Můj život v Bradavicích

Famfrpálový zápas

Probudila jsem se v ložnici, nikoliv ve společenské místnosti.

Rychle jsem se zděšeně posadila. Co když jsem byla unešená! No, vypadá to jako nějaká klučičí ložnice.

Byla tma, ale já v postavách rozeznala starší kluky.
Každý z nich spal.

Vyděšeně jsem se podívala na mé oblečení. Naštěstí jsem na sobě měla to stejné, co včera. Problém je, že včera jsem měla na sobě jen polo pyžamo.

Postavila jsem se, chtěla vykročit, rychle jsem se ale zastavila. Na zemi někdo ležel.

Poznala jsem záplavu světle hnědých vlasů.

,, Andewe Jeremy, ty idiote! " zařvala jsem.

Mým úspěšným vyjeknutím se probudili všichni obyvatelé pokoje. Jeden z nich je i Cameron.

,, Ká-Kájo co tu děláš?" díval se zděšeně na mě a na Andrewa. Rychle vzal peřinu a zakryl se, měl na sobě jen tílko a trenky.

,, Jaký člověk z této místnosti, ale jistě víme kdo to byl, mě ve spánku odnesl ze společenské místnosti až sem?"

Andrew se postavil, přičemž jsem zjistila, že nemá na sobě žádné tričko.

Ale i já měla hrudník částečně odkrytý. Spíše to dělá výstřih na pyžamu.

,, Pojď si promluvit ven" poškrábál se nervózně za uchem.
Tak jsme tedy oba dva, velice nevhodně oblečení vyšli ven.

Ve stejný moment ale vycházeli o tři dveře vedle z chlapeckých pokojů Draco, Theo, Bella a Lucy.

Zůstali jsme na sobě všichni viset pohledem.

,, Co to u Merlinových vousů je! " ukázala na Andrewa Bella.

Kluci pro změnu stáli tiše, jen s otevřenou pusou. Zachytila jsem Dracův pohled, který mu na tři sekundy sklouzl do mého výstřihu.

,, Nic, zrovna jsem odcházela" vrhla jsem na Andryho naštvaný pohled a rozešla se k Katjinemu pokoji.

,, Ne Karol, počkej! " volal na mě.

,, Jen mi řekni, nic se mezi námi nestalo, že ne!" probodla jsem ho pohledem.

,, Vůbec nic, já jsem tě je-" to ale Katja zabouchla dveřmi.

Převlékla jsem se a svalila se na postel. To je tak strašně trapné.

O chvíli později zaklepal někdo na pokoj. Otevřela jsem a v nich byla.... Delfi?

,, Máte se všechny vrátit do pokoje, nařizuje to Snape. Hned! " protočila oči a rychlým krokem odešla.

Postavila jsem a zbalila si věci. Na snídani ani radějc nepůjdu.

Šouravým krokem jsme došla k našemu pokoji.
Bella s Lucy došly taky. Otevřela jsem a hned šla k mojí posteli. Zpomalila jsem, když jsem viděla, že kromě nás tři tu nikdo není.

,, Co to bylo? To s tím Jeremym? "

,, Jak to mám já vědět. Jakmile jste odešly, lehla jsem si do společenky a usnula -"

To mě ale přerušila Lucy.

,, Počkej chvíli " vyběhla z pokoje.

Během ani ne dvaceti sekund se vrátila, v patách se Blaise, Theem a Dracem.

,, Můžeš" zazubila se.

Protočila jsem oči a znovu začala s vysvětlováním.

,, Jakmile holky odešly, lehla jsem si na pohovku a zavřela oči. Usnula jsem na můj poměr rychle. A před hodinou jsem se vzbudila. Byla jsem v něčím pokoji. Vzápětí jsem měla i možnost zjistit, kterého prevíta ten pokoj je. Začala jsem po něm samozřejmě křičet, ale on si chtěl promluvit. Zavedl mě za dveře, no a a zbytek znáte. "