliheň.

Bella s Lucy se k nám později taky přidaly. O půl jedenácté se dívky začaly připravovat. A já věděla, že nadešel můj čas. S holkami jsem šla do pokoje.

Zabalila jsem lektvar do balíčku a vyšla z pokoje. Nenápadně jsem šla na místo, odkud chodí kluci. Dnes si dali ale načas. Kamarádky už byly dávno hotové a chlapi vyšli snad deset minut po nich.

Odchytla jsem si Crabbea. Pověděla jsem mu moji historku a on mi jak jinak, než uvěřil. Nikdo z kluků si nevšiml mé nepřítomnosti a já se po jejich odchodu mohla vytratit.

Ptáte se, proč jsem nepoužila " Alohomora?" Na pokoje tato formule nefunguje. Jsou očarované, aby si dívky a chlapci navzájem nelezli do pokojů. Bradavice myslí i na sourkomí. Sice Crabbe mi umožnil přístup mrknutím oka, ale to je zvláštní případ.

Otevřela jsem dveře a pomocí kouzla zapália pochodně, které jsou rozmístěné po stropu celého pokoje. Proč tu jen nemáme okna? Andrew je má...

Hodně zvláštně to tu vonělo? Nebo spíše páchlo. Na jedné straně pokoje byly dvě postele, Crabbe a Goyle. Nad jejími byly snad bubliny pachu. Na druhé straně Nott, Zabini a Malfoy měli postele jako lidé. Uklizeno měli a dokonce to nepáchlo.

Ráda bych stála a hledala rozdíly mezi levou a pravou částí, ale nemám čas. Zákon schvalnosti praví, že až ta poslední skříň je od Malfoye. Kromě školních hábitů má ve skříňi jen samé černé oblečení.