Odhalená | HP FF

5.

|Author's note|

Obrázek nahoře berte prosím s rezervou, je z mé skromné amatérské tvorby, ale dělají mi tyhle čmáračniky k příběhu radost. :) A Harry má zelené oči, ačkoliv to tak moc nevypadá:D

Stála s hrnkem teplé kávy u okna v kuchyni a tiše pozorovala dění na ulici. Jako každé ráno od doby, kdy se přestěhovala ke svému učiteli lektvarů, profesoru Snapeovi. Měla neustálé nutkání se nad touto myšlenou ušklíbnout. Ne protože by to bylo něco hrozného, naopak to šlo lépe, než by jeden očekával. Spíše ji bavila představa, co by na to asi řekl Harry. Zvlášť když by mi mu teď byla schopna přesně vyložit barvu povlečení Severuse Snapea, a dokonce i kartáčku na zuby.

I přesto, že to nebyl její domov, byla tu šťastná. Pravděpodobně prožívala asi nejklidnější prázdniny za celý svůj život. Nemusela se bát, že každou minutou přijde její otec a bude ji slovně i fyzicky napadat. Byla v bezpečí. A tak si mohla dovolit trochu toho ranního rozjímání, než jí vystydne káva.

Ráda pozorovala obyčejné lidi, co procházeli za oknem po ulici. Většina z nich pospíchala do zaměstnání. Přemýšlela nad tím, jaké jsou asi jejich životy. Nejradši mívala pohled na malou holčičku na kole s ženou, která za ní každé ráno splašeně běžela a křičela, ať okamžitě zpomalí. Vždy fascinovaně hleděla na to, jak šťastně to dítě vypadá. Občas ji v koutku duše bodla žárlivost. Měla starostlivou, milující matku a krásné dětství. Něco, co ona už nikdy mít nebude, ani kdyby se skály pohnuly.

„Víte, že svůj volný čas můžete trávit něčím produktivnějším, než zíráním z okna?" Vytrhl ji z myšlenek nevrlý hlas nového příchozího. Nijak ji to však nevyvedlo z míry, na vzestup jeho špatné nálady po ránu, si už také zvykla. Proto jen pokorně uhnula stranou, aby též měl přístup k nápoji s kofeinem, protože poté se vždy zklidnil jako... beránek.

„Též vám přeji dobré ráno, pane profesore," odvětila až přehnaně veselým hlasem, snad možná i proto, že ho chtěla mírně potrápit, „vyspal jste se do růžova?" Zašklebila se. Odpovědí jí byl mrazivý pohled.

„Prosté ne by postačilo," odvětila nevinně pohazujíc rameny, usrkávajíc svého horkého nápoje.

Opírala se o kuchyňskou linku a pozorně ho sledovala, jak si nalévá kávu do hrnku. Nijak zvlášť se nezměnil, ačkoliv se nemohla zbavit pocitu, že mu ve tváři přibylo několik vrásek navíc a tmavé kruhy pod očima se mu den ode dne zhoršovaly. Přemýšlela nad tím, proč asi nemůže spát. Přesněji... jaké sny ho asi probouzí? Za svůj život špiona musel vidět otřesné věci, kterým bude brzy nucena též čelit.

„Z které části o produktivnějších činnostech, než je zírání, jste nabyla dojmu, že já se mám stát vaším novým cílem pozorování?"

Okamžitě sebou škubla, když zaslechla jeho slova. Normálně by se možná i zastyděla, ale dneska měla obzvláště dobrý den. Ona, narozdíl od něj, spala jako nemluvně, nabírala zpět úspěšně svou váhu a špatné myšlenky v tomto domě jednoduše nepřicházely. Nebo možná jen vnitřně odmítala přemýšlet nad tím, co se děje za jeho zdmi. Tak jako tak, se cítila dobře.

„Pozoruji jen věci, co mě zajímají," provokovala, tváříc se jako naprostý andělíček. Vnitřně si však užívala jeho překvapený pohled a neschopnost najít ta správná slova. Když se na něj triumfálně usmála, zacítil vzteky pulzující žilku u spánku.

Co si ta holka o sobě vůbec myslí?

„Když vás tak vidím, soudím, že schůzka řádu pravděpodobně nešla moc dobře," promluvila, když jeho hrneček byl poloprázdný a ona tak usoudila, že s kofeinem v těle je vhodný čas na probírání tohoto tématu.